Snad není nikoho ve společnosti, kdo by neslyšel o Freudovi. Je to většinou to první, co každého napadne, když se řekne psychologie. Dalšími asociacemi (ano, je to i jím užívaný termín) je výklad snů, sofa, libido, stádia vývoje, členění osobnosti a mnoho dalšího. To, jestli je Freud uznáván anebo vysmíván, nechám na každém z nás. Ostatně kniha Já a obranné mechanismy totiž není napsaná Sigmundem Freudem, ale jeho dcerou Annou. Já sama jsem si myslela, že v rámci obsahu díla mě nemůže nic překvapit, neboť jsem o obranných mechanismech slyšela již několikrát a z různých zdrojů. Jedna věc je o pojmech slyšet zprostředkovaně, ale druhá věc je si o nich přímo číst.

Anna Freud byla pokračovatelkou práce svého otce, kterou nadále rozvíjela. Je považována za jednu ze zakladatelek dětské psychoanalýzy. Ve své práci se nejčastěji zabývala obrannými mechanismy Já a systémem paralelních vývojových linií. Její význam pro společnost je tak veliký, že v minulém století patřila mezi stovku nejcitovanějších psychologů. Na rozdíl od svého otce totiž poukazovala na fakt, že psychoanalýza se nezabývá pouze nevědomím, ale hlavním předmětem jejího bádání je Já a jeho poruchy.

Celá kniha je rozdělena do čtyř dílů, které na sebe navazují a vytvářejí tak komplexní celek. Velmi jsem ocenila hned první část, která čtenáře seznamuje s teorií obranných mechanismů. Jsou zde stručně, ale přehledně představené pojmy z psychoanalýzy, které mají přímou i nepřímou souvislost s obrannými mechanismy (např. Já a Ono a jejich vztah, volné asociace, výklad snů, přenos, chybné úkony atd.). Další díly jsou již specifické příklady jednotlivých obran. Zejména tyto díly jsou protkané příklady z praxe. Jejich prostřednictvím autorka doplňuje a hlavně vysvětluje teoretické pasáže. Příjemně mě to potěšilo, neboť množství teoretického textu je tak okořeněno, že i unaveného čtenáře donutí ve čtení pokračovat dále. Vždy se objevují nenadále, o to větší je to zpestření.

Útlému svazku za mě nelze nic vytknout. Ukazuje nadčasovost myšlenek autorky a jejich aplikaci i v současné společnosti. Osobně jsem se na její čtení velmi těšila a předem se připravovala na náročné terminologické obraty, kterým nemusím vždy rozumět. K mému milému překvapení byl ale opak pravdou. Kniha se i díky poměrně rozsáhlému členění četla dobře a kapitoly měly mezi sebou návaznost. Je ale dost možné, že můj nekritický názor ke knize je dán skutečností, že obdivuji práci ženy psycholožky, která se dokázala vymanit ze stínu slavného otce a celé tehdejší patriarchální společnosti. Zda si chcete přečíst původní slova autorky, nebo čerpat z formulací někoho jiného nechám na vás.