Lenka Krejčová ve své knížce skloubila velmi čtivým způsobem akademické znalosti a mnoho praktických zkušeností z oblasti edukace. Autorka za názvem knížky dodává „Co pro to mohou udělat učitelé“, ale publikace je samozřejmě mířena i k učitelům v nejširším smyslu slova, tedy k rodičům, a pak, pochopitelně, je adresována odborníkům, kteří stojí před žáky či studenty v učebním či intervenčním procesu. Kniha by mohla být pramenem informací a myšlenek pro studenty (tedy účastníky učebního procesu) a především pro vysokoškoláky, kteří mají v úmyslu profesně zamířit do vzdělávacího procesu.

Autorka ve své práci velmi dobře propojuje vysoce odbornou látku (s patřičnými odkazy na ní, které mohou být cennými podněty pro orientaci v tématu) s  praktickými nebo populárními příklady. Díky rozsáhlým teoretickým znalostem a současně díky své praxi v DYS Centru Praha o.s. nás provází světem poznání, myšlení a učení, dá se říci, komplexně. Zmiňuje různé pohledy na danou problematiku, vysvětluje mnoho odborných termínů a stále doplňuje text krátkými kazuistikami.

V textu Lenky Krejčové vnímám jednak linii představení zvoleného tématu a současně linii přístupů k učení (v nejširším smyslu slova) a chápání učebního procesu směřující k sociokulturním přístupům (L.S.Vygotskij), jinými slovy k významu druhých osob při učení a myšlení žáků. Knížka vrcholí kapitolou o  zprostředkovaném učení a tedy o metodě, která je na takovém přístupu založena: Feuersteinově instrumentálním obohacování (FIE). Autorka představuje principy FIE a vysvětluje proces, ve kterém se učitel a žák dostávají do vzájemné interakce, ve které si ten, který se učí, za přispění toho, který učí = zprostředkovatele, uvědomuje, jak a kudy se dostat k cíli: naučit se něčemu.

Kniha je napsaná srozumitelně a dobře strukturovaná, považuji ji za přínosnou pro odborníky i širší veřejnost. Je bohatým zdrojem informací a pro mnohé může být vodítkem při řešení problémů v učebním procesu.

PaedDr. Eva Váňová

Recenze zpracována pro nakladatelství Portál

Kniha je určena lidem, kteří se zabývají výchovou, ať už jde o pedagogy nebo rodiče a příbuzné dětí. I když to autorka výslovně neuvádí, domnívám se, že si knížku od určitého věku mohou číst i „vychovávaní“, tedy děti, či spíše studenti. Kniha je napsaná srozumitelně i pro studenty vyšších ročníků středních škol a zcela jistě pro vysokoškoláky.

Posuzuji již třetí text Lenky Krejčové (nejprve její disertační práci a poté její první knihu „Psychologické aspekty vzdělávání dospívajících“) a opětovně jsem si potvrdil, že autorka má schopnost, či spíše dar, podat i vysoce odbornou látku založenou na rešerši rozsáhlé, mezinárodní a zcela recentní literatury čtivým a poutavým způsobem. Na předloženém textu oceňuji zejména množství praktických příkladů, z nichž je cítit, že autorka má nejen rozsáhlé teoretické znalosti, ale i praktické zkušenosti, a metody práce s dětmi, které představuje, sama velmi dobře ovládá. Z didaktického hlediska – aby si čtenář sám na sobě otestoval předkládané postupy pro podporu myšlení – je také velmi přínosné zařazení podnětů k zamyšlení.

Zvláště pak oceňuji, že autorka do textu zařazuje dva typy odkazů: tipy, které jsou prakticky orientované a odkazují k další, spíše populární literatuře (a nejen literatuře, ale např. i k filmům, na nichž lze určité psychologické zákonitosti či didaktické postupy demonstrovat), a poznámky, které odkazují k  vědecké a výzkumné literatuře. Kniha je tak inspirativní jak pro běžného čtenáře, který se chce obohatit o praktické znalosti a dovednosti, tak pro vědce, pro nějž je kniha dobrým východiskem pro orientaci v tématu.

Knihu doporučuji k vydání. Českému čtenáři se tak dostane do rukou dílo, které je přístupné laickému čtenáři a zároveň dostatečně naplněné informacemi, aby bylo přitažlivé i pro odborníka.

V Brně 18. 4. 2013 Prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.

Již na úvod posudku se vyjádřím k celkovému dojmu z publikace: jedná se o velmi čtivý text, je napsán lehce, dovede vtáhnout do problému. Bude jistě vyhledávaným titulem mezi rodiči, učiteli i studenty, ale i dalšími profesionály v práci s dětmi (např. poradenskými pracovníky, speciálními pedagogy, asistenty pedagoga).

Publikaci chápu jako velmi dobrý pokus autorky zprostředkovat čtenářům nové poznatky z psychologie (obecné a kognitivní, vývojové, pedagogické, poradenské), neuropsychologie a své osobní zkušenosti z učitelské i poradenské praxe a kognitivního rozvoje dětí. V současné době je mezi profesionály, ale i rodiči velmi populární program Feuersteinova instrumentálního obohacování. Publikace napsaná v tomto duchu je způsobem, jak metodu, její principy, ale především paradigma přístupu k edukaci dětí zpřístupnit i těm, kteří přestože danými výcviky neprocházejí, mohou na děti působit v tomto rozvíjejícím přístupu.

Velmi si cením toho, že autorka klade důraz na poznání dětí skrze jejich charakteristiky, dílčí projevy, včetně kognitivních procesů, ale zejména na konkrétní edukační potřeby dětí. Již v úvodních pasážích upozorňuje na problém, který má souvislost s vybudovanými poradenskými službami ve školství.

V současnosti ještě stále dominuje systémem diagnosticko-terapeutické pomoci, kde je na prvním místě diagnóza = nálepka dítěte, která má umožnit vstup do světa pomoci a intervencí. I když je tento model v posledních letech kriticky diskutován a jsou první pokusy nastavit poradenské služby na základě potřeby podpůrných opatření, stále je třeba hledat nové a nové cesty, jak ovlivnit nejenom práci s problémovými žáky, ale se žáky vůbec. Právě publikace autorky(ů) může být jedním z podnětů, jak změnit pohled na vzdělávací potřeby a problémy dětí. Autorka velmi přesvědčivě ukazuje, jak lze přemýšlet o žácích bez nutnosti jejich rozřazování, hledání příčin jejich problémů. Žák má být v procesu edukace aktivním činitelem, není to jen pasivní učící se subjekt, ale subjekt, který může mít více aktivní úlohu. Také učitel má větší možnosti podpořit rozvoj žáků a metoda zprostředkovaného učení, o kterou se publikace dominantně opírá, může významně napomoci k užívání rozvíjejících přístupů a metod.

Z hlediska práce s problémovou populací by měla být odborná podpora – a nemusí to být ihned poradenský pracovník, psycholog aj. - směřována ke všem dětem, nejenom k těm, u kterých je možné problém vysvětlit nějakou diagnostickou jednotkou. Navíc ani v rámci těchto jednotek nejsou jednotné intervenční postupy, okolností, které do řešení problémů dětí vstupují, je mnoho, stejně jako je v rámci diagnostických jednotek běžná variabilita projevů a potíží. Úloha učitele jako prvního odborníka, který dovede přemýšlet i o problémovém žákovi a změnit přístup v duchu jeho potřeb, může mít preventivní dosah. Začít pracovat jinak je přitom tak těžké a přesto (naštěstí) mnoho učitelů po tom touží (ale také rodičů), Publikace může být podnětem pro tuto změnu.

Autorka velmi citlivě zvolila poměr mezi teoretickými poznatky, které navíc zprostředkovává srozumitelným jazykem (text není zahlcen náročnými odbornými termíny, které by mohly být limitující pro méně fundované čtenáře; při představování nových teorií autorka nezabíhá do detailů a je koncentrována na zásadní poznatky či okolnosti) a praktickou zkušeností. Ta se objevuje formou nápadů, příkladů, úkolů k zamyšlení, doporučení, odkazů na další tituly odborné literatury, ale i beletrii a filmová díla. Zmínit lze přínos doporučené literatury pro praktickou práci s dětmi, ale také odkazy na webové stránky, které přinášejí konkrétní aplikační postupy. Krátké kazuistiky z přímé poradenské, učitelské i rodičovské zkušenosti s prací s dětmi, dokreslující právě prezentované, mohou pomoci mnohé pochopit, vzájemně propojit. Publikace bude zcela jistě působit přitažlivě i z hlediska grafického zpracování – tabulky, vložené obrázky, grafika textu celkový výsledek oživují.

V první části publikace, která se týká obecnějších aspektů poznávání kognitivních procesů, se mi velmi líbí zprostředkování pohledu dospělým, v čem se poznávání dětí liší od dospělých. Ti si někdy skutečně nemusejí uvědomovat, jak je pro dítě daný úkol náročný. Autorka čtenáři přibližuje jevy pomocí obecných a kognitivních psychologických poznatků, neopomíjí přitom ani kontext vývojových možností. Do pochopení jednotlivých charakteristik ovlivňující kognitivní procesy (vnímání, pozornost, paměť, řeč, inteligence aj.) a proces učení tak vtahuje i dosažený stupeň vývoje, ale i individuální rozdíly mezi dětmi. Druhá část publikace rozvíjí první, dále se prohlubuje otázka možnosti rozvoje přemýšlení žáků, s postižením úlohy učitele, vhodných metod, přístupů.

Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, nemám potřebu cokoli zpochybňovat. Text je promyšlený, strukturovaný, poznatkově bohatý, v kompaktním celku a  neobjevila jsem nic, co by bylo potřeba změnit či doplnit.

Text má vést k rozvoji přemýšlení žáků, analogicky předpokládám, že bude vést k rozvoji přemýšlení u čtenářů.

Doporučuji publikování.

Dr. Anna Kucharská, Ph.D.

V Praze, 26. 4. 2013