Fantastické psaní: zábavné vzdělávání, které pomůže k dopsání Hry o trůny nebo dalšího Vetřelce dětskému i dospělému spisovateli - autor recenze: Andrea Čekanováhttps://www.fantasymag.cz/fantasticke-psani-zabavne-vzdelavani-ktere-da-chaosu-rad-a-pomuze-k-dopsani-hry-o-truny-nebo-dalsiho-vetrelce-detskemu-i-dospelemu-spisovateli/Fantastické psaní od Kláry Smolíkové je skvělý pomocník pro rodiče, učitele a lektory, kteří chtějí děti provést skrz základy tvůrčího psaní a ukázat jim jaké možnosti skýtá. Ve věku 10+ už mají děti dávno jasno v tom, jestli se v nich láska ke knihám usadila či nikoliv. A dřív nebo později takové dítě napadne, že by si chtělo zkusit vytvořit vlastní příběh.
Zní to velmi jednoduše, ale záhy každý výletník do vlastní představivosti zjistí, že kromě odvahy a fantazie by potřeboval ještě pošťouchnout správným směrem. A tahle příručka je přesně to, co hledá. Navíc, jak jsem nastínila již v úvodu, ji ocení široké spektrum dětí, pro které je literatura a práce s textem nutné zlo.
Klára Smolíková – Fantastické psaní 1
Velmi názorně a akčně jsou zde vysvětleny základní principy a nastíněné možnosti. Pak si dotyčný pisálek může zkusit vyhladit celé galaxie nebo zkonstruovat vlastního draka, vše dle libosti. Protože fantazii se meze nekladou a to je na psaní to nejlepší.
Sama se ve světě tvůrčího psaní už nějaký pátek pohybuji a vím, že možností jak vyjádřit své myšlenky, touhy a frustraci je nespočet. Také mohu s jistotou říci, že příručka obsahuje většinu z toho, co potřebujete do začátku vědět.
Kupříkladu na jednom z prvních pracovních listů se nachází fakt, který by si mohlo připomenou i pár podstatně straších autorů: „Jména nesou význam, neměla by tedy být nahodilá.“ Takže proč nepojmenovat šaška u královského dvora po tom otrapovi z béčka?
Úvod a rozdělení
V úvodu knihy autorka krátce vysvětluje, že vychází ze svých zkušeností s dětským kolektivem, a že úkoly v pracovních listech dokáží fungovat naprosto samostatně. S čímž souhlasím.
Z každého pracovního listu vyplývá (i když někdy nepřímo) kraťoučká poučka či všeobecné pravidlo, které je dobré si pro budoucí psaní osvojit. Např. charakterizující přímá řeč, popis všemi smysly, symbolika, konflikt, konzistentnost postav, důsledky rozhodnutí a příčiny, které k němu vedou a mnoho dalších.
Kniha je tematicky rozdělená do tří částí, ve kterých se zabývá žánry, které dnes děti lákají nejvíce: fantasy, sci-fi a horor. Postupně tak dostanou příležitost vybudovat si vlastní svět plný mýtických stvoření, zachránit lidstvo před invazí z kosmu a nakonec se pokusí stát malým Stephenem Kingem.
Na každé dvojstraně naleznete v pravé části zadání / akční kroky a v levé metodiku s pokyny a rozšiřujícími úkoly. Občas jsem netušila jestli začít pravou nebo levou částí, nejlepší by bylo studovat obě zároveň, takže na jednu stranu by tohle mohlo být celistvější pro samostatnou práci, ale na druhou musím vycházet z toho, že se více jedná o pracovní listy do kolektivu s lektorem.
Naštěstí to funguje tak i onak. Protože zadání k úkolům není striktně dáno, jsou pouze vymezené určité mantinely odkud a kam se chceme dostat, a co si vyzkoušet. Psaní je prostě věc nespoutaná a vždy záleží jen a jen na tvůrci a jeho fantazii.
Příručka se totiž kromě základních principů o psaní soustředí hlavně na to, aby čtenář prozkoumal různá tajemná zákoutí, která daný žánr přináší.
Fantasy, sci-fi i horor
Ve fantasy je třeba dobře promyslet zákonitosti vlastního světa, ať už to je podoba draka nebo daleko celistvější představa o tamějším božstvu, kouzlech či královské rodině a samozřejmě také katastrofa, která je všechny potká.
Ve sci-fi se ocitnete ztraceni ve vesmíru, postavíte vlastního robota či kyborga, uspořádáte mezigalaktickou bitvu, anebo blíže poznáte mimozemský život. Také se velmi krátce seznámíte s pojmy utopie a dystopie, což je milý bonus.
Klára Smolíková – Fantastické psaní 2
Zdroj: Nakladatelství Portál / Klára Smolíková
A horor? Klasický bubák pod postelí, chytrý dům, zombie, cesta do sklepa a pozor! Na úplný závěr rozbijí tahle klišé skvost v podobě tématu Městských legend, které v reálu tvoří různé hoaxy. Ptáte se, proč se v příručce nachází zrovna horor?
Z praxe knihovnice vím, že odjakživa se děti snažily mezi Stínadla s Bronzový poklad schovat Stopy hrůzy. Chtějí cítit silné emoce a vytáhnout se před spolužáky, proto zkouší různé cesty.
Ono totiž považovat horor za pokleslý žánr zavání generalizováním. Vždyť vzbudit ve čtenáři strach není vůbec lehký úkol! Nemluvím teď o obsahu dutiny břišní, opouštějící svou obvyklou lokaci (ten efekt stejně vynikne víc v béčkovém filmu), ale myslím ten plíživý strach, kdy přímo cítíte, jak vám příšera dýchá za krk a bojíte se stínu plyšového medvídka.
To je umění hodné mistra pera. Proto je třeba naučit se využívat správné prostředky ke stupňování napětí, využít všechny smysly, emoce a hlavně pracovat i s možností – co když je všechno jinak, než se říká?
Z této premisy vychází nakonec i sci-fi. Co když bude invaze z vesmíru přátelská a nečeká nás scénář ala Vetřelec? I když celkově tento oddíl pracuje daleko více s možnostmi, které nám technologie přináší, od robotů po stroj času. Samozřejmě nevynechá ani katastrofické scénáře nebo mezigalaktické bitvy.
Osobně ale považuji za nejpovedenější právě fantastickou část. Sice jsem nikdy netrpěla touhou napsat další trhák pro komerční televize, ale přiznám se, že po prostudování příručky mám trochu cukání se na to vrhnout. Představa stvořit vlastní svět, mi teď připadá velmi jednoduchá a zábavná. (OT: Kde je problém pane Georgi R. R. Martine?).
Že kniha bude skýtat nejedno dobrodružství je zjevné už z obálky, na které statný bojovník (možná Frankensteinův příbuzný) zaujatě píše do sešitu a pranic si nehledí vesmírných lodí či draka nad hlavou. Právě tyhle akční ilustrace od Viktora Svobody oživují možnosti a „poňoukají“ fantazii k tomu, aby rozběhla na plné obrátky. Navíc jsou vtipné, vyvedené do detailů a dají se vybarvit.
Další nesporné plus knihy, které musím zmínit, jsou odkazy na již vydaná žánrová díla. Číst je stejně důležité jako psát a tady se nachází hromada tipů na rozšíření obzorů: Poe, Lovecraft, Bradbury, Gaiman a samozřejmě ikony jako Harry Potter, Zaklínač, barbar Conan. Nechybí ani modernější Metro 2033 či Hunger Games. Dokonce najdete i zmínku o zástupcích české tvorby: Čapek, Žamboch nebo Petr Janeček. A to rozhodně není vše.
Závěrem
I když se snažím na pracovní listy podívat kriticky, tak kromě pár překlepů nenacházím nic zásadního, co bych mohla vytknout. Někdy jsem sice měla pocit, že možnosti řešení, které autorka navrhuje v zadání, vyčerpaly mou představivost. Jenže to už tak docela není její problém, jako spíš můj.
Budu se jen a pouze opakovat, když doporučím tuhle knihu každému, kdo by rád psal a zároveň všem, kteří potřebují inteligentně zabavit dětský kolektiv. A přijde vhod i dospělému zájemci o psaní.
A teď jdu dopsat tu Hru o trůny.