Vydání původní české knihy o etických otázkách v psychologii je nepochybně záslužný počin, a to hned z několika důvodů. Čeští odborníci mají sice k dispozici několik překladů zahraniční literatury, především „Etiku pro evropské psychology“ vydanou v roce 2010, ale existující domácí literatura na dané téma je poměrně chudá. Navíc je (s výjimkou publikace J. Jankovského „Etika pro pomáhající profese“) zaměřená především na oblast medicíny a klinické psychologie (viz např. práce H. Haškovcové či M. Munzarové). S určitými etickými problémy se přitom potýkají představitelé všech teoretických i praktických oborů psychologie, přičemž morální dilemata v oblasti výzkumu, psychodiagnostiky a psychoterapie mohou být značně odlišná. Uveřejnění recenzované publikace má svůj význam i pro výuku budoucích psychologů, protože celoevropské standardy vzdělávání, směřující k získání Evropského certifikátu z psychologie (EuroPsy), vyžadují zařazení předmětu etika do povinného curricula. Lektoři tohoto předmětu, který se na řadě českých vysokých škol už vyučuje, se potýkají s nedostatkem odborné literatury.
Kniha „Etické otázky v psychologii“ obsahuje dvacet jedna kapitol, v nichž jsou pojednány obecné filosofické otázky etických teorií (Hubálek, Koťová), proslulé sociálněpsychologické experimenty Humphreyse, Milgrama a Zimbarda, jež vzbudily zájem o etická témata (Honzák), srovnání etických kodexů užívaných v USA, Kanadě, Austrálii a několika evropských zemích (Honzák) či etické principy psychologického výzkumu (Bahbouch, Štětovská, Hoskovcová). Velmi zasvěceným dojmem působí kapitola o etických aspektech psychodiagnostické činnosti (Svoboda, Klimusová). Dalších devět kapitol je věnováno etickým otázkám v různých oblastech psychologické praxe, konkrétně v psychologii zdraví (Kebza), v komunikaci zdravotník-pacient (Janáčková), v psychoterapii a poradenství (Hubálek, Koťová, Smitková), v sexuologii (Weiss, Mathé), v adiktologii (Preslová), v soudněznalecké psychologické činnosti (Procházková) a v psychologii práce a organizace (Wagnerová). Kniha je zarámována vzpomínkami Jana Srnce na psychologii za totality, kdy psychologové pracovali pod hrozbou politické represe, a pojednáním Hany Junové – dlouholeté členky mnoha zahraničních i domácích etických komisí – o možnostech mezinárodní spolupráce při kultivaci etických pravidel.
K výborně napsaným kapitolám knihy patří podle mého názoru „Quo vadite, etické teorie?“ S. Hubálka a M. Koťové, kteří se zamýšlejí nad širšími filosofickými aspekty našeho oboru v evropském kontextu. Mimo jiné upozorňují na to, že „nadčasový svět hodnot je pod vlivem moderních sociálních věd degradován na zkoumání individuálních hodnotových preferencí“ (s. 49). V pojednání hlavního autora monografie P. Weisse o etických problémech sexuálních kontaktů najdeme zajímavý a užitečný návod pro klienty a pacienty, jak určit, kdy jejich terapeut překračuje etické hranice. Neumím si ovšem představit, kdo by měl s tímto návodem klienty seznámit a za jakých okolností. Také některé další příspěvky, obsažené v recenzované publikaci, mohou být námětem pro další diskusi. Překvapila mě například jistota, s níž R. Honzák označil pacientku J. Breuera Annu O. za problémovou (s. 71). Proč by vlastně měla být tolik problémová? Protože na ni žárlila Breuerova manželka? Za diskutabilní pokládám také text V. Kebzy o etických otázkách v psychologii zdraví, ve kterém se autor zaměřuje na psychologickou pomoc věřícím klientům a na kladný vliv religiozity a spirituality na tělesné a duševní zdraví. Poněkud jsem zde postrádala úvahu o možnostech práce s nevěřícími, kterých je v naší zemi pravděpodobně většina. V. Kebza si ovšem všímá také etických aspektů nerovností v poskytování a organizaci zdravotní péče, konkrétně standardních a nadstandardních služeb, což je samozřejmě etické téma více než závažné. Podle očekávání je v knize důkladně pojednáno jedno z nejhorších etických provinění, kterým jsou sexuální kontakty s klienty. Autoři se však příliš nezabývají subtilnějšími formami zneužívání, k nimž patří uspokojování psychologovy potřeby moci či intimity. Opomenuta je také problematika protipřenosu.
Mírný podiv ve mně vzbudilo zařazení tří kapitol, které se zabývají vývojem lidského smyslu pro morálku, a to ze širokého evolučního pohledu (Mužík, Marco, Klapilová), z hlediska neuropsychologie (Kulišťák) a vývojové psychologie (Šulová). Jedná se sice o dobře napsané texty přinášející řadu nových poznatků z vývojové psychologie, ale o etice psychologické práce se v nich mnoho nedovíme.
Závěrem jsem nucena konstatovat, že navzdory novosti tématu působí recenzovaná publikace poněkud nesourodým dojmem. Dvaadvacet autorů je možná příliš mnoho na to, aby bylo možné udržet jednotný styl a standardní úroveň různých příspěvků. U některých kapitol jsem měla dojem, že byly napsány hodně narychlo na základě přátelské či kolegiální nabídky P. Weisse ke spolupráci. Kladně hodnotím Přílohy, které obsahují etické kodexy našich odborných společností, včetně etického kodexu České asociace studentů psychologie. Kniha obsahuje věcný rejstřík a po formální stránce je pečlivě zpracována. Přes uvedené kritické výhrady jistě přispěje k rozvoji etiky našeho oboru.
A. Plháková
zdroj:Československá psychologie 2011 / ročník LV / číslo 6