V roce 1966, po promoci Jitky Abrahámové – dnes nejvýznamnější představitelky české klinické onkologie a radioterapie – byla onkologie nejméně probádaným polem. Většina pacientů tehdy umírala. Myšlenka na snížení mortality u nádorových onemocnění se pro ni stala životní vášní. A nadšení pro svůj obor si zachovává dodnes, kdy se v onkologii pozornost přesouvá k otázkám imunologie a imunoterapie. Prof. Abrahámová má obrovskou přednost: za všech okolností dovede nazývat věci pravým jménem. Umí poutavě vyprávět o úspěších i prohrách, radostech i strastech lékařského povolání, o strachu lidí z rakoviny… Nikdy nezapomene upozornit, že dnešní medicína dává i mnoho naděje, protože toho dokáže opravdu hodně – stačí přijít včas.