Praktický rádce vhodný i pro děti samotné - autor recenze: Zuzkahttps://vasnivactenarka.czKniha Zvládání emocí u dětí a dospívajících s ADHD od speciální pedagožky Sonii Ali představuje prakticky orientovanou publikaci, která se zaměřuje na jednu z nejcitlivějších oblastí spojených s ADHD – práci s emocemi a smyslovým přetížením. Zatímco se mnoho odborných knih o ADHD soustředí především na symptomy nepozornosti či hyperaktivity, tato publikace se věnuje především tomu, co děti s ADHD často prožívají uvnitř: silné emoce, frustraci, nepohodu a obtížné zvládání náročných situací. Autorka vychází ze své praxe speciální pedagožky a vytváří intervenční program, který mohou využívat jak pedagogové ve školním prostředí, tak rodiče doma.
Jedním z hlavních přínosů knihy je její praktické zaměření. Publikace není koncipována jako teoretická studie ADHD, ale spíše jako soubor konkrétních nástrojů a aktivit, které mohou dětem pomoci lépe rozumět vlastním emocím a naučit se s nimi vědomě pracovat. Autorka nabízí různé techniky a cvičení, které děti vedou k tomu, aby v náročné situaci dokázaly zpomalit, získat odstup a reagovat uvážlivěji. Velmi zajímavým prvkem knihy je například strategie RADE – jednoduchý postup, který děti učí rozpoznat přicházející emoce, vyhnout se spouštěčům, využít rozptýlení a nakonec pracovat s dechem. Tento model může být pro děti snadno zapamatovatelný a prakticky využitelný v každodenních situacích.
Velkou předností knihy je také její forma. Text je psán velmi čtivým a přístupným stylem a je doplněn množstvím ilustrací, komiksů, hádanek či aktivit zaměřených na hraní rolí. Tyto prvky příjemně „odlehčují“ odbornější témata a zároveň pomáhají udržet pozornost čtenáře. Kniha je navíc koncipována tak, aby ji mohly číst i samotné děti a dospívající s ADHD. Autorka je oslovuje přímo a srozumitelně vysvětluje, co se při silných emocích v jejich těle a mysli děje. Díky tomu může publikace fungovat nejen jako metodická pomůcka pro pedagogy, ale také jako nástroj sebeporozumění pro samotné děti.
Tento přístup považuji za velmi cenný. Pokud má například speciální pedagog ve škole tuto knihu k dispozici, může ji dítěti s ADHD jednoduše nabídnout k přečtení. Dítě tak může samo začít chápat své prožívání a současně získat konkrétní návrhy, jak náročné situace zvládat. Takové spojení psychoedukace a praktických strategií může být pro děti velmi posilující, protože jim dává pocit větší kontroly nad vlastními emocemi.
Zajímavým aspektem knihy je také to, že autorka není psycholožka, ale speciální pedagožka. Tento fakt se promítá do celkového charakteru publikace. Text je méně teoretický a více zaměřený na pedagogickou praxi a každodenní práci s dítětem. Publikace tak může být velmi užitečná především pro učitele, speciální pedagogy či asistenty pedagoga, kteří s dětmi s ADHD pracují ve školním prostředí. Přesto si myslím, že z knihy mohou těžit i rodiče nebo studenti pomáhajících profesí. I psychologům může být nápomocná, když budou pátrat po technikách, jak dítě naučit vnímat své emoce.
