Co vlastně v současné době znamená „rodina“? Jan Kulhánek ukazuje, že tento pojem je dnes širší a pestřejší než kdykoli dřív. Kniha Děti a rodiče v rozmanitých rodinách přináší jedinečný vhled do světa rodinných vztahů a jejich proměn v kontextu moderní společnosti. Tradiční modely soužití se rozšiřují o patchworkové domácnosti, stejnopohlavní páry, polyamorní vztahy nebo i situace, kdy jeden z rodičů chybí. Přesto v rodinách zůstává jedno společné – potřeba bezpečného zázemí, kde se děti mohou vyvíjet a růst.

Kniha se zaměřuje na klíčová témata rodinného života – mezigenerační vztahy, moderní výzvy rodičovství, výchovné styly, psychologie rodinných vazeb, absence lásky, hranic a pocitu bezpečí – a jejich vliv na emocionální i psychický vývoj dětí. Autor prostřednictvím příběhů a příkladů z praxe přibližuje složitost rodinného soužití a nabízí čtenářům hlubší porozumění tomu, co se v rodinách skutečně odehrává.

Pozornost je věnována i proměnám, které do rodinného života vnáší současná společnost – od vlivu technologií po rostoucí důraz na individualitu a pluralitu přístupů k rodičovství. Kulhánek citlivě zpochybňuje zažité představy o výchově a vzdělávání, aniž by soudil. Namísto toho propojuje, vysvětluje a nabízí čtenářům podnětný, ale vyvážený pohled na dnešní rodinný svět.

UKÁZKA:

Když v rodině někdo chybí

Zastavme se nyní u toho, co se s rodinou děje, když někdo důležitý dlouhodobě chybí. Nabídnu vám pohled na rodinu jako na živý organismus, který netvoří součet potřeb, přání a stížností jednotlivých členů, podobně jako organismus nedefinuje součet funkcí jednotlivých orgánů. Rodina je z tohoto pohledu funkční systém, v němž štěstí či trápení jednotlivce má vždy vliv na celek.

Často mě překvapí, jak jsou lidé jiní, když je potkáme samotné a když se setkáme i s jejich partnery či celou rodinou,“ přemýšlí nahlas kolega terapeut. „Rodinu nepoznáme, dokud její členy nevidíme pohromadě.“

Co se děje s rodinou, když dlouhodobě chybí někdo, kdo tam dříve patřil? Nebo když se necítí její členové doma bezpečně? A co když si členové rodiny nedávají nijak najevo, že se mají rádi? Jak se žije v rodině, v níž někteří nevidí žádnou budoucnost?

       Různé cesty vedou k situaci, kdy rodina přijde o člověka. Někdy jde o přirozený vývoj, jindy je to tragédie. Vždy po nepřítomném zbude prázdné místo a ostatní se s tím učí žít.

„Když se odstěhoval brácha do Anglie, bylo mi třináct a myslela jsem si, že to bude super – pokoj jen pro mě, výlety za bráchou do Londýna,“ říká šestnáctiletá Iva na terapeutickém sezení. „Pokoj fajn, výlet taky fajn, ale brácha mi brzy začal chybět víc, než jsem si uměla představit. Kromě toho, že se mi občas stýskalo, i když jsme byli v kontaktu přes Skype, se jeho nepřítomnost doma hodně projevila na vztazích mezi námi. Rodiče se na mě vrhli jako vosy, pořád mě sledovali, chtěli si povídat, každou chvíli se na něco ptali… Taková pozornost na mě byla brzy moc!“

 „Když naše jediná dcera vyletěla z hnízda, nejprve jsme si s manželem oddechli, protože poslední měsíce byly plné hádek.“ Na párové terapii sedí dva smutní lidé středního věku. Nechybí jim tolik dcera, pravidelně se setkávají. Zjistili po jejím odchodu, že si oni dva nemají co říct. „Tolik let jsme žili jen životem naší dcery, až jsme ztratili smysl našeho vztahu.“

 „Rozvedli jsme se před třemi lety,“ říká kamarád Josef. „Bývalá žena Marie opouštěla mě, dost špatně jsem to nesl, ale nakonec jsem překonal chlapskou ješitnost a připustil si, že náš vztah už roky za moc nestál. Pamatuješ, jak jsem se asi po roce těšil na první porozvodové rande (smích)? Došlo mi tenkrát, že začínám nový život, ve kterém chci být trochu jiný – změnit některé své zvyky, být otevřenější ve vztahu s partnerkou… Docela se mi to daří, je pozoruhodné, jak se změnil můj život, jak jsem se změnil já, když se mi Marie ztratila ze života.“

 „Náš syn Erik se před dvaceti lety předávkoval, bylo mu sedmnáct let,“ svěřuje se kolegyně terapeutka na supervizi, kde jiná kolegyně probírá náročnou spolupráci s klientem závislým na drogách. „Vůbec jsme nic netušili, bylo to jako blesk z čistého nebe. Já i manžel jsme se hodně uzavřeli, cítili jsme obrovskou vinu za smrt syna a také vztek… Každý jsme se trápil sám, až jsme to málem dotáhli k rozvodu. Teď si zase povídáme, je to společný smutek, který nás nakonec zase sblížil. Ta rána se nikdy nezahojí, ale žijeme dál.“

Někdy je absence člověka v rodině výrazná, jindy velmi nenápadná. V tom druhém případě myslím na dospívání dětí, na pubertu. Má osobní zkušenost s dospíváním dcer je dobrá. Sice mi občas pochopitelně lezou na nervy, ale spíš mě to baví – být u toho, jak se z holčiček stávají slečny a směřují k ženám. Někteří rodiče to ale vidí jinak – kam se poděl ten náš hodný kluk / kam zmizela ta naše hodná holka a kdo to teď bydlí v dětském pokoji? Faktem je, že někdy je tato změna opravdu dramatická, jindy se děti mění jen zvolna a my rodiče máme více času si zvyknout. Souvisí to nějak s tím, jak se lidem v rodině žije?

      Jiné přirozené období ztrát je vylétání dětí z hnízda. I to mívá různou podobu – od „nebojte se, drazí rodiče, budete mě tu mít každý víkend“ až po „přerušuju kontakt, ozvu se sám /sama“. Tomu samozřejmě předchází vývoj vztahů, jejichž milníkem je odchod dospělého dítěte z domu. Jaký vliv na separaci dítěte a způsob vkročení do dospělosti má jeho rodina?

     Pokud se nestane nějaká „osudová tragédie“ (ano, na všechno skutečně nemáme vliv), dovolím si tvrdit, že absence člověka v rodině nějak souvisí s tím, jak lidé v rodině žijí, jak se k sobě vztahují a jak je rodina jako systém otevřená vývoji svých členů a změnám v okolním světě. Velká rigidita přináší úzkost ze změny a tlak na udržení současného stavu. Pokud těžko snáší změny všichni v rodině, není to takový problém, jako když to má každý jinak a rigidní je osoba s největším vlivem. Potom to, co je pro někoho bezpečným pohodlím, stává se pro jiného vězením. Absence je pak ztrátou, ale také příležitostí.

Zveme vás na besedu s autorem knihy Janem Kulhánkem, která proběhne 18. května 2025 na Světu knihy.

Kniha Děti a rodiče v rozmanitých rodinách je určena každému, kdo se zajímá o rodinné vztahy – rodičům, studentům psychologie, terapeutům, ale i těm, kdo se chtějí zamyslet nad svým vlastním rodinným životem.