Hned v předmluvě mě kniha překvapila a získala si mojí pozornost větou “nedoporučuji pozitivní myšlení, ale negativní”, což nezní jako věta z typických seberozvojových knih. Kniha samu sebe dokonce považuje za protiklad k seberozvojové literatuře.

Myšlenka knihy je zajímavá. Poukazuje na absurditu doby, ve které žijeme. Učíme se rychleji číst, rychle randit (speed dating), rychle se občerstvit, rychle a efektivně spát (power napping) apod. Žádoucí je rychlost, seberozvoj, pozitivita. Neustálá změna je vlastně jedinou jistotou moderní doby.

Abych byla upřímná, svým způsobem mi tahle “absurdita a rychlost světa” vyhovuje, seberozvojovou literaturu čtu ráda, ráda se obracím ke svému nitru. Autor navíc místy nesouhlasí s “trendem” psychoterapie. Ačkoli jsem však v mnohém s autorem nesouhlasila, našla jsem v knize určité myšlenky, které se mi zdají zajímavé a velmi s nimi souzním.

Autor se vyjadřuje k něčemu, co bych nazvala “toxickou pozitivitou”, která se pojí s myšlenkou, že když se něco nedaří, chyba je na naší straně, jelikož přistupujeme “málo optimisticky a pozitivně”. V této kapitole autor rozebírá, že je v pořádku, že si postěžujeme, že budeme myslet i na problémy (a tedy je i řešit) a že zkrátka budeme myslet víc realisticky než jen sluníčkově. Zkrátka - máme právo myslet si, že je něco špatně a je úplně v pořádku nebýt vždy a pouze pozitivní.

Kniha obsahuje spoustu zajímavých filosofických myšlenek vycházejících ze stoického učení (kterému je i věnována poslední kapitola). Filosofie jako taková stojí zejména na umění pochybovat. A to mi tato kniha bezpochyb dala. Možná o to víc, že s autorem nesouhlasím v řadě myšlenek. Každý nový názor nám dává možnost přehodnotit své dosavadní a v tomto mě kniha opravdu obohatila.

Knihu doporučuji těm, kteří hledají názory druhého pólu absurdní rychlosti moderní doby, důrazu na seberozvoj a růst. V některých oblastech je kniha až příliš vyhraněná, ale řekla bych, že právě tím otevírá možnost pochybovat.