Svého 6. rozšířeného a aktualizovaného vydání se dočkal „evergreen“ Pedagogický slovník, který již od roku 1995, kdy vyšel poprvé, patří mezi studijní a referenční materiál všech, kdo se pohybují v oblasti vzdělávání coby pracovníci a studenti, ale napomáhá při orientaci v oblasti edukace i širší odborné veřejnosti. Aktualizace díla reflektují nutnost „zachycovat a kodifikovat soustavu pojmů, termínů a institucí“ (s.7), která se rozvíjí spolu s edukačními vědami. Šesté vydání tudíž přináší více než 100 zcela nových hesel a u některých původních pak byly aktualizovány zejména statistické údaje. Uživatel navíc jistě ocení cizojazyčné ekvivalenty termínů, reálií a institucí, které vstupují do našeho prostředí i pod svým původním názvem.

   Autoři jsou uznávaní odborníci v oblasti edukace a výzkumu. První z autorů, prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc., Dr.h.c., je nezávislým expertem a konzultantem v oblasti edukačních věd. Svou přednáškovou činnost realizuje v ČR i v zahraničí. Jeho knihy (např. Moderní pedagogika, Přehled pedagogiky, atd.) vyšly v několikerých reedicích, což svědčí o jejich nezastupitelnosti v české odborné literatuře. Pozornost upoutala i nově vydaná téměř tisícistránková Pedagogická encyklopedie (2009), jejímž je editorem. Prof. PhDr. Eliška Walterová, CSc., je ředitelkou Ústavu výzkumu a rozvoje školství Pedagogické fakulty UK v Praze. Její vědecká činnost se týká zejména komparativního a interdisciplinárního výzkumu, metodologie výzkumu, vzdělávání učitelů, evropské dimenze ve vzdělávání, atd. Prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc., působí jako zástupce přednosty Ústavu sociálního lékařství na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Krom lékařských otázek se zabývá pedagogickou psychologií. Mezi jeho publikacemi uveďme např. Styly učení žáků s studentů (1998).

   Slovník si zachovává svou tradiční podobu. V předmluvě je uživatel seznámen s účelem slovníku, jeho strukturou a možnostmi využití. Po seznamu zkratek pak následuje hlavní část knihy – heslář. Hesla jsou řazena abecedně a mnohá odkazují na relevantní odbornou literaturu, což umožňuje případným zájemcům hlubší studium daných otázek. Oproti některým podobným dílům je abecední řazení řešeno z přihlédnutím k celému sousloví; kupříkladu heslo „mediální výchova“ tak nalezneme skutečně pod písmenem M, na rozdíl od tradičního způsobu řazení slovních spojení dle klíčového slova. Na konci publikace předkládají autoři užitečný přehled pedagogických slovníků a encyklopedií, členěných na česká a zahraniční díla novějšího i podstatně staršího data (19. století).

   Ve slovníku nalezneme i hesla, týkající se andragogiky. Kromě samotného hesla „andragogika“ coby „teorie vzdělávání dospělých, která se vyvíjí jako samostatný vědní obor vedle klasické (školní) pedagogiky“ a studijního oboru, který připravuje „specialisty pro práci v oblasti vzdělávání dospělých, personalistiky, řízení lidských zdrojů aj.“ (s. 18) zde autoři odkazují i na existenci pojmu „androdidaktika“ a přinášejí základní informace o České andragogické společnosti, která vznikla v roce 2008 s cílem sdružovat odborníky z oblasti vzdělávání dospělých. S výše zmíněnými pojmy se setkáváme rovněž u hesla „vzdělávání dospělých“, neboť, jak je zde uvedeno, v rámci andragogiky a androdidaktiky je rozvíjena „vědecká teorie o vzdělávání dospělých“ (s. 370). Mezi souvisejícími oblastmi rovněž popsanými ve slovníku uveďme dále např. „kompetence“, „sebevzdělávání“, „autoregulace učení“, „vzdělávací výsledky“, „terciární vzdělávání“ a mnoho dalších.

   Pedagogický slovník výše zmíněné trojice autorů, obsahující přibližně 1 700 hesel, je vysoce erudované a zároveň čtivé dílo, které se v průběhu let stalo osvědčenou „klasikou odborné literatury“. Pod jednotlivými hesly získá čtenář relevantní informace o daném tématu, a to právě v takovém rozsahu, aby si o něm mohl vytvořit rychlou a dostačující představu. I když je především nezbytnou součástí příruční knihovny každého studenta zejména pedagogiky a andragogiky, ale i dalších sociálních a humanitních oborů, poslouží slovník stejně dobře komukoli, kdo si přeje zorientovat se v edukační realitě dnešního člověka.

Radek Šlangal
Zdroj: Andragogická revue č.1/2010