Právě s tím nám chce autor pomoci, kniha Umění milující laskavosti(vychází i jako e-kniha) by měla být průvodcem na této cestě.  Základní myšlenkou a principem je vědomá volba vyjadřovat svým konáním milující laskavost. Podle Shapira si člověk může v každé situaci vybrat, zda k ní bude přistupovat s láskou nebo se strachem, s laskavostí nebo vztekem, radostí nebo zahořklostí. Autor slibuje, že pokud si budeme vybírat správně, změníme celý okolní svět. Minimálně tedy to, jak se nám bude jevit. A zcela určitě změníme sami sebe, život v milující laskavosti nás přibližuje Bohu a prohlubuje naši spiritualitu.

Rabbi Rami vychází ze 13 biblických atributů milující laskavosti, nebo milosrdenství – chcete-li, které starozákonní Bůh předvádí Mojžíšovi, který touží spatřit Boží slávu (Exodus 33,11). Autor nachází podobné myšlenky, náboženské tradice a rituály blízkého významu i mimo Bibli, dává je dohromady a obohacuje prvotní čistě židovský pohled o zkušenosti dalších náboženství a kultur. A přetváří je do 13 praktických technik a postupů (modliteb, manter, meditací atp.), které předkládá čtenářům jako „recepty“ na život v milující laskavosti. 

Nejdůležitějšími jsou první dva aspekty milující laskavosti - uvědomění si vlastní božskosti a také božskosti v druhých lidech, lidé jsou stvořeni jako obraz Boží a je jen na nich, zda svými činy přijmou i vnitřní Boží podobu. Třetím atributem je pěstování tvořivosti:

UKÁZKA Z KNIHY:

BŮH JAKO TVOŘIVÁ SÍLA

Pěstujte tvořivost

Intuice je posvátný dar a racionalita je věrný sluha. Vytvořili jsme společnost, která uctívá sluhu a zapomněla na dar. (Albert Einstein)

Třetím atributem milující laskavosti je El, Bůh jako tvořivá síla. Pravá tvořivost „protéká lidským srdcem… z Božího srdce“, říká Matthew Fox v knize Creativity (Tvořivost). Mezi devadesáti devíti překrásnými Jmény Božími v islámu je jich mnoho takových, která objasňují Boží vztah k jeho stvořitelské činnosti: Al-Musawwir (Tvůrce), Al-Bari (Učinitel), Al-Khaliq (Stvořitel) a Al-Badi (Původce). Tomáš Akvinský nazývá Boha Umělcem umělců. Mistr Eckhart mluví o Bohu jako „ryzím plození“ a „životu všeho“. Hildegarda z Bingenu píše: „Boží slovo je ve všem stvoření, viditelném i neviditelném. Slovo je žití, bytí, duch, veškerá zelenající se zeleň, všechna tvořivost. Slovo se projevuje v každém stvoření.“ Kreativita je způsob, jak je Bůh námi v čase a prostoru. Je to též způsob naší zbožnosti.

Upřesním to: Tvořivostí nemám na mysli schopnost kreslit, malovat, psát, tančit nebo dělat něco jiného. Spousta lidí umí docela dobře tyto věci, aniž by používali skutečnou tvořivost. Tvořivost, o níž mluvím a která tvoří základ milující laskavosti, spočívá v tom, že si uvědomíte, že vy sami jste tvůrčí akt. Proč je toto uvědomění nezbytné k uplatňování milující laskavosti? Proto, že když si uvědomíte svou tvořivost, vytrhne vás to z minulosti, z toho, co znáte, do stavu, kde nejsou žádné nálepky pohlaví, rasy, národnosti, etnické příslušnosti, náboženství a podobně. Tvořivost je zrušení všeho, co znáte, tak aby se mohlo objevit něco nového, co ještě neznáte. A zkušenost s tímto zrušením již známého je pro milující laskavost zcela zásadní, protože umožňuje angažovat se v daném okamžiku vám – i všem a všemu ostatnímu v něm – čerstvě, bez zátěže minulosti. Dokud nejste schopni využít této tvořivosti, nemůžete se ani zapojit do světa s milující laskavostí. Můžete milující laskavost předstírat, můžete se chovat tak, aby to vypadalo jako láskyplné a laskavé, ale vaše jednání bude vždycky zbarvené snahou o vlastní sebezáchovu. Budete zažívat tvořivost nikoli jako dar, ale jako dosažený výsledek. Budete se pak mít tendenci spíš nafukovat než být pokorní. Budete se cítit důležití a budete chtít být chápáni druhými jako důležití. A to znemožňuje milující laskavost.

Tvořivost je tedy paradoxní jev, protože je závislá na vaší jedinečnosti, a zároveň vylučuje ego, které samo ví, že je jedinečné. Tento paradox se však řeší tvořivým angažováním se v životě. V tomto aktu tvořivého zapojení ustupuje úzká egoistická mysl – mysl, která klade rovnítko mezi jedinečností na jedné straně a odděleností a nadřazeností na straně druhé – prostorné mysli, která ví, že vaše jedinečnost dobře pasuje k jedinečnosti všeho ostatního. Martin Buber, jeden z nejmoudřejších lidí 20. století, napsal: „Každý člověk, který se narodil do tohoto světa, představuje něco nového, něco, co nikdy předtím neexistovalo, něco původního a jedinečného.“ Jste naprosto originálním a jedinečným projevem Boha, ale nejste jediným jeho projevem. Jestliže napodobujete druhé, popíráte svou vlastní originalitu. Jestliže nutíte druhé, aby napodobovali vás, i jejich originalita je ohrožena. Místo toho musíte dát prostor originalitě v její téměř nekonečné různorodosti. Realizace Boha v jeho aspektu, který se označuje jako El, znamená – mám-li parafrázovat Bubera – poznávat a uznávat, že jste ve světě jedineční svou konkrétní povahou. Při uchopování tohoto pojetí porozumíte, že tu dosud nikdy nebyl nikdo jako vy, protože pokud by byl, už by vás nebylo ve světě potřeba. Všecičko na světě je nové a chce se, aby to na tomto světě plně vyjádřilo svou specifičnost. „Protože to, že se to neděje, je pochopitelně příčinou, že se odkládá příchod Mesiáše. 

Nejpřednějším úkolem každého člověka je uskutečňování jeho jedinečných bezprecedentních a neopakovatelných potenciálů, a nikoli opakování něčeho, čeho již dosáhl někdo jiný, i kdyby to bylo sebeúžasnější.“ 

Rabín Rami Shapiro vychází ze Starého zákona, ale obohacuje původní čistě židovský pohled o zkušenosti dalších náboženství a kultur.

Podle Bubera je to právě nedostatek osobní tvořivosti, který brání tomu, aby nastal mesiášský věk. Proč? Protože bez tvořivosti a osobní autentičnosti, která je s ní spojena, není milující laskavost – známka mesiášského věku – možná. Jestliže se zapojujete do světa na základě fixního modelu, který má své kořeny v minulosti, žijete napodobováním. Podkopáváte smysl svého života. I když se možná vyhnete tomu, že byste udělali něco špatně, a můžete dokonce udělat i něco dobrého, dar vašeho plného potenciálu se nikdy neuskuteční.

Proslulý rabínský mudrc Zusja říká: „Ve světě, který má přijít, se mě nebudou ptát, proč jsem nebyl jako Mojžíš. Zeptají se mě, proč jsem nebyl sám sebou.“ Být sebou znamená uskutečnit svou tvořivost. Znamená to zapojit se do světa svým jedinečným způsobem. Před dvěma tisíci lety rabíni porovnávali ražení římských mincí se stvořením lidských bytostí. Každý císař nechal razit mince se svým portrétem. Na každé minci byla stejná císařova tvář – byly uniformní a vzájemně zaměnitelné. Bůh však podle rabínů postupoval odlišně. I když je každý člověk „ražen“ podle obrazu a k podobě Boha, nikdo nemá stejnou tvář a ani jedna tvář není Tváří Boží. Bůh je mnohotvárný a vy představujete jednu z těchto „tvářností“. Máte-li ctít svou pravou identitu jakožto identitu Boží, musíte být věrní své vlastní tváři.

Umění milující laskavosti můžete koupit na našem e-shopu