Dr. Marco von Münchhausen nám v této knize velmi čtivě a odlehčeně, ale přesto fundovaně ukazuje, proč je v dnešní době tak těžké se soustředit na nějakou jednu činnost, všímá si i toho, jak vzniká koncentrace v mozku a hlavně: dává návody a rady, co udělat pro to, abychom opět schopnost koncentrace získali. Ukáže nám cestu ven z toho, že jsme v područí nových médií neustále dostupní, ale většinou si to ani neuvědomujeme. Předkládá možnosti, jak nabýt nové mentální svobody i mnohem vyšší efektivity jak v práci, tak ve volném čase.

Dr. Marco von Münchhausen je právník, kouč, konzultant a autor několika německých bestsellerů. Jeho knihy, přednášky a semináře se soustředí na různé aspekty úspěšného a naplněného života.

Ukázka:

Velké umění:
vyloučení rušivých vlivů

Gorily a jiné rozptylující záležitosti

V jednom z nejpůsobivějších a zároveň nejvíce ohromujících experimentů v moderní psychologii zhlédlo asi 50 studentů v přednáškovém sále krátký fi lm, v němž si šest hráčů přihrává basketbalové míče. Jedno družstvo má na sobě bílá trička, druhé černá. Jedna polovina studentů má za úkol počítat hody bílého týmu, druhá polovina pak týmu černého. Hra začíná, studenti počítají. Asi po 30 sekundách proběhne středem herního pole osoba převlečená za gorilu, bubnuje se pěstmi do hrudi podobně jako gorila a pak z obrazu zmizí. Krátce nato fi lm končí a studenti jsou dotázáni na počet hodů jejich družstva. Většina z nich uvádí správné číslo, ale: Jen minimum z nich si všimlo běžící gorily! Ano, dokonce si mysleli, že si z nich někdo utahuje, a reagovali zmateně, dokud jim film nepustili znovu a oni udiveně nezjistili, že tam gorila opravdu je.

Mohlo by vás také zajímat: Kdo je tu vlastně blázen? A kdo normální?

Tento pokus amerických psychologů Daniela Simonse a Christophera Chabrise dnes patří ke klasickým příkladům, které popisují fenomén takzvaného selektivního vnímání. Vyplývá z něj, že pokud se na něco skutečně soustředíme, naše vnímání se přestane věnovat všem ostatním nesouvisejícím podnětům. (Film si ostatně můžete snadno pustit na YouTube, když zadáte heslo „Simons, Chabris, gorila“.)

Existuje ještě další pokus. Člověk, který se ve městě očividně nevyzná, se ptá chodce na cestu. V ruce přitom drží plán města. Zatímco chodec ochotně poskytuje informace, projdou mezi ním a turistou dva řemeslníci nesoucí dveře. Pán s plánkem zmizí, jakmile jej dveře zakryjí, a na jeho místo si stoupne jiný člověk. Většina dotázaných chodců si této změny opět nevšimla. To znamená, že ohnisko naší pozornosti se chová jako dveřník stojící u vstupu do našeho vědomí, jenž rozhoduje o tom, které informace budou vpuštěny a které zůstanou venku (takže budou jakoby zastíněné). A z toho prozatím vyplývá jedna dobrá zpráva:

Pokud se opravdu soustředěně zabýváte nějakým úkolem a jste do své práce ponořeni, váš mozek téměř všechny rušivé vlivy zastíní a nenechá se rozptylovat!

Tak se může stát, že někdo bude uprostřed šumu v kavárně nebo obklopený hlukem kanceláře typu open space naprosto soustředěně psát text na svém laptopu a všechny rušivé podněty přitom ignorovat. Veškeré jeho nervové systémy ovládající pozornost, soustředění a řešení problémů pracují synchronně. V optimálním případě se nachází ve stavu flow. Platí zde tento vzorec:

Čím silnější je magnetická síla nějakého úkolu, tím imunnější jsme vůči rušivým vlivům.

Ale abychom se mohli začít soustředit, zejména na začátku před vlastní soustředěnou prací, je nejprve zapotřebí se co nejvíce vyvarovat veškerého vyrušování. Dále pak musíme zajistit, že nás ze soustředění nic nevytrhne, zejména že nás nic nepřeruší.

Vnější a vnitřní sabotéři

Čtěte také: Žijte své lepší já!

Naši koncentraci mohou narušovat dva druhy podnětů, vnější a vnitřní. Vnější narušitelé jsou zjevní, v posledních letech jejich počet téměř exponenciálně narůstá. Ti vnitřní jsou v podstatě ještě nebezpečnější, protože si jich většinou nevšimneme. Rovněž dokážou zaujmout naši pozornost, odvést nás od úkolu a do značné míry poškodit efektivitu naší práce.

Útok zvenčí

K vnějším narušitelům všedního pracovního dne patří rušivé zvuky a rozptylující podněty z okolního prostředí, především vyrušování v podobě příchozích telefonátů, doručených e-mailů nebo kolegů na pracovišti (jak moc mohou kolegové škodit, to jsme objasnili v kapitole 1). Vyrušování je v dnešním pracovním světě nepřítelem koncentrace číslo 1.

Náš mozek v zásadě slyší a vidí všechno. A především všechno srovnává. Jakmile se v našem okolí něco změní, zaměří na to svou pozornost a okamžitě tuto změnu klasifi kuje jako „zajímavou“ nebo „nezajímavou“, jako „nebezpečnou“ nebo „neškodnou“. Pokud podnět přetrvává delší dobu, především je-li nezajímavý a neškodný, mozek si na něj zvykne. Proto rušivé zvuky a obecnou hladinu hluku v kancelářích a na veřejných místech rychle přestaneme vnímat. Přesto se, pokud je to možné, raději pokuste pracovat v klidném prostředí. Soustředění pak bude pro váš mozek snazší, neboť i „nevnímání“ jej stojí mentální energii, a je-li trvalé, je pro vaše myšlení únavné.

Rozptylující podněty z okolí již tak neškodné nejsou. Především předměty povalující se na psacím stole, které se netýkají aktuálního úkolu, se mohou stát podněty s vlastní magnetickou silou, jakmile přitažlivost právě prováděného úkolu poklesne, když začne být na přechodnou dobu příliš snadný nebo příliš těžký. Když se nám nedaří pohnout s písemnostmi nebo projektem, na němž právě pracujeme, padne náš pohled na seznam nevyřízených telefonátů, na hromádku s došlou poštou, na prospekty na dovolenou nebo jiný spis – a pozornost už se jich chytí, myšlenky se začnou toulat a naše koncentrace je zase tatam, dokud se po nějaké době opět neprobereme a nevrátíme se k vlastní práci. Proto si stůl pokud možno ukliďte, odstraňte ze zorného pole všechno, co se netýká vašeho projektu a co by vás mohlo rozptylovat. Sejde z očí, sejde z mysli! Máte-li dobrý seznam věcí, které je potřeba udělat, dostane se řada i na tyto další záležitosti.

Ze všeho nejdůležitější je však ochrana před vyrušováním, hlavním nepřítelem soustředění. Zapnutý mobilní telefon představuje pro spoustu lidí „vnitřní pohotovostní službu“, jakou je pro matku malé dítě, jež může kdykoli začít plakat. Pokud tento stav trvá, může být skutečně nervy drásající. Na určitou dobu tedy mobil vypněte! Vytvořte si chráněné časové prostory na soustředěnou práci, ostrůvky času, kdy nemůžete být rušeni. Vypnout a odpojit se (třeba jen na přechodnou dobu), to jsou hlavní výzvy současnosti a východisko z kolotoče pro křečky, v němž se neustále (hnáni pouze reakcemi) pohybujeme. Téměř ve všech situacích v zaměstnání je možné, že člověk nebude jednu až dvě hodiny k dispozici. A potom platí:

• Vypnout mobilní telefon a případně přesměrovat hovory!
• Nepřijímat a nečíst žádné e-maily!
• Za pomoci jasných signálů dát kolegům najevo, že vás nemají vyrušovat, například si na dveře pověste červenou cedulku, která znamená: „Prosím nerušit – jen v nouzových případech!“ (Zelená cedulka pak může signalizovat: „Vstupte!“)

*  *  *

Knihu Nenechte se vyrušit koupíte na e-shopu obchod.portal.cz.