Znáte to: když nad něčím váháte, ozývají se různé hlasy. Jedna část říká: „Nedělej to“, jiná ji hned zpochybní. Možná se objeví i třetí, která chce jen klid. Takové vnitřní dialogy nejsou ničím výjimečným – každý máme své části. A ne, neznamená to, že jsme blázniví nebo máme vícečetnou poruchu osobnosti.

To, co může působit jako vnitřní chaos, chápe terapie systémů vnitřní rodiny (IFS – Internal Family Systems) jako přirozený projev duševního uspořádání. Zásadní objev přístupu spočívá v tom, že s jednotlivými částmi lze vstoupit do přímého kontaktu a rozhovoru.

Cílem je propojení jednotlivých částí s tzv. Já – vnitřním prostorem vědomí, rovnováhy a soucitu. Odtud lze vést proces integrace: ochránci mohou ustoupit, vyhnanci mohou být vyslyšeni a osvobozeni.

Co si pod tím představit? V momentě psychického zranění se často některá část „odštěpí“ – stává se vyhnancem, který nese silné emoce a vzpomínky. Aby byl tento obsah udržen mimo vědomí, aktivují se ochránci. Jedni, tzv. manažeři, nás vedou k výkonu, sebekontrole či perfekcionismu. Druzí, hasiči, používají intenzivní strategie – někdy sebedestruktivní – aby od bolesti odvedli pozornost (například skrze závislosti, disociaci či sebepoškozování).

IFS předpokládá, že všechny části mají pozitivní úmysl, i když způsob, jakým se projevují, může být na první pohled patologický. Hlubším cílem terapie je vytvořit prostor, kde každá část může být slyšena, aniž by byla posuzována.

Předkládaný manuál je velmi dobře zpracovaný. Obsahuje jak teoretické základy, tak množství cvičení a konkrétních rozhovorů z terapeutické praxe. Autoři se zjevně snaží pokrýt co nejširší spektrum situací – od klientů, kteří o IFS slyší poprvé, až po ty, u nichž se některá část staví do odporu.

Přínosné jsou i průběžné poznámky a komentáře k rozhovorům – dovysvětlují, co se právě u klienta děje nebo proč terapeut reaguje určitým způsobem. Pro začínající čtenáře může být velmi užitečné nepřeskakovat úvodní kapitoly: terminologie je vysvětlena srozumitelně hned na začátku a pomáhá se orientovat v pozdějších kazuistikách.

Přesto si neumím představit, že bych na základě této knihy vedla s klientem terapii. Mnohdy je náročné jednotlivé části rozpoznat, natož s nimi pracovat odděleně. V tomto směru je na místě apel autorů na výcvik a sebezkušenost – kniha není návodem, jak vést terapii, ale může být cenným doplňkem výuky nebo inspirací pro vlastní sebepoznání.

Zaujalo mě, že autoři popisují i práci s hluboce traumatizovanými klienty – včetně hypotéz, která část se může ozvat a jak s ní zacházet. Přesto si kladu otázku, nakolik se model IFS dá aplikovat v reálné klinické praxi, kde se části míchají, přeskakují a maskují jedna druhou.

Kniha působí nadějeplně. Čtenáře nezahlcuje, ale vede – nabízí systematický vhled do práce s vnitřním světem. Zanechala ve mně chuť tuto terapii vyzkoušet na vlastní kůži.

Manuál má 183 stran. Kromě základní teorie a přehledu přístupu IFS nabízí pohled na to, jak se model staví k tradičním diagnózám, jak může vypadat proces uzdravování v praxi i seznam literatury.

Doporučuji knihu psychologům, terapeutům, studentům pomáhajících profesí i těm, kteří se zajímají o vnitřní svět, sebepoznání a osobní rozvoj. IFS nabízí laskavý a respektující pohled na to, co v nás často bývá neslyšeno – a právě v tom může být jeho síla.