Michael Třeštík se v životě opakovaně setkával s několika tématy, která v knihách bývají popisována s hlubokou odborností, vážností a vznešeným jazykem. On k nim ale přistupuje úplně jinak a po svém. Poezii začíná od sprosté básničky, hudbu selháním lesního rohu v Novosvětské a architekturu stočeným papírem. Všímá si nenápadných doteků umění a člověka, lidí, kteří tato témata do života přinášejí a příběhů, které se s nimi pojí. Kniha nabízí svěží a neobvyklé pohledy do zázemí tvoření, psaní, toho, jak vzniká a působí dílo, jaké stopy zanechává, jak ho můžeme vnímat a co nám může dát.