Vydání původní české knihy o etických otázkách v psychologii je nepochybně záslužný počin, a to hned z několika důvodů. Čeští odborníci mají sice k dispozici několik překladů zahraniční literatury, především „Etiku pro evropské psychology“ vydanou v roce 2010, ale existující domácí literatura na dané téma je poměrně chudá. Navíc je (s výjimkou publikace J. Jankovského „Etika pro pomáhající profese“) zaměřená především na oblast medicíny a klinické psychologie (viz např. práce H. Haškovcové či M. Munzarové). S určitými etickými problémy se přitom potýkají představitelé všech teoretických i praktických oborů psychologie, přičemž morální dilemata v oblasti výzkumu, psychodiagnostiky a psychoterapie mohou být značně odlišná. Uveřejnění recenzované publikace má svůj význam i pro výuku budoucích psychologů, protože celoevropské standardy vzdělávání, směřující k získání Evropského certifikátu z psychologie (EuroPsy), vyžadují zařazení předmětu etika do povinného curricula. Lektoři tohoto předmětu, který se na řadě českých vysokých škol už vyučuje, se potýkají s nedostatkem odborné literatury.

Kniha „Etické otázky v psychologii“ obsahuje dvacet jedna kapitol, v nichž jsou pojednány obecné filosofické otázky etických teorií (Hubálek, Koťová), proslulé sociálněpsychologické experimenty Humphreyse, Milgrama a Zimbarda, jež vzbudily zájem o etická témata (Honzák), srovnání etických kodexů užívaných v USA, Kanadě, Austrálii a několika evropských zemích (Honzák) či etické principy psychologického výzkumu (Bahbouch, Štětovská, Hoskovcová). Velmi zasvěceným dojmem působí kapitola o etických aspektech psychodiagnostické činnosti (Svoboda, Klimusová). Dalších devět kapitol je věnováno etickým otázkám v různých oblastech psychologické praxe, konkrétně v psychologii zdraví (Kebza), v komunikaci zdravotník-pacient (Janáčková), v psychoterapii a poradenství (Hubálek, Koťová, Smitková), v sexuologii (Weiss, Mathé), v adiktologii (Preslová), v soudněznalecké psychologické činnosti (Procházková) a v psychologii práce a organizace (Wagnerová). Kniha je zarámována vzpomínkami Jana Srnce na psychologii za totality, kdy psychologové pracovali pod hrozbou politické represe, a pojednáním Hany Junové – dlouholeté členky mnoha zahraničních i domácích etických komisí – o možnostech mezinárodní spolupráce při kultivaci etických pravidel.

K výborně napsaným kapitolám knihy patří podle mého názoru „Quo vadite, etické teorie?“ S. Hubálka a M. Koťové, kteří se zamýšlejí nad širšími filosofickými aspekty našeho oboru v evropském kontextu. Mimo jiné upozorňují na to, že „nadčasový svět hodnot je pod vlivem moderních sociálních věd degradován na zkoumání individuálních hodnotových preferencí“ (s. 49). V pojednání hlavního autora monografie P. Weisse o etických problémech sexuálních kontaktů najdeme zajímavý a užitečný návod pro klienty a pacienty, jak určit, kdy jejich terapeut překračuje etické hranice. Neumím si ovšem představit, kdo by měl s tímto návodem klienty seznámit a za jakých okolností. Také některé další příspěvky, obsažené v recenzované publikaci, mohou být námětem pro další diskusi. Překvapila mě například jistota, s níž R. Honzák označil pacientku J. Breuera Annu O. za problémovou (s. 71). Proč by vlastně měla být tolik problémová? Protože na ni žárlila Breuerova manželka? Za diskutabilní pokládám také text V. Kebzy o etických otázkách v psychologii zdraví, ve kterém se autor zaměřuje na psychologickou pomoc věřícím klientům a na kladný vliv religiozity a spirituality na tělesné a duševní zdraví. Poněkud jsem zde postrádala úvahu o možnostech práce s nevěřícími, kterých je v naší zemi pravděpodobně většina. V. Kebza si ovšem všímá také etických aspektů nerovností v poskytování a organizaci zdravotní péče, konkrétně standardních a nadstandardních služeb, což je samozřejmě etické téma více než závažné. Podle očekávání je v knize důkladně pojednáno jedno z nejhorších etických provinění, kterým jsou sexuální kontakty s klienty. Autoři se však příliš nezabývají subtilnějšími formami zneužívání, k nimž patří uspokojování psychologovy potřeby moci či intimity. Opomenuta je také problematika protipřenosu.

Mírný podiv ve mně vzbudilo zařazení tří kapitol, které se zabývají vývojem lidského smyslu pro morálku, a to ze širokého evolučního pohledu (Mužík, Marco, Klapilová), z hlediska neuropsychologie (Kulišťák) a vývojové psychologie (Šulová). Jedná se sice o dobře napsané texty přinášející řadu nových poznatků z vývojové psychologie, ale o etice psychologické práce se v nich mnoho nedovíme.

Závěrem jsem nucena konstatovat, že navzdory novosti tématu působí recenzovaná publikace poněkud nesourodým dojmem. Dvaadvacet autorů je možná příliš mnoho na to, aby bylo možné udržet jednotný styl a standardní úroveň různých příspěvků. U některých kapitol jsem měla dojem, že byly napsány hodně narychlo na základě přátelské či kolegiální nabídky P. Weisse ke spolupráci. Kladně hodnotím Přílohy, které obsahují etické kodexy našich odborných společností, včetně etického kodexu České asociace studentů psychologie. Kniha obsahuje věcný rejstřík a po formální stránce je pečlivě zpracována. Přes uvedené kritické výhrady jistě přispěje k rozvoji etiky našeho oboru.

A. Plháková
zdroj:Československá psychologie 2011 / ročník LV / číslo 6

Monografie, která je členěna do 21 základních dílů, nazírající na etiku z filozofického a empirického pohledu, vychází vstříc celospolečenskému trendu, který zdůrazňuje nutnost informovat o problematice etiky v psychologii. Svou komplexností se věnuje nejen psychologické teorii, ale i praxi. Jde o souhrn textů řady odborníků, který poskytuje orientaci v etické problematice psychologického výzkumu, psychoterapie a psychodiagnostiky.

  Ze všech kapitol nás zvláště zaujala filozoficky orientovaná 12. část zaměřená na pochopení problematiky osobní pohody (well-being) jako jednoho z klíčových témat psychologie zdraví, zatímco v předešlých textech se autor odkazuje na Beckerovou koncepci duševního zdraví, v monografii téma osobní pohody rozšiřuje o etickou dimenzi. Jako lékaře pracující v systému sociálního zabezpečení nás zaujala část Etické aspekty psychologických koncepcí typu chování a typu osobnosti ve vztahu ke zdraví. Z obdobného důvodu jsme uvítali i 13. kapitolu věnovanou etickým problémům v komunikaci zdravotník – pacient. Ač schematicky, přesto názorově poukazuje na příčiny etického selhání v komunikaci v pěti základních oblastech.

  Vzhledem k nárůstu chronických onemocnění, která znamenají již dnes ekonomickou zátěž jedince, rodiny i státního rozpočtu tedy i rozdílného nahlížení pacienta/klienta na uzdravení, vnímáme problematiku etiky a komunikace v sociálním systému jako stěžejní.

  Čtivým a osvěžujícím způsobem se v monografii střídají různé pohledy autorů na oblast etiky v psychologii. Některé části mohou působit nesourodě, přesto poskytují obohacující pohled na etické otázky, jako např. nadčasová část 5. Evoluce a morálka, včetně popisu moderní evoluční etiky.

  Považujeme monografii za zdařilý souborný pohled na problematiku základních etických otázek v psychologii, byť ne kompletních, která však vzhledem k rozsáhlému zaměření zcela jistě najde využití nejen mezi psychology, ale také v různých pomáhajících profesích.

  Svým pojetím texty kladou za cíl vymezení sledované oblasti a prostřednictvím různých úhlů pohledu se snaží vzbudit zájem široké veřejnosti o oblast etiky v dnešní době. Publikace tak odpovídá na ekonomizující a kvantifikující přístupy, které dominují dnešní společnosti.

  Monografii rádi doporučujeme náročným a zvídavým čtenářům, které rozhodně nezklame.

MUDr. Bc. Rostislav Čevela, Ph.D.

MUDr. Bc. Libuše Čeledová, PhD.

V Praze 31.10.2011

Přírodní a společenské procesy jsou stále méně ovladatelné, je nezbytně třeba definovat meze a stanovit přípustné hranice, jež je možno tolerovat. Jen tak je možno zvýšit pravděpodobnost přežití a zachování civilizace. V bitvě o sebezáchovu a udržení existence má etika významné místo. Její aplikace v psychologii, jež je na pomezí věd přírodních a společenských, ukazuje názorně složitost problematiky. Poslání i časování referované knihy je proto velmi aktuální a významné v době zatížené dlouhodobou morální krizí často mylně chápanou jako krizí ekonomickou. Je třeba se zamyslet nad možností zvýšit pocit životní jistoty, zajistit bezpečnost jedinců a skupin a omezit vliv škodlivých procesů přírodních, psychických a sociálních na život současníků i budoucích pokolení.

  Úvodní kapitola přináší osobní svědectví J. Srnce o následcích zanedbání principů etiky v životě společnosti v extrémní situaci komunistické totality.Vliv chronického strachu v dobách nesvobody vedl k deformaci charakteru mnohých lidí, k oslabení hodnot a tradic, jakož i k častějším projevům nezvladatelné agrese. Deformace výuky a aplikace psychologie vlivem vnucovaných ideologií způsobila zřetelné zaostávání jejího vývoje a možnosti použití v praxi po dobu půl století.V období komunistické diktatury se psychologie stala nevítaným oborem, jehož vliv ve výchově a ve zdravotnictví měl být eliminován. Srnec připomíná, že díky psychiatrům, kteří s tímto omezováním vědecké svobody nesouhlasili, mohla práce klinických psychologů na psychiatrické klinice Karlovy university v Praze nerušeně pokračovat a po roce 1989 navázat na vývoj oboru ve svobodném světě. Historie doby útlaku názorně zdůrazňuje nutnost použití etiky zejména v praxi psychologů ve zdravotnictví.

  Několik kapitol je věnováno teoretickým otázkám etiky, jejímu poslání (S. Hubálek, M. Koťová), základním otázkám a vychodiskům (R. Honzák), kodexům v různých zemích a oborech lidské činnosti (R. Honzák) a jejímu vývoji (V. Mužík, M. Stella, K. Klapilová). Srovnání kodexu ukázalo, že se shodovaly především v požadavku ochrany pacientů a pokusných osob před poškozením tělesným nebo psychickým. Důvěrnost získaných informací musí být zachována. Etika má zdůraznit význam lidských práv a důstojnosti, jakož i kompetencí, zodpovědnosti a integrity psychologů.

  Zvláštní místo zaujímá kapitola “ Neuropsychologické základy morálky” (P. Kulišťák). Popisuje vliv procesu v mozku na etické chování, psychické procesy, zejména na emoce, za normálních i patologických poměrů. Vliv alkoholu a společensky tolerovaných drog na etické chování je zmíněn, je však možno uvažovat také o vlivu hormonů a vnějších podnětů jako pornografie, veřejných sdělovacích prostředků, nástroje komunikace a internetu. Různé neurobiologické modely ukazují vliv různých struktur a funkčních okruhů v mozku na morální chování. Informace uvedené v této kapitole poskytují nové možnosti cílevědomého ovlivňování etického chování člověka.

  Velká část knihy je věnovaná aplikaci etických hledisek nebo principů v různých oblastech užité psychologie a ve výzkumu. Zvláštní pozornost je věnovaná etice v klinická psychologii. Psychodiagnostická činnost (M. Svoboda, H. Klimusová) a psychoterapie (S. Hubálek, M. Koťová) jsou detailně analyzovány z hlediska uplatnění etických principů. Jsou uvedeny konkrétní příklady jejich nedodržování.”Etické problémy sexuálních kontaktů v rámci terapie” (P. Weiss) jsou častým zjevem dosud se vyskytujícím v psychoterapeutické praxi a objevují se někdy i po skončení terapie. Otázka nalezení a dodržování reálných hranic je v této souvislosti zvlášť aktuální. Na osobnost psychoterapeuta, jeho emoční a sexuální vyzrálost, jeho partnerský život a integritu osobnosti jsou kladeny zvláštní nároky. H. Junová se v závěrečné kapitole zabývá kultivací etiky psychologické práce v mezinárodním kontextu, přičemž se zvláště věnuje situaci v českých zemích a pozůstatkům komunistické totality. Etická komise se často setkávala s překračováním stanovených hranic a s kognitivními chybami, které se v jejím rámci vyskytují, zejména s překračováním kompetence. Etika psychologické profese začala být v tehdejším Československu budovaná až po roce 1989.

  Kniha podává systematicky a srozumitelně přehled současného stavu rehabilitace etiky v české psychologii. Překotný vývoj přírodních a technických věd se zaostáváním věd humanitních a s negací zkušeností z historie, filosofie a náboženství ohrozil další vývoj lidstva. Zachování existence lidské civilizace na zeměkouli bude záviset na obnovení rovnováhy mezi různými skupinami věd. V procesu nalezení nové rovnováhy bude hrát znovuobjevená etika významnou roli. Recenzovaná kniha k dosažení tohoto cíle významně přispívá.

MUDr. et PhDr. Jiří Diamant