Při přečtení této takřka čtyřsetstránkové monografie jako by se textem táhla červená nit citace N. E. Tannera : služba druhým je nájem, který platíme za možnost žít v současném světě.

Publikace je určena jak psychologům, lékařům ale nepochybně osloví i široký okruh čtenářů. Může totiž sloužit jako stručný průvodce čtenářova života na jeho životní pouti. Zcela jistě jsem si zrekapituloval i svá vývojová stadia, kam až mě paměť pustila. Úchvatná četba, přehled v širších souvislostech, kontext lidského života připomínající dílo svérázného badatele E. H. Eriksona na něhož se ostatně autor v knize často odvolává. Publikace je rozčleněna na úvod, 13 kapitol a čtrnáctá Nakonec o smrti je vlastně závěrem.

Úvodní kapitola se zabývá biodromální psychologií, základními pojmy a metodami. Autor dělí život na 12 období. V další kapitole se autor věnuje vývoji před narozením. Ve 4. 5. kapitole se můžeme seznámit s informacemi ze světa batolete a předškoláka, 6. 7. Kapitola jsou věnovány školnímu věku a to včetně metamorfózy v pubescentním věku, tělesnému a intelektuálnímu vývoji, ale i sociálním vazbám k rodičům či vrstevníkům. 8. 9. kapitole nalezne čtenář objasňující informace o adolescenčním hledání a budování identity, dále se autor věnuje tzv. adolescentnímu moratoriu, které si čtenář zvláště uvědomí v kontexu single a mingle stylem života a fenomén rituálu dospělosti. Stejně tak je nadmíru aktuální kapitola o intimitě. „Vytváření intimity klade velký nárok na pevnou, solidní identitu. Nelze než souhlasit s konstatováním autora,že muž se slabou identitou spíše před intimitou couvne, žena se slabou identitou do ní vstoupí, ale znehodnotí ji závislostí.

Poměrně stručně vyznívá 10. kapitola, která mapuje vývoj člověka o 30 do 40 let, včetně krizí životního středu, kdežto 11 až 12 kapitoly se zabývají dospělostí střední a starou, včetně dotazníku k zamyšlení pro padesátníky. Životní cesta po šedesátce je předmětem 13 kapitoly, kdy čtenář sečítá již jenom ztráty. Jenže co dál? Autor radí, že nejdůležitější činností zdravého šedesátníká má být práce při níž uplatní své znalosti a zkušenosti. Šedesátník si musí umět zkrátka přiznat, že už nedokáže co kdysi, a proto ani udržení pozice v práci nemůže být jediným cílem. Koníčky, přátelé a rodinné vztahy – platí dvě hlavní zásady – udržovat odstup a pěstovat blízkost. 14. kapitola pak začíná slovy J. Seiferta : …“ve chvíli, kdy už podává své černé zrcadlo“.

Kniha je velmi vhodně doplněna věcným a jmenným rejstříkem, seznamem použité a doporučené literatury. Závěrem musím konstatovat, že jsem si uvedenou publikaci přečetl s chutí. Je napsána noblesně a podává základní pohled na životní cestu každého z nás. Přitom je překvapitelně srozumitelná, což určitě ocení především čtenáři, kteří se na problematiku podrobněji nespecializují. Ucelená a přehledná práce na našem knižním trhu nepochybně chyběla. Splacení tohoto dluhu se erudovaný autor chopil s vervou, na publikaci jsou znát léta odborné práce, ač jsem si vědom vlastní domýšlivosti při tomto konstatování. Moderní a přehlednou knihu mohu čtenářům jen doporučit.

MUDr. Bc.Rostislav Čevela