Předškolní vzdělávání je v zemích Evropské unie, ale i např. USA a Austrálii, považováno za jeden z mála účinných prostředků, jak zlepšit sociální a ekonomické vyhlídky celé společnosti. Jeho kvalitou se proto zabývá řada výzkumů. V českém prostředí zůstává téma předškolního vzdělávání na okraji zájmu. V souvislosti s kurikulární reformou byla největší pozornost doposud věnována především základnímu a střednímu školství.
Učebnici „Předškolní pedagogika“ můžeme považovat za prvotní počin, který reaguje na potřebu proměny předškolního vzdělávání v kontextu celospolečenských změn naší společnosti. Jak sami autoři uvádějí, zaplňuje mezeru, která tu po dlouhé roky existovala v přípravném vzdělávání učitelů mateřských škol. Cílovou kategorií, které je učebnice určena, jsou studenti středních a vyšších odborných škol v oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika, mohou ji však využít i studenti příbuzných oborů. Dle mého názoru se může stát recenzovaná publikace fundamentálním východiskem studia oboru Učitelství pro mateřské školy také na pedagogických fakultách, zvláště pro studenty, kteří neabsolvovali střední školy s pedagogickým zaměřením. Stejně dobře může sloužit samotným vzdělavatelům budoucích učitelů, neboť Učitelství pro mateřské školy je v terciárním vzdělávání poměrně mladý obor a jeho pokrytí domácí odbornou literaturou tohoto typu je velmi potřebné.
Oba autoři patří k renomovaným vědeckým pracovníkům. Přesto, nebo možná právě proto, že jejich profesní dráhy jsou odlišné, podařilo se jim uchopit problematiku současného předškolního vzdělávání komplexně a to jak z hlediska teorie, tak praxe. Za cenné považuji začlenění tzv. objasňujících rámců, které uvádějí konkrétní příklady z praxe a vhodně dokreslují teoretická poučení. V pochopení profesních dovedností učitelů mateřských škol čtenáři výrazně napomáhají uvedená výzkumná zjištění. Oceňuji odkazy jak na české, tak zahraniční autory, kteří se představovanou problematikou zabývali. Na škodu je, že v literárních odkazech je uvedena jen základní literatura a chybí některé primární zdroje.
Zpracovávaná problematika je logicky strukturována a kapitoly na sebe smysluplně navazují. Autoři seznamují s jednotlivými tématy předškolní pedagogiky stručně, ale srozumitelně. Velmi vhodné je zakončení každé kapitoly shrnutím, otázkami a úkoly. Studenty vedou nikoli k jednoznačným odpovědím, ale k zamyšlení a argumentaci. Tím přispívají k rozvoji zejména komunikačních schopností, což rozvíjí klíčové kompetence studentů, jakými jsou komunikační kompetence, kompetence k učení a k řešení problémů.
Kniha je členěna do tří částí. První část obsahuje deset kapitol, které jsou věnovány výhradně pedagogické problematice předškolního vzdělávání. Otevírá je otázka Co je to pedagogika? V odpovědi na ni autoři objasňují pojmy edukace, učení, v tabulce (s. 22) jednoduše shrnují strukturu teorie pedagogické vědy a používají také termín mezigenerační učení. Právě tento termín vytváří základ pro širší diskuzi nad problematikou dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí a silně ovlivňuje nově se tvořící podobu tzv. inkluzívního vzdělávání. Zasahuje nejen předškolní vzdělávání, ale celý vzdělávací systém. V knize se toto téma otevírá na několika dalších místech (např. s. 33, 42, 144). Nejen toto téma, ale např. multikulturnost a s tím související různorodá hodnotová orientace dětí či výuka cizího jazyka v mateřské škole umožňují čtenáři hlubší vhled do problematiky předškolního vzdělávání.
Třetí kapitola je překvapivě věnována pouze jedné z oblastí dětského vývoje a to vývoji řečového a komunikačního aparátu. Autory vedly k tomuto rozhodnutí zřejmě problémy, které se v současném předškolním vzdělávání v této oblasti dlouhodobě objevují. Právě nedostatečnosti v řečových a komunikačních dovednostech dětí jsou nejčastější příčinou vysokého procenta odkladů školní docházky. Přesto, že řeč má zcela jistě výsostní postavení v celkovém rozvojidítěte, očekávala bych, že v souladu s celostním pojetím učení bude i ostatním oblastem rozvoje dítěte věnován prostor jako např. v kapitole 7 Co děti v mateřské škole získají.
Za velmi zdařilé naopak považuji kapitoly čtvrtou a pátou, které výstižně popisují nedirektivní přístupy a demokratický styl práce učitele mateřské školy a poskytují věrohodný obraz vzdělávání dětí předškolního věku v kontextu celoživotního učení.
Šestá, nejrozsáhlejší kapitola, je věnovaná legislativním a kurikulárním východiskům pedagogické činnosti v mateřské škole. Její součástí jsou práva dítěte, která by měla být oporou práce každého učitele. Dalším aktuálním tématem, kterému se autoři v této kapitole věnují, je evaluace školy. Tím však výčet témat nekončí. Velkou pozornost věnují problematice homogenity a heterogenity tříd. Uvádějí neoddiskutovatelná pozitiva, která trend heterogenity dětem přináší. Mezi nejvýznamnější patří, že nevyčleňuje děti s různými odlišnostmi včetně věkových, a přirozeně modeluje život v běžné společnosti, do které děti vrůstají. Na straně druhé, jak autoři zdůrazňují, heterogenita zvyšuje nároky na práci učitele, především na organizaci a přípravu vzdělávacích aktivit.
Při seznamování studentů s obsahem školního vzdělávacího programu se autoři dopustili drobné nepřesnosti. Požadovaných sedm okruhů, jak je uvádí RVP PV (s. 38 – 39) shrnuli do tří. Mohli bychom polemizovat o závažnosti daných okruhů ŠVP, přesto by neměly být sdružovány, neboť uvedené zúžení obsahu školního vzdělávacího programu může působit na čtenáře dezinformačně. Tím spíš, že zde jde o učebnici uvádějící studenty do základního systému vědní (a praktické) disciplíny Předškolní pedagogika, který by pro ně měl být přehledný a smysluplný.
Osmá kapitola uzavírá problematiku předškolního vzdělávání v České republice. Historický exkurz do vzniku institucionálního vzdělávání dětí předškolního věku střídají statistické informace o počtech mateřských škol, učitelů a účasti na předškolním vzdělávání v posledních deseti letech. Kapitola ústí do polemiky zamýšlející se nad dualitou v přípravě učitelů mateřských škol.
Poslední dvě kapitoly, devátá a desátá, jsou věnovány alternativním koncepcím předškolního vzdělávání a vybraným údajům ze vzdělávání dětí předškolního věku v zahraničí.
Druhá část publikace seznamuje se základy příbuzných pedagogických disciplín, např. pedagogickou psychologií, pedagogickou diagnostikou a speciální pedagogikou, v jejichž společných přesazích je možné koncipovat a realizovat předškolní výchovu.
Závěrečná, třetí část, s názvem Pedagogický výzkum v absolventských a jiných studentských pracích, se může jevit v učebnici pro střední a vyšší odborné školy jako nadstandardní. Má však významný motivační charakter. Autorům nešlo o to seznámit čtenáře s podstatou výzkumné činnosti či podat výklad o výzkumných metodách. Odkazují na odbornou literaturu, která tyto informace poskytuje. Zjednodušenou formou probouzejí ve studentech zájem o pedagogické poznání prostřednictvím empirického výzkumu. Právě tato část publikace může pomoci také vysokoškolským studentům, ale i učitelům v praxi pochopit, že pedagogika jako věda se skládá ze dvou složek – teorie a výzkumu, které od sebe nelze odtrhnout. Provádět výzkumná šetření v mateřských školách často naráží na nepochopení a nesouhlas učitelů. Výzkumníci se tak mnohdy potýkají s problémem získat dostatečně velký výzkumný vzorek, který by přinesl relevantní zjištění o realitě předškolního vzdělávání. Můžeme doufat, že právě tato kapitola pomůže budoucím učitelům pochopit přínosy výzkumů a zapojit je do budování poznatkové báze oboru předškolní pedagogika.
Pro lepší orientaci studentů při praktickém řešení úkolů spojených s jejich závěrečnými pracemi je mj. uveden příklad výzkumného šetření jednoho ze studentů přímo z řad vyšších odborných škol. Přináší informace o struktuře práce, cílech a metodách výzkumu a zejména o zajímavých nálezech.
Zpracovaná učebnice má jednoznačně velký potenciál zkvalitnit vzdělávání studentů v oborech připravujících učitele mateřských škol a rozšířit a prohloubit znalosti všech, kteří budou v oblasti předškolního vzdělávání působit. Za její největší přínos považuji doplnění teoretických východisek o konkrétní příklady z praxe a výzkumná zjištění, která přibližují čtenářům problematiku předškolního vzdělávání v přirozených a logických souvislostech.
Zora Syslová
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta,
Katedra primární pedagogiky
Zdroj: Ped. orientace (č. 5/2013)
