Na našem knižním trhu je poměrně dost publikací o obecné psychologii, českých i přeložených zahraničních autorů, různého rozsahu a způsobu zpracování, kromě jiného, zejména z hlediska čtenářské či studijní náročnosti a obsahové úrovně. Jednou z těchto knih je dílo kolektivu německých autorů, které patří do kategorie didakticky dobře napsaných, studijně středně náročných a rozsahově přiměřených a šířeji pojatých úvodů do studia psychologie. Proto je tato kniha také doporučena jako učebnice pro obory středních a vyšších odborných škol. Avšak může dobře posloužit i jako učebnice pro vysokoškolské obory mimo-psychologického směru, které mají předepsané semestrální i státnicové zkoušky z psychologie.

Kniha obsahuje kromě obecné, také psychologii osobnosti, sociální a vývojovou psychologii a je tak vhodným úvodem do základů a základních souvislostí psycho- logie. Její další výhodou je, že do jisté míry vyrovnává jednostrannost těch učebnic psychologie, které si nečiní starosti s teoretickými základy a její učební dominantu spatřují stále ve výkladu chování. V knize, která je předmětem této recenze je psycho- logie definována jako „věda o prožívání a chování“ a za „první přístup v psychologii“ pokládá “pohled do nitra“, neboť lidé svou situaci nejprve prožívají a podle toho se vůči ní nějak chovají; v prožívání se utváří subjektivní význam chování. Část knihy zahrnující obecnou psychologii přináší obvyklá témata: vnímání, motivace, myšlení a řeč, učení. Následuje část o vývojové psychologii, kde se pojednává nejprve o klíčo- vých konceptech ontogenetického vývoje psychiky, následně pak o jeho dominantních aspektech (např. o významu rodinného prostředí, mateřské školy jakož i o vývoji hry a řeči); tato část je zakončena stručným přehledem fází vývoje, počínaje prenatální fází a stářím konče. Následuje od tématiky obecné psychologie oddělená psychologie osob- nosti s pozoruhodnou pasáží o „zdrojích zkreslení při posuzování osobnosti“, a s tématy typologie a modely osobnosti, vlivy působící na osobnost, poruchy osobnosti, psychoterapeutické metody a psychologická diagnostika. Část sociální psychologie přináší kapitoly o skupině, komunikaci a postojích, končí pojednáním o organizaci jako pracovní instituci. Kniha je zakončena částí o psychologii jako vědě a jejích metodách, zahrnující cenné, byť jen stručné pojednání o vztahu psychologie a filosofie, v učebnicích psychologie ojedinělé.

Možná jsem vás teď trochu překvapila, že? Přeci jenom to tu je samé Young Adult a najednou tohle. Každopádně když jsem si vybírala knížky od nakladatelství Portál, tahle mě zaujala a čím víc jsem o ní přemýšlela, tím více mě to táhlo si o ni napsat, a to jsem nakonec i udělala. Měla jsem sice trochu obavy, aby to na mě nebylo moc odborné a abych vůbec byla schopná se přes knihu nějak dostat, ale ty byly úplně zbytečné a já se začetla už od prvních stran.

Jestli se někdy pustíte do Moudrosti psychopatů, počítejte s tím, že kniha je hodně temná a kontroverzní. Je ale vždy upřímná a bohužel i pravdivá. Poprvé vyšla už v roce 2013 a byl o ni takový zájem, že letos se v Portálu rozhodli ji vydat znovu.

Psycholog Kevin Dutton, který je autorem publikace, o tématu psychopatie dokáže mluvit a psát tak poutavě a působivě, že vám jako čtenáři možná ani nedojde, že v ruce držíte odbornou knihu. Doslova mě fascinovalo s jakým klidem a dalo by se říct i nadšením popisuje psychopaty a jeho práci s nimi. Zároveň na sebe všechno navazuje a pakliže vám autor něco sdělí na začátku, o několik desítek stran později naváže něčím dalším a postupně ve vás vytváří celistvý obraz. Nenásilně nás přesvědčuje, že je třeba se tomuto tématu věnovat a má pro to pádné argumenty.

Autor ale nezůstává jen u teorie a přidává i reálné případy a nebo své zkušenosti, pocity a prožitky. Z těchto částí mi běhal mráz po zádech a několikrát se mi udělalo špatně, tak moc silný vliv na mě tato kniha měla.

Tento titul určitě ocení především náročnější čtenáři a jedná se o opravdu výborně ozdrojovanou knihu (jak mi bylo řečeno i při domlouvání o zaslání).

Kniha na mě rozhodně silně zapůsobila, její čtení bylo zajímavé a musím říct, že mi toho hodně dala.

Hodnotím 90%

Anglický psycholog Kevin Dutton je svými knihami známý nejen v zahraničí, ale také v ČR. Titul Moudrost psychopatů vychází u nakladatelství Portál jako druhé vydání, po kterém je velká poptávka. Nejednomu čtenáři udělá tak nakladatelství radost, i já jsem štěstím bez sebe, že se mi tak chytré, temné a kontroverzní dílo dostalo do rukou.

Už dle úvodu poznáte, že téma vás nejen chytne, ale doslova omráčí. Autor totiž začíná působivě už od začátku a neponechává si šokující fakta pro sebe.

Můj táta byl psychopat. (Str. 7)

První věta publikace vám vypoví vše, co potřebujete vědět. Ano, je nutné mít pevné nervy a tématu se věnovat. Ano, je potřeba odložit svou citlivost do kouta, až se budete koupat ve vše pohlcující temnotě. Není to rozkošné, jak na vše lze aplikovat obyčejnou upřímnost? Kevin Dutton jí umí náramně využít.

Čtivé texty doplněné o autobiografické prvky a jednoduché černobílé ilustrace v sobě skrývají opravdové nebe (vlastně peklo) pro čtenáře, kteří mají kontroverzní námět, týkající se psychopatů a sériových vrahů v oblibě. Nepojednává se jen o tomto, jako třešničku na dortu máte spousty informací i z jiných odvětví temnot a tak kniha působí velmi celistvým, propracovaným a někdy až umanutým dojmem předložit čtenářům poctivé a věrohodné informace. Autor se totiž nevrhá jen do faktického líčení a psychologie, ale popisuje také reálné události, strašlivé činy zrozené z temných osobností a do toho všeho zapojuje své vlastní poznatky a prožitky. Díky tomu se před vámi odehrává nestvůrná scéna, od které se čtenář, zaujatý tímto tématem sotva odtrhne.

Publikace je potěšením zejména pro náročnější čtenáře, kteří se zajímají o psychologii a dané téma jako takové. Máte-li už námět načtený, nemusíte se obávat, že vás autor nepřekvapí. Naopak vám pomůže rozšířit svou posedlost. Jste-li nováčkem, bude pro vás čtení o něco málo problematičtější, ale není to nic, co by vám kazilo četbu, spíše budete postupovat pomaleji v některých částech. Styl psaní je vyprávěním ryze lidským, mírně citově zabarveným a o to blíže k té hrůze máte. Vyvolává silné emoce, jste-li citlivým čtenářem, a může na vás působit tak ponuře, až se vám udělá z některých faktů opravdu zle.

Nepochybně se jedná o čtení, které zkrátka nesnese každý, ač Kevin Dutton netlačí na pilu a nesnaží se vás šokovat, tak prostě informace takové jsou. S tím se nedá nic dělat, pokud má upřímně líčit vše, co se psychopatů a sériových vrahů týče.

Psychopat totiž na ničem nevidí nic špatného. Pro něj existují pouze dobré věci. (Str. 11)

Vidíte, jak jednoduše, přímě a snadno vám autor představuje obsah? Není nic lehčího než skutečnost, kterou vám nechává rozehrát se před očima. Kevin Dutton je totiž nejen významný psycholog, ale také báječný vypravěč, jenž vás vtáhne do příběhu plné zrůdnosti a šílenství. Na druhou stranu poukazuje na odlišnosti, ale i stejně tak zobrazuje, že se vlastně určitým způsobem tito lidé nijak neliší a proto je velmi nesnadné je poznat. Ačkoliv jste zřejmě ve svém životě již na někoho obdobného narazili, podle autora si to možná ani neuvědomujete.

Už jsem vás informovala o černobílých ilustracích a ráda bych se k nim ještě vrátila. Ono to s nimi totiž není jen tak. Z větší části se jedná o různorodé grafy, z dalších jsou to na první pohled nevinné psychologické rébusy. Není nic lepšího, než získat praktický náhled na to, o čem autor mluví. Můžu vám rovnou říct, že při prvním takovém nečekaném triku, mě až zamrazilo. Nebylo to naposledy, co mě autor dostal!

Poznámky tentokrát nejsou pod čarou, jak jsme u většiny knih zvyklí, ale naopak až na konci knihy. Je jich opravdu velké množství a mně je jasné, že pod čarou by ubíraly dost místa a nejspíš by se četlo ne zrovna příjemně. Na druhou stranu nemusí být každému po chuti, když má při každé poznámce listovat až na samý závěr a dle čísla si hledat informace.

Kniha je velmi drsná, odhaluje vám svět, o kterém většina z vás nechce ani slyšet. V poklidu a rádoby bezpečí domova si to mnozí ani neuvědomují a pokud publikaci přečtete, váš život už nebude stejný. Tak silně na vás dokáže Kevin Dutton se svými znalostmi a zkušenostmi zapůsobit. Není důvod, proč bych Moudrost psychopatů neměla doporučovat. Je to temný klenot do sbírky těch, kteří jsou k námětu lákáni jako můry ke světlu. Ovšem máte-li v sobě dost emocí a obáváte se, možná to zlo, skrývající se uvnitř lidí, nedokážete vstřebat.

Co na Moudrost psychopatů říká Chensie? Téma mě láká, nejsem žádný lajk. V tomto případě mám načteno už víc než pár pohnutých knih, jež dodaly mým nočním můrám nový rozměr. Nejvýrazněji ze všech na mě zapůsobily knihy Andreje Drbohlava a s nimi i publikace Kevina Duttona, který námět zpracoval beletristicky a téma rozvedl, ač se také týkalo sériových vrahů, především se zaměřuje na psychopaty. To mi vyhovovalo. Uměl je oživit takovým způsobem, až mi po zádech přecházel mráz. Nebudu tvrdit, že mi z toho nebylo špatně, bylo a jak. U takové četby to lze očekávat a upřímně... stejně jsem byla fascinována a publikace si mě získala na celé čáře!

Knižní obálka je prostě parádní. Jednoduchá a svým způsobem i maličko temná. Mě zaujala na první pohled a věřím, že vás si získá taky.