„Byl to fenomén!“ říkával o něm jeho přítel Jiří Sovák. A zdaleka nejen on. Podle mnohých byl přímo geniální – když to slovo ještě nebylo obnošené, jak podotýkal Jan Werich. Dnes se o něm mluví jako o legendě, jeho nejlepší filmy jsou kultovní. I to všechno je bezesporu pravda, uvědomíme-li si ovšem původní význam, sílu a váhu těchto dnes už zdevalvovaných slov. Ve vzpomínkách na něj padají i přívlastky jako nenahraditelný, neopakovatelný, jedinečný herec, a stejně tak veliká, opravdově člověčí osobnost… Jak bouřlivé bylo většinou jeho herectví, takové bylo i jeho soukromí. Poznamenané živelným temperamentem, dychtivostí a vášnivostí po životě, spontánní mezilidskou družností, ale i zničující závislostí a těžkou nemocí. Vším tím se přitom vinul jako poznávací znamení jeho zázračně nevysychající humor. Lidový, přímočarý, ale nikoliv laciný a nikdy zlý, jízlivý, ubližující. Kdo to dnes ještě umí?