Kniha zkoumá psychopaty ze všech možných úhlů a představuje jejich mimořádné schopnosti v dobrém i špatném světle.

Až po přečtení této knihy jsem porozuměla pojmu psychopati. Teď už vím, že jsou mezi námi a je jich víc, než si myslíme. Ale ne všichni jsou ti špatní, někteří svoje psychopatické vlastnosti využívají pro prospěch ostatních. Ocenila jsem, že autor shrnul nespočet výzkumů o psychopatech a spousta z nich byla dost překvapujících. Nechyběly ani zmínky o významných osobnostech, kteří psychopaty byli, a právě proto byli tak úspěšní. Při čtení jsem se musela plně soustředit, abych dokázala pochopit a vstřebat všechny informace a fakta.

100%

+ Podlozene faktami, dynamicke citanie, vyrovnanost obsahu

- Kniha mohla mat viac kapitol :)

Z času na čas na nás z médií vybehne článok o psychopatoch vo vysokých manažérskych alebo politických pozíciách. Téme o ich psychopatických prejavoch je spájaná s nejakým konkrétnym excesom, na ktorom sa často generalizuje, že psychopatickí lídri sú naokolo nás a páchajú s verejným schválením svoje manažérske či politické skutky.

Čo však na túto tému hovorí veda a fakty? Vskutku impozantný a výborne sa čítajúci náhľad do tejto témy vnáša na 285 stranách výskumný psychológ z Oxfordskej univerzity K. Dutton. Je zároveň členom niekoľkých vedeckých společnosti, vrátane Spoločnosti pre vedecké štúdium psychopatie.

Autor sa zachyteniu celého spektra osobnosti psychopatov venuje nielen z psychologického, ale aj biologického pohľadu. Kniha je plná prehľadov o štúdiách, meta analýzach a ďalších faktických podkladov, pričom sa stavia k samotnému popisu čŕt osobnosti taxonómne. Nesnaží sa jednostranne tvrdiť, že psychopatické sklony sú jednoznačne negatívne. Naopak na pozícii napr. neurochirurgov demonštruje, že sa jedná o jedinečný predpoklad zvládať záťažové situácie lepšie práve „s prepracovanou zručnosťou“. Upozorňuje aj na určité špecifík psychopatov, ktoré spočívajú v tom, že osobne veľmi príťažliví, presvedčiví a vytrvalí, no najviac z toho vyniká geniálna schopnosť maskovania sa, čo podčiarkuje aj citáciou známeho filmu Diablov advokát. Pre psychopatov je jazyk v podstate hra so slovami, a práve preto zostávajú aj vo vypätých situáciách kľudní a rozvážni. Ich mozog je zapnutý menej ako mozog ostatných bežných ľudí.

Všetkým záujemcom o objavovanie sveta psychopatie je toto výborná publikácia, ktorá sa ľahko číta a dlho pamätá.

Je psychopatie rys osobnosti, nebo porucha při zpracovávání informací? V jakých oblastech života se vyplatí být psychopatem? Může být psychopatie přínosná? Jaké je to nemít svědomí?

Autorem knihy je britský psycholog Kevin Dutton, který v současné době působí na Oxfordu a ve svých výzkumech se věnuje zejména osobnosti a emocím, a to v různých oblastech lidské činnosti, např. v politice, armádě nebo chirurgie. Sám o sobě říká, že se rád věnuje jak výzkumům, tak psaní populárně naučných knih.

V první kapitole se autor celkem zeširoka věnuje tématům, která s fungováním psychopatů určitým způsobem souvisí – emocím, rizikům a strachu. Autor si pokládá otázku, zda může být úzkost výhodou a v čem by psychopatie mohla být pro život přínosná a užitečná.

Druhá kapitola se zaměřuje obecně na osobnost a ukazuje mnohé teorie, které se jí věnovaly od Hippokratovy po současné teorie. Díky tomuto přehledu můžeme vidět různé výzkumné pohledy na osobnost pachatele. Odkazů na různé studie a výzkumy je tolik, že jsem se v nich občas ztrácela – do strany 100 těch odkazů najdete více než 50.

Třetí kapitola nás zavede do historie psychopatie. Zjistíme, jaký má původ a jak se vyvíjela. Je mezilidská agrese přirozená? Potřebuje společnost lamače společenských pravidel pro přežití? Autor pokládá zajímavé otázky, ale je nutné podotknout, že se vyjadřuje velice rozvláčně, často odbíhá od tématu, vypráví příběhy, které jsou sice zajímavé, ale čtenář rychle ztrácí nit s původně nastoleným zaměřením.

Čtvrtá kapitola ukazuje oblasti života, v nichž se vyplatí být psychopatem. Autor nás seznámí s několika zajímavými názory odborníků, přičemž jeden z nich provádí skutečně unikátní práci – Kent Kiehl, který objíždí věznice se svým kamionem vybaveným magnetickou rezonancí, kterou se snaží rozluštit nervové základy psychopatie.

Pátá kapitola s názvem Proměňte mě v psychopata je lehce zavádějící. Nejdříve se musíme prokousat tradičně obsáhlým úvodem, než se po 27 stranách dostaneme do laboratoře, ve které si autor vyzkouší experiment sám na sobě a po 10 stranách je konec. Autor si díky speciálnímu přístroji vyzkouší, jaké to je nemít svědomí.

Šestá kapitola popisuje sedm dovedností, které ve své výbavě mají psychopaté a které, když se je naučíme správně aplikovat, nám mohou pomoci dosáhnout svého, aniž bychom museli jít doslova přes mrtvoly.

V poslední kapitole se pak můžeme podívat na historické osobnosti, o kterých byste jako o psychopatech možná nikdy neuvažovali.

Co mi na knize přišlo přinejmenším zvláštní, byl kontrast mezi jejím odborným zaměřením, zahrnujícím biologické aspekty (jak fungují různé části mozku), psychologické teorie a výzkumy a na druhé straně autorovou silnou vulgaritou. Od poloviny knihy se autorův styl změní ve více kamarádský a poněkud sprostý. Myslím, že přebal knihy tuto dichotomii skvěle vystihuje.

Knihu lze doporučit široké veřejnosti i studentům, kteří se zajímají o psychologii osobnosti.