Publikace profesora Michala Hrdličky, přednosty Dětské psychiatrické kliniky FN Motol, se na první pohled nezdá příliš rozsáhlá, ale o to víc je naplněná velkým množstvím informací a zajímavostí týkajících se poruch autistického spektra. Obsahuje necelou čtyřicítku spíše kratších, několikastránkových kapitol, věnovaných různorodým tématům. Kniha pokrývá opravdu širokou paletu oblastí. Významná část příspěvků je, vzhledem k profesi autora, věnovaná lékařským poznatkům a výzkumu. Dále se můžeme dočíst nejrůznější zajímavosti a perličky z historie autismu. Cenný je pohled na autismus ve světě i zasazení mnoha témat do reálií České republiky. Součástí jsou také medailonky několika lidí s autismem i osobností z řad odborníků, důležitých pro historii autismu v zahraničí i v ČR.

Autor zpracovává témata, která jsou z jeho pohledu zajímavá a která považuje za důležitá pro pochopení historie autismu i pro nahlédnutí do vybraných aktuálních vědeckých poznatků. Nejde o ucelenou příručku pro neznalého čtenáře. Kniha předpokládá určitou znalost problematiky a lze jí vnímat jako zajímavé doplnění informací, ke kterým se čtenář jinak příliš nedostane. Cenná je pro mnoho údajů čerpaných z vědeckých zdrojů, díky kterým autor v souladu s názvem knihy uvádí na pravou míru některé mýty a především předkládá ověřená fakta.

Kniha je vhodná pro každého, kdo se o poruchy autistického spektra zajímá a rád by si své znalosti dále rozšířil, aniž by se musel probírat nepřeberným množstvím odborných článků. Pokud chápeme téma poruch autistického spektra jako pestrou a stále značně neúplnou mozaiku, pak tato kniha může čtenáři obraz jeho znalostí o autismu v mnohém doplnit o další zajímavou část.

Publikaci sepsal přednosta dětské psychiatrické kliniky FN Motol, vyučující na 2. LF UK. Absolvoval podle anotace knihy mnoho zahraničních stáží, publikoval řadu prací v České republice, ale i v zahraničí. Můžete ho znát jako editora učebnice Dětská a adolescentní psychiatrie z roku 2000. A u nakladatelství Portál tento český spisovatel vydal i jako spoluautor titulů Krize středního věku z roku 2006 a Dětský autismus v roce 2016.

V krátkém úvodu autor informuje o důvodu sepsání této knihy. Je přesvědčen, a dle mého naprosto správně, že široká veřejnost má pomýlené představy o PAS a tak se k tomu také staví.

Mýty a nepravdy o autismu kolují ve veřejnosti intenzivněji než skutečná fakta - a v postfaktické době je snazší vypustit do oběhu senzační nesmysl než převyprávět komplikovaný poznatek. (Str. 7)

Michal Hrdlička si pro vás připravil studii, kterou ani na internetu nenaleznete, protože ji obohatil o své bádání, historii, zkušenosti i vědomosti, jež ho k tématu vážou. Na historii se zaměřuje nejen v kapitole Historie jedné krádeže, kde poukazuje na známé lékařské ikony, které můžete znát, pokud se pohybujete v lékařských kruzích nebo se o PAS zajímáte hlouběji. Jedná se například o Lea Kannera, dětského psychiatra a osobnost oné doby, který předestřel jev infantilního autismu v odborných článcích. Za jeho zájmem však stojí Georg Frankl, Čech, který právě Kannera postrčil tím správným směrem. Více o tom v knize. Dále se autor zaobírá také kupříkladu známějším rakouským pediatrem Hansem Aspergerem, kterého díky jeho spojení s aspegerovým syndromem, jehož název vznikl až po lékařově smrti zná i ten, kdo se o autismus zajímá povrchněji.

Publikace funguje v širším měřítku a s ohledem na všechny zmíněné výzkumy, studie, expertízy, historické milníky v oboru psychologie a známé či méně známé osobnosti může být pro běžného čtenáře trochu oříškem, pokud se o psychologii nezajímá či je pro něj kniha prvním setkáním s autismem. Na začátek bych zřejmě volila něco méně odborného, protože v tomto případě jde Michal Hrdlička opravdu do hloubky a jelikož je určená i pro odborníky, tak k ní je také přistupováno. Je tomu upraven i styl psaní, který je sice čtivý, ale nejste-li lékař nebo psycholog, budete si jej zřejmě muset kouskovat, abyste všechna fakta řádně vstřebali. Na jednorázové přečtení kniha rozhodně není vhodná.

Běžného čtenáře určitě mohou zajímat kapitoly, které jsou mu bližší. Jedná se o poukázaní na autismus v normálním světě, na možnosti léčby či přístupu. Vybrala jsem pro vás na ukázku několik pasáží, které mi přišly nejvhodnější a s ohledem na požadavky, které jako čtenářka fascinovaná tímto tématem mám, ale vhodný také pro rodiče či širší veřejnost.

Lze se uzdravit z autismu?

Předčasně narozené děti a autismus

Lze autismus získat i v dospělosti

Mají děti s autismem odlišný čich?

Spory a podvody kolem očkování

Motolský diagnostický program pro autismus

Padesát rainmanů?

Mají autistické děti skryté sociální schopnosti?

Léky, které pomáhají

Česká cesta k autismu

Autobiografie lidí s autismem je také velmi zajímavá kapitola, která už názvem napovídá, že se bude pojednávat o osobnostech, které sepsali nebo nechali napsat autobiografii o svém životním osudu v hlavní roli s PAS. Nevím, jestli autor sepsal všechny možnosti, nicméně rozhodně mi rozšířil obzory a to nejen v této oblasti, samozřejmě. Zmiňuje kupříkladu australanku Donnu Williams, Wendy Lawson, německou autorku Christine Preissmenn či dokonce českého autora Josefa Schovance, který žije ve Francii a také tam i vyrůstal.

Kniha je určena rodičům autistických dětí, odborníkům, kteří chtějí lépe pochopit autistické postižení, i všem zájemcům o toto pozoruhodné téma. (Str. 7)

Publikace je obsáhlá, autor sepsal množství zajímavostí a podstatných informací, které věřím, že poučí a překvapí i čtenáře, jež se s tímto tématem nesetkávají poprvé. Ačkoliv mám načteno, tak mě dokázal Michal Hrdlička vtáhnout do vyčerpávajícího studia, předložit různorodá zajímavá fakta, poučit a dodat i naději. Jak jsem vás již nejednou informovala, tak nemám zkušenosti se setkáním s autistickým člověkem. Námět mě pouze zajímá jako čtenáře a nemohu tedy posuzovat, ale načteno mám v tomto případě dost a přesto jsem pochytila mnoho nového. Je tedy znát, že Michal Hrdlička ví, o čem hovoří a ke všemu má opravdu vědomosti, které se nebojí předat. Knihu mohu doporučit všem, kteří mají zájem o osvětu v rámci poruchy autistického spektra, pohledy nejen ze strany lékařství, ale také i historie a lidství. Jen opravdu doporučuju znát alespoň základy psychologie, jako lajk se nebudete příliš orientovat. Je to čtení spíše pro náročnějšího čtenáře, který téma zná a má jej alespoň trochu načtené.

Michal Hrdlička – lékař a profesor, (spolu)autor mnoha vědeckých děl i vysokoškolských učebnic, zakladatel prvního diagnostického programu pro poruchy autistického spektra v České republice – je především mužem na svém místě. Ve své nejnovější knize se chystá podělit se čtenáři o své široké znalosti a bohaté zkušenosti, které se leckdy liší od věcí, o nichž jsme si mysleli, že už víme…

„Je snazší vypustit do oběhu senzační nesmysl než převyprávět komplikovaný poznatek.“ (str. 7)

Ačkoli nelze vyloženě tvrdit, že se s tituly o autismu roztrhl pytel, v poslední době na toto téma opravdu vychází čím dál více odborných publikací i osobních zpovědí. Nezanedbatelný podíl na oné osvětě nese právě nakladatelství Portál, viz Matěj maluje mapy, Stínka, Jakou barvu má pondělí?, Omluvy, které zařveš, se nepočítají a jiné. Mezi českými autory se dlouhodobě velké oblibě těší třeba tvorba Ivony Březinové (Řvi potichu, brácho – recenze) nebo humorné postřehy Martina Selnera (Autismus & Chardonnay 1+2).

Informovanost veřejnosti o dané problematice vskutku hojně stoupá, přesto však v kolektivním povědomí přetrvává řada zkreslených či zcela mylných představ. Ty jsou způsobeny například povrchním vyobrazením poruchy ve filmech a seriálech, případně pak nepodloženými články na internetu. Autor knihy ovšem těmto lžím a polopravdám vyhlásil válku – v protiútoku dal dohromady seznam mýtů, které o autismu kolují, a pomocí ověřených faktů a zdroji podložených argumentů je jeden po druhém vyvrací, nebo alespoň uvádí na pravou míru.

„Text je strukturován spíše jako mozaika, která čtenáři umožní porozumět jednotlivým dílkům skládačky, aniž by předstíral, že obraz dnes může být kompletní.“ (str. 7)

Hned z kraje musím upozornit, že žádná knižní variace ve stylu zábavného pořadu Bořiči mýtů se nekoná. Titul, ač je kategorizován do populárně-naučné sekce, a nikoli odborné literatury, se může nenáročnějším čtenářům zdát příliš komplikovaný, ba až vyčerpávající (aby se totiž autor dobral kýženého stanoviska, potřebuje uvést všechny provedené studie a relevantní podklady, které posléze analyzuje). Záměrně se vyhýbá řazení do tematických okruhů, jelikož dílo nemá sloužit jako učebnice ani poradenská příručka.

V úvodní kapitole se pan Hrdlička svěřuje s tím, co ho vedlo k napsání knihy a komu je publikace určena. Následuje lekce z historie, polemizace o vzniku a příčinách autismu či spekulace o náhlém nárůstu případů za uplynulé roky. Zvídavé čtenáře zaručeně zaujme pasáž o tom, jestli existuje lék a jaké mají autisti zvláštní schopnosti, zatímco milovníci konspiračních teorií se možná konečně dozví, zdali ne/má spojitost autismus a očkování. Nechybí ani podrobný popis procesu diagnostiky poruchy nebo výčet druhů, které u autismu rozlišujeme.

„Způsob, jakým počítače zpracovávají informace, je nápadně podobný tomu, jak jedinci s autismem zpracovávají myšlenku.“ (str. 14)

Autobiografie lidí s autismem přináší medailonek a bibliografii zahraničních i českých osobností s postižením, jež o svém stavu vydaly „tištěné svědectví“. Prostor rovněž dostanou světoví průkopníci v oboru, kteří se zasloužili o nějaký významný objev nebo pozitivní popularizaci, a pozornost se v závěru obrátí i k odborníkům tuzemským, formou krátkého představení a rozhovoru.

Mýty a fakta o autismu bezesporu hodnotím jako přínos – přestože již mám o tématu načteno dost, dozvěděla jsem se mnoho nového. A přesně k tomuto účelu kniha slouží. Nepředává rady, ale informace. Nabyté znalosti nám posléze mohou pomoci kupříkladu nepodléhat stereotypům nebo se vyvarovat nepříjemných situací během sociální interakce s autistickým člověkem. Publikaci podle mě ocení hlavně rodiče a vychovatelé, kteří mají k prokousání se složitým textem větší motivaci.