Pokud jste rodiči, prarodiči, příbuznými, učiteli či přáteli někoho s poruchou autistického spektra, studenty psychologie, pedagogiky, medicíny, sociální práce či odborníky v těchto oborech nebo vás téma autismu prostě jen tak zajímá, neměla by vám knížka Mýty a fakta o autismu uniknout. Proč? Protože se srozumitelně, stručně, a přesto odborně zabývá mnoha otázkami, které si lidé ve spojitosti s autismem kladou. Na rozdíl od mnoha nepodložených informací a spekulací, které kolují ve společnosti, jsou tvrzení, která nám autor předkládá, podložena výzkumy a mnohaletou praxí. Prof. Michal Hrdlička vystudoval lékařskou fakultu MU v Brně a v současné době je přednostou Dětské psychiatrické kliniky FN Motol. Je autorem řady odborných článků, editorem učebnice Dětská a adolescentní psychiatrie či spoluautorem knihy Dětský autismus (Portál, 2014), ale hlavně odborníkem, který se tématu autismu dlouhodobě věnuje a sbírá zkušenosti z praxe jak u nás, tak i v zahraničí v rámci řady studijních pobytů. Jelikož jde o odborníka, dostávají se ke čtenářům vědecky i praxí podložené informace, které jsou navíc díky jeho schopnosti srozumitelně formulovat dobře uchopitelné i pro širokou veřejnost.

Knížka Mýty a fakta o autismu je rozčleněna do 39 kratších kapitol, v nichž je čtenář seznámen s historií spojenou s diagnózou autismu a následně konfrontován s řadou otázek, které v souvislosti s touto diagnózou vyvstávají. Autor nám vysvětluje, proč narůstá počet případů autismu, jakou to má spojitost s používáním internetu, zda je možné se z autismu vyléčit a zda je způsoben výchovou (zde překvapivě upozorňuje na tzv. "postinstitucionální autistický syndrom"), popisuje nejnovější zjištění ohledně autismu a předčasně narozených dětí, věnuje se fenoménu autistické regrese (návrat na nižší vývojový stupeň), otázce, zda je možné autismus získat v dospělosti, vývoji autistického mozku, skrytým schopnostem lidí s poruchami autistického spektra (dále jen PAS), rozporům v lékařské klasifikaci poruch, rozdílu mezi Aspergerovým syndromem a vysokofunkčním autismem, ale nevyhýbá se ani tématu očkování, sebepoškozování a sebezraňování u autistů či dalším diagnózám, s nimiž se u PAS častěji setkáváme a také diferencionální diagnostice, díky níž je možné odlišit PAS od jiných poruch s podobnými projevy.

Obzvlášť pro rodiče a blízké osoby je zde hezky a srozumitelně popsáno působení jednotlivých léků, které mohou ovlivňovat určité symptomy u PAS a osobně je mi sympatické i představení vybraných osobností, které se zasloužily o to, že je tématu PAS věnována i v ČR stále větší pozornost, a které stály mnohdy bez systematické podpory na počátku budování center či oddělení, které se diagnostice a léčbě autismu dodnes věnují. Poté, co je krátce představí, pokládá každé z nich několik otázek. Není pochyb o tom, že jak autorovi samotnému tak i zmíněným odborníkům (a nejen jim) vděčíme za mnohé, co souvisí s diagnostikou autismu, s výzkumy v této oblasti, rozvojem léčby i šíření důležitých informací ve společnosti a v neposlední řadě i s podporou rodin, učitelů apod. V knize jsou průběžně zmiňovány a kriticky porovnávány výsledky řady výzkumů a je možno dobře odlišit, kdy autor překládá ověřené poznatky a kdy seznamuje čtenáře s krátkodobými nadějemi či určitými domněnkami a oblastmi, které si zasluhují další zkoumání. Zajímavá je i kapitola věnovaná autobiografiím lidí s autismem, v níž autor představuje několik knih o autismu od autistů a v několika větách přitom shrnuje, na co se v nich autor hlavně zaměřuje a čím mohou být pro čtenáře přínosné. Koho zajímají autentické výpovědi autistů, získá několik tipů na další literaturu. Na to, že má knížka 184 stran je v ní opravdu pořádná dávka užitečných informací a cenné je na ní především to, co jsem zmínila již v úvodu. Totiž že je navzdory odbornosti autora čtivá a srozumitelná.

Na knihu Mýty a fakta o autismu jsem se velmi těšila. Jelikož jsem už pár knih týkajících se této tématiky přečetla, očekávala jsem svěží nové čtení, které vyvrátí pár mýtů a seznámí mě s méně známými fakty.

/

Bohužel se už po pár stránkách dostavilo zklamání.

Anotace uvádí, že je kniha psána populárně-naučnou formou...mně však text přišel hodně složitý, přelouskat celou knihu mi tedy dalo opravdu zabrat.

Z faktů, které autor uvádí, mě zaujalo jen pár, navíc mi mnoho z nich přišlo hodně odborných a pro laika vlastně zbytečných.

Autor nás také neustále odkazoval na všemožné jiné knihy a jiné výzkumy, no...

/

Tahle kniha mi prostě vůbec nesedla.

Pokud hledáte nějakou knihu, která by vás do autismu uvedla a dobře jej shrnula, po této bych být vámi nesáhla.

Na druhou stranu pokud už máte nějaký ten úvod za sebou a zajímalo by vás víc, pokud se nebojíte nějakých těch odbornějších výrazů,...tak tuhle knihu můžete vyzkoušet. Běžte do ní však s tím, že vám přeci jen dá zabrat.

/

?1/5? tady je to bodování trošku složitější, ale pokud mám být upřímná, nemůžu jinak

Nakladatelství Portál nám laskavě poskytlo pro naši knihovničku v komunitním centru KOPEC recenzní výtisk knihy Michala Hrdličky Mýty a fakta o autismu a my jsme za něj opravdu vděční. Už svým názvem nás tento titul pochopitelně velmi zaujal. Prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. nám navíc není jako autor neznámý, spolupracoval mimo jiné na výborné knize Dětský autismus, která se dočkala již druhého vydání. Publikoval také celou řadu odborných prací doma i v zahraniční.

 Profesor Hrdlička je přednostou Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, vyučuje na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a přednáší rovněž na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na půdě akademické medicíny působí už více než dvě desetiletí. Jeho nejnovější kniha však není učebním textem ani poradenskou příručkou. A i když vyvrací některé vlivné mýty o autismu (např. odhaluje podvod kolem studií o vlivu očkování), není ani jakýmsi „opravníkem obecně oblíbených omylů“, jak by se možná podle názvu mohlo zdát. Tím důležitým slovem v názvu totiž nejsou mýty (i když jsou uvedeny na prvním místě) ale fakta. Populárně-naučnou formou se ve 39. krátkých kapitolách, které na sebe nijak zvlášť nenavazují a mohly by docela dobře fungovat jako samostatné texty, seznámíme s mnoha méně známými fakty o autismu a jejich neznámými souvislostmi, poznáme různé úhly pohledu a mnohdy kontroverzní teorie a názory. Autor nám servíruje tyto poznatky a pohledy velmi objektivně, s nezaujatým vědeckým přístupem, který je mu vlastní. Nesnaží se nám podsunout svůj názor a svou pravdu, předkládá pouze relevantní informace a ponechává na úsudku čtenáře, co z těchto faktů nejpravděpodobněji vyplývá. A v tom vidím velké plus této publikace. I laik se zde na malé ploše 182 stran může seznámit s nejnovějšími poznatky, načerpat informace o významných studiích a nejnovějších výzkumech a sám si tak utvořit vlastní obrázek. Jelikož celá řada v knize zmiňovaných studií probíhala přímo na pracovišti, kde profesor Hrdlička působí (a mnohdy se na nich také autorsky podílel), informace se ke čtenáři dostávají takříkajíc z první ruky. Není tedy ochuzen ani o myšlenky a původní nápady, které k výzkumu vedly, a poučí se i o různých úskalích, kterým vědci a lékaři při své výzkumné činnosti musí čelit.

„Současný stav poznání o autismu však připomíná gigantické puzzle, kde řada dílků ještě chybí. Kapitoly v této knize nejsou záměrně seřazeny podle tematických okruhů, protože by to svádělo ke vzniku učebnicové struktury. Text je strukturován spíše jako mozaika, která čtenáři umožní porozumět jednotlivým dílkům skládačky, aniž by předstíral, že obraz dnes může být kompletní.“

(Úvodem, str. 7)

A jedná se o mozaiku velmi pestrou a barevnou. Nahlédneme do historie, seznámíme se s průkopnickými osobnostmi, navštívíme Ceau?escovy sirotčince. Zjistíme, jak se v průběhu času měnila diagnostická kritéria a jaké rozpory panují dnes v lékařské klasifikaci PAS. Poučíme se o screeningu, diferenciální diagnostice i lécích a behaviorálních intervencích, které pomáhají. Dozvíme se, které vůně jsou většině lidí na spektru nepříjemné a co jim naopak většinou voní.  Získáme představu o tom, jak důležitá je mezioborová spolupráce, a pochopíme, že některé pokroky na poli autismu je třeba v Česku doslova vyvzdorovat i proti netečnosti státu a jeho institucí. To všechno a mnohem víc v jediné útlé knize. V závěrečné kapitole najdeme malé medailonky a kratičké rozhovory s českými průkopníky, odborníky a bojovníky na poli autismu. Je to autorova pocta těmto každodenním hrdinům. Medailonek profesora Hrdličky zde z pochopitelných důvodů nenajdeme, jakkoliv by si jistě zasloužil být mezi nimi v této improvizované síni slávy. Jeho odpovědi na některé otázky z těchto minirozhovorů by byly jistě velmi zajímavé.

Kniha je určena nejen odborníkům, ale také rodičům autistických dětí a všem zájemcům o pozoruhodné téma autismus. Navzdory populárně-naučné formě a nevelkému rozsahu je to i pro poučeného laika velmi náročné čtení plné faktů, tabulek a přehledů. Předkládané informace autor sice velmi pěkně utřídil a zpracoval, ale „nepředžvýkal“ vám je a nenabízí žádné instantní odpovědi. Nutí vás nad tématem přemýšlet a to je moc dobře. Vlastní úsudek v kombinaci s podnětnými informacemi zajistí, že se můžete poučeně rozhodovat. Například o tom, jaké intervence, služby nebo léky využijete, na jaké odborníky se obrátíte nebo jaká vyšetření podstoupíte. A to za tu námahu při čtení rozhodně stojí.

A pokud jsem ve vás snad vzbudila obavu, že je to čtení poněkud suchopárné a ubíjející, nebojte se! Z každé kapitoly totiž sálá autorova zvědavost a entuziasmus. A především skutečný zájem o osoby na spektru i jejich blízké a chuť jim pomáhat. To nadšení pro poznání je přímo nakažlivé. Takže po dočtení nejspíš zjistíte, že chcete vědět víc. A seznam použité literatury vám bude inspirací.