Když jsem se dozvěděl, že Jan Kulhánek píše knihu, tak jsem se začal těšit až si ji přečtu. Kniha Děti a rodiče v rozmanitých rodinách jasně, srozumitelně a především citlivě přistupuje dobrodružství rodinných vztahů, kterému byl každý z nás někdy nějak vystaven. Díky bohaté praxi práce s klienty nalezneme velké množství vhledů a příkladů ze života klientů, které jsou podány výstižně. Pokud chceme porozumět rodině a jejím členům, ať už odborně nebo si vlastní zkušenost nějak zařadit, zarámovat, porozumět jí, tak kniha představuje vhodnou volbu.

Z desítek případů si vybavuji jeden, kdy muž řekl celé rodině, že odejde až budou děti dospělé. Jelikož je rodina propojený systém, tak se projevily potíže u dcery, která se jimi nevědomě snažila nedospět. Když otec odešel, dříve než původně slíbil, tak se situace zlepšila. Nebo když přestali rodiče doma popíjet, tak zlepšila situace u jedné dcery. Někdy stačí méně, než se na první pohled může zdát...

Jana Kulhánka jsem poznala během jeho přednášky o poruchách příjmu potravy. Byla pro mě obohacující – nejen tématem, ale i formou. Autor působil lidsky, přístupně, srozumitelně. Právě proto jsem sáhla i po jeho knize. A měla jsem pocit, jako bych ho při čtení slyšela znovu mluvit. Stejně jako tehdy byl jeho projev i tady lidský, osobní a odborný.

Kniha působí jako soubor úvah – byť to nejsou jen volné myšlenky, ale odraz dlouholeté praxe, zkušeností i odborných znalostí. Autor nabízí vhledy z terapeutické praxe, citace klientů i kolegů, a zároveň si pokládá otázky, na než si vzápětí odpovídá, například: Co je to dnes vlastně rodina? Jak se proměnila? Kdo nebo co všechno v ní může chybět?

V kapitole Rodina pod lupou autor představuje různé teoretické rámce, od systémové teorie Ludwiga von Bertalanffyho až po model základních potřeb dle Pesso Boyden psychomotorické terapie, a zasazuje je do kontextu vývojových fází rodiny. Závěr knihy pak patří tématům, která dnes s rodinou nevyhnutelně souvisejí: konflikty, sebepoškozování, LGBTQ+ otázky, dopady pandemie, války, ekonomické nejistoty.

Oceňuji, že autor čtenáři nic nevnucuje. Nehodnotí, neudílí rady. Nabízí pohledy. Například při úvahách o výchově – tradiční, moderní i postmoderní – jsem si uvědomila vlastní přístup a s větším pochopením vnímala i jiné postoje. Potvrdila se mi i jedna moje žitá zkušenost: že mezigenerační rozdíly nikdy nebyly větší než dnes. Svět se změnil, rodina také – ale její význam zůstává.

Líbila se mi metafora rodiny jako pokrmu: aby chutnal všem, musí být všechny ingredience v rovnováze. A trefit se do chuti celé rodině? To je mnohdy nadlidský úkol.

Kniha je přehledně strukturovaná. Autor v úvodu naznačí, co přijde, kapitoly na sebe navazují, každá je zakončena shrnutím. Nechybí ani bonus: otázky k opakování, které potěší nejen studenty. Pro mě osobně to byla i malá paměťová výzva (a ne, neprošla jsem – ale aspoň mám co trénovat).

Za mě je to výjimečný titul: vnímavý, srozumitelný, a přitom hluboký pohled na rodinu v českém prostředí očima terapeuta, otce a člověka, který umí naslouchat.