Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo – boeing 747 v ohrožení… má oblíbená průpovídka. Jakmile jsem zmerčila knihu s tímto názvem, bylo jasno. Nejsem moc na vzdělávací a rozvíjející knihy. Možná je to chyba, proto jsem se rozhodla zjistit, jak si povedu při čtení něčeho, co má mít přínos nejen pro mou psychiku. Rovněž se mám tzv. sebevzdělat. Což je výzva pro můj zakrnělý mozek. Příšerně jsem zlenivěla a je čas s tím něco provést!

Podtitul: Váš průvodce každodenním šílenstvím… což se hodí… jako ona pomyslná p*del na hrnec. A přesně tak mi kniha i sedla. Nečekala bych, že něco takového zazní z mých úst, potažmo se objeví v recenzi. Nicméně člověk se učí celý život a objevovat, jak funguje mozek, synapse, co a kdy nás může ovlivňovat a utvářet… dozvěděla jsem se neuvěřitelné množství nových informací. Byla nenásilně donucena k zamyšlení a smekám. Nejen před sebou, ale před každým, kdo se pohybuje v oblasti psychologie.

„…Druhý miluje přesně to, co ty sám na sobě nesnášíš… Nejsem příznivkyní reklamních sloganů, ale tohle rčení se mi opravdu líbí. Vyjadřuje totiž přesně to, s čím se denně setkávám ve své praxi. Lidé si komplikují život tím, že se pořád za něco kritizují…“

Nečekejte, že si ke knize sednete a přelouskáte ji za jeden večer. Uvařil by se vám mozek nebo by hrozil pád z křesla rovnou na zem, neb by vás přemohla nuda. Nevýhodou knihy je její náročnost. Alespoň právě s tímto jsem se prala já a bylo potřeba si kapitoly dávkovat. Musím říct, že to bylo ku prospěchu celé věci a ještě víc mě to utvrdilo v mém názoru a záměru do budoucna.

Ráda bych podobné kousky objevovala častěji. Nejen pro pocit „dělám něco dobrého sama pro sebe“, ale i pro touhu po poznání. Je v tom čirá zvědavost. Mozek, emoce, city, pocity, obecně osobnost – to vše je něco, co mě vždy fascinovalo. Tyto knihy chtějí svůj čas. Přečtený text musí uzrát a člověk s ním dál pracuje. Něco si z něj vezme, s něčím nesouhlasí, další ho inspiruje v následném hledání či navede k jinému tématu, kterým se chce zabývat a dozvědět se o něm víc.

„…Předsevzetí chci zajít každý týden dvakrát do posilovny skončí pravděpodobně neúspěchem, alespoň jak nám ukazují statistiky. Většina těch, kdo se přihlásí, se tam už podruhé neobjeví, i když jim běží placený čas. Studia fitness tedy nevydělávají na těch pár potících se šílencích, nýbrž na velké většině těch, kteří se přihlásili, a teď leží s výčitkami svědomí doma na gauči…“

To mě samotnou překvapilo – míra, s jakou mě autorka dokázala nejen zaujmout, ale i si mou pozornost udržet, přestože jsem na četbu musela být sto procentně při smyslech. Upřímně – romantiku nebo erotiku zhltnu jako malinu i unavená po celém dni lítání coby balzám. „Letadlo“ chtělo svůj čas a optimální kondici, abych neusínala nad řádky, ale vnímala, co čtu a co se mi autorka snaží sdělit. A já jí tímto děkuji za zkušenosti a znalosti, o které se s čtenáři podělila, a vám bych doporučila nebát se a zkusit i něco z jiného směru. Nikdy nevíte, co vás může zaujmout. Někdy totiž překvapíte sami sebe. Celkem dost pasáží jsem si založila a plánuji se k nim v budoucnu vracet a znovu se nad nimi zamyslet či si je osvěžit.

Je mým úkolem vám na následujících řádkách představit knihu Andrey Jolander. Autorka pochází z Německa a má dlouholetou psychoterapeutickou praxi. Na základě obsahu textu pravděpodobně vychází z hlubinně orientovaného přístupu.

Kniha má dvě části. Těžko se mi píše, o čem jsou, protože autorka hodně skáče, a tak jsou kapitoly směsí různých psychologických a neurologických poznatků proložených autorčinými postřehy, příběhy, doporučeními, úvahami, psychoanalytickými vysvětleními.

První část – Nové perspektivy – se věnuje dynamice fungování osobnosti člověka. V jedné kapitole se například věnuje nevědomí, od kterého přechází k trémě, změně našich návyků, joggingu mozku. V dalších kapitolách uvažuje o konceptech jako vazba (attachmentu) a zamilovanost, o tématech vztahů a výchovy dětí.

Druhá část – Růst – pro mne byla mnohem zajímavější. Někdy se mi zdálo, jako by se autorka proměnila v „rodiče“. Věnuje se posedlosti zdravým životním stylem, moderním médiím a dalším věcem, které podrobuje kritice. Zároveň zde nabízí mnohé postřehy a myšlenky o tom, co pro ni znamená být zralým člověkem. Toto téma je pro ni spojeno s našimi vztahy s rodiči, o kterých také hodně píše.

Autorka píše mnoho kategorických názorů, možná pro dramatičnost. Nebojí se říct svůj názor, ale někdy jsem v jejích vysvětleních nacházela pro sebe díry. Při čtení tedy doporučuji kritické myšlení. Občas jsem se zamýšlela nad tím, co jsou názory autorky a co jsou ověřená fakta – populárně naučná literatura s sebou nese bohužel i to, že chybí citované zdroje. Věřím tomu, že si z knihy každý odnese pár myšlenek, které ho něčím osloví a zaujmou.

Jak sama autorka píše, kniha je určena pro zájemce o psychologii, nikoliv pro odborníky. Pokud splňujete tuto podmínku, jistě se dozvíte spousty zajímavostí a rad. Pokud jste však odborníky / studenty psychologie, pravděpodobně pro vás bude většina popisovaných věcí známá.

Německá autorka pracuje již čtyřicet let jako psychoterapeutka a své poznatky se rozhodla vylíčit v této knize. Nejedná se o její první dílo, Teď si nic nemyslete vyšlo pouze v zahraničí před touto knihou a podle všeho něco málo z něj se dozvíte v textu. Na svém kontě už má čtyři publikace, které určitě mají mnoho, co říct, pokud jsou jen z poloviny tak hodnotné a obsáhlé jako Všichni jsou blázni ... jenom já jsem letadlo.

Psychoterapie je jako krejčovství na míru. (Str. 6)

Styl publikace je odbornější. Rozhodně potěší náročnější čtenáře, ale naopak zklame ty, kteří chtěli něco lidovějšího jako v případě titulu Muž, který nemohl přestat. V tomto případě vám může připadat, že před sebou máte přednášku z vysoké školy, která je poučná i pozoruhodná zároveň. Z textu lze vycítit, že Andrea Jolander skutečně ví, o čem hovoří a snadno vás díky tomu zaujme i přesvědčí o faktech.

Titul je dělený na dvě části s názvy Nové perspektivy a Růst. Obě obsahují několik zajímavých námětů, které autorka vhodně a bez zbytečných plků rozvedla. Andrea Jolander vždy informuje o tom podstatném a interesantním a vyhne se přitom nedůležitých částem. Musím souhlasit s článkem Všichni jsou blázni, který vyšel u nakladatelství Portál a představuje tuto publikaci.

Kniha je přehledná, i když obsahuje lákavá odbočení. Za ta nemusí být každý nadšený, ale nejedná se o nic rozčilujícího, ba naopak vám ozřejmí další zvláštnosti, jež se tématu dotýkají.

Obsah je důkladný, ale ne přehnaně detailní a zahlcující, takže budete mít stále pocit příjemného naplnění informacemi, aniž by vás to udolalo.

Vtipný a zábavný průvodce... Nebudete se smát jako by šlo o humoristickou četbu. Spíše oceníte kreativitu a nápaditost. Budete překvapení přístupem a názory lidi (někdy i pacientů samotné autorky). Čtivá prezentace vás přesvědčí o tom, že není nutné okázale vtipkovat, ale ten jemný a půvabný humor, skrývající se v záhybech samotného života, je vlastně nejúžasnější a občas i nejděsivější.

Případy ze života! Právě ty skutečné (humorné i nehumorné) zážitky si nejspíš zamilujete ze všeho nejvíce, protože jsou opravdu ze života a mnozí z vás už něco málo z nich zažili na vlastní kůži nebo prostřednictvím svého okolí.

Témata toho nabízí opravdu hodně a patří mezi nejčastější a nejvíce žádané. Nejlepší je, že se týkají běžného života - hledání lásky, mezilidské vztahy, pochopení skutečnosti a dětství. Poskytuje náhled na veřejně známé osobnosti, jež spáchali nějaký trestný čin. O rodičovské lásce, apod. Zkrátka skutečně se jedná o to, co zažijete běžně v životě a tak není divu, že se v knize můžete najít a získat z ní mnohá ponaučení. Podtitul Váš průvodce každodenním šílenstvím je opravdu příhodný, protože přesně o to se v knize jedná a právě tím je titul tak působivý.

Spousta čtenářek ocení, jak v některých námětech spisovatelka zmiňuje důležitost dětství, pozastavuje se nad různými poučkami, které dostávají rodiče a zaměřuje se na ně z pohledu psychoterapeuta. Pokud se o to zajímáte, budete je znát, ale něco málo vám i přesto ozřejmí.

Autorka často odkazuje na internet - můžete si dohledat toto či ono. Ovšem v tom případě si pak můžete dohledat i případy, které zmiňuje a přečíst si na internetu i další poučky, že ano? Kvůli tomu můžete mít pocit, že titul je necelý a Andrea Jolander nechtěla/neměla možnost informace dodat a vy náhle před sebou máte zpola knihu, u které si musíte pro celistvost pár věcí i sami dohledávat. Pak přichází na řadu otázka: Proč některá díla takové informace, kresby či grafy poskytnou a opatří je zdrojem, zatímco zde nic takového nenajdete? Ani ne v půlce čtení takových ponuk bylo kolem tří a už to bylo nepříjemné.

Sama Andrea Jolander tvrdí, že její titul je určen obyčejným lidem, nikoliv odborníkům. Plně s ní souhlasím. Pokud vás zmíněná fakta zajímají, hodně vám toho ozřejmí a naučí.