Nové přístupy k terapii narcistické poruchy osobnosti

Opuštěnost a sebeodcizení

Tištěná kniha (2008)

0 % 1 recenze

301 Kč

355 Kč −15 %, ušetříte 54 Kč

Rozebráno

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2008)

Překladatel
Patočka, Petr
Edice
Spektrum
Počet stran
264
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2008
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
13306101
EAN
9788073674533
Nakladatelství
Portál
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

Nové přístupy k terapii narcistické poruchy osobnosti Pocit opuštěnostii a sebeodcizení jsou základem narušeného pocitu vlastní hodnoty, kterým se vyznačuje tzv. narcistická porucha osobnosti. Autorka na základě četných kazuistik zpřístupňuje čtenáři porozumění problematice této rané poruchy i jejím pozdějším důsledkům, jakými jsou znejistění vlastních pocitů, narušení zdravé sebelásky a sklon k depresím a grandiozitě. Naznačuje možnosti terapie narcistické poruchy a zásady terapeutického přístupu. Knihu ocení psychoterapeuti, psychologové, psychiatři i odborníci ostatních pomáhajících profesí. Kniha nabízí užitečné podněty i čtenářům, kteří narcistickou poruchou sami trpí, a jejich blízkým. K. Asper, jungovská analytička a autorka četných publikací, působí na C. G. Jung institutu v Curychu.

O autorovi

Asper, Kathrin

Recenze (1)

  • ...“ Při zpracování kolísavého pocitu vlastní hodnoty hledá narcistický člověk příčiny buď u sebe, nebo u druhých, podle toho, jestli zaujímá stanovisko grandiozní nebo depresivní. Obě hlediska se míjejí s realitou a překrucují ji.“

    Kathrin Asper je známá jungovská psychoanalytička, která působí na Institutu C.G.Junga v Curychu. Je autorkou celé řady odborných publikací.

    Text uvedené knihy vychází z hlavního symptomu a příčiny narcistické poruchy osobnosti – z emoční i konkrétní opuštěnosti dítěte v raném dětství. Touto problematikou se autorka zabývá v 1. části knihy. Ve 2. části se věnuje detailnímu popisu narcistické problematiky sebeodcizení a její terapii. Vychází ze zkušenosti, že v současné době vyhledává terapeutickou pomoc stále více lidí se slabým já. I když se někdy může jevit jako silné, zakládá se na silné obraně. Porucha je uložená hlouběji a vyžaduje modifikovaný terapeutický přístup.

    Osoby s narcistickou problematikou sebeodcizení autorka charakterizuje jako jedince s malou sebedůvěrou, kolísavým pocitemvlastní hodnoty, s výraznou touhou po uznání a sklonem k přizpůsobení se. Cituji: „ Těmto lidem nebylo přáno usadit se v sobě – sami sebe neznali ani necítili. Museli život zvládat jako cizinci ve vlastním nitru. Většinou jej zvládali opravdu dobře, ale plynulo z toho pro ně jen málo uspokojení. Postrádali emoční rezonanci a nebyli schopni své výkony a úspěchy přijímat s radostí...“(s.14)

    Poté, co autorka zjistila v rámci svých praktických zkušeností, že „klasické“ terapeutické prostředky jsou na tyto problémy nedostatečně účinné, fenomén narcistické poruchy osobnosti se jí stal výzvou. Postupně se naučila tyto jedince chápat a poskytnout jim v analýze klima, které potřebovali, aby mohli své sebeodcizení přerůst. Je zapotřebí zaměřit se především na rozvíjení sebelásky jako předpokladu integrace stínu, animy/anima a persony. Uvádí, že jen takto lze otevřít cestu k „bytostnému Já“ a smysluplným cílům.

    První díl publikace hovoří o problematice opuštěnosti. Čtenář si ujasní situaci opuštěnosti a následného citového znejistění dítěte, pochopí vztah opuštěnosti a rané dětské poruchy. Zamyslí se nad povahou a charakteristickými rysy narcistické poruchy, nahlédne i do výtvarného znázornění narcistické problematiky. Pochopí ji jako poruchu v oblasti pocitu vlastní hodnoty.

    Druhý díl se zamýšlí nad symbolikou, praxí a terapií sebeodcizení. Přibližuje se situaci emocionální opuštěnosti a utrpení a z toho plynoucích ochranným postojů zmíněných jedinců. Seznámí se s terapeutickými možnostmi, s tématy integrace nevědomí, s problémy introspekce a individualizace. Autorka se hluboce zamýšlí i nad konceptem deprese. Upozorňuje, že „ ač deprese vede k vystoupení bytostného Já a temnota porodí světlo, nesmí svádět k tomu, abychom v depresích eo ipso spatřovali předstupeň individualizace“ (s.247). Jsou výrazem reakcí na někdejší vztahové osoby, jež neměly pochopení...

    „Venušiným darem“ lze chápat milující gesto k sobě samému, což má u narcisticky zraněných lidí rozhodující význam. Jestliže se postupně dokáží orientovat podle svého utrpení, otevře se jim cesta dopředu, provázená nadějí. Obtížně dosažitelný cíl spočívá u narušené narcistické osobnosti v novém pocitu, že smí žít. Za nejpodstatnější kroky v narcistické problematice autorka označuje přisvědčení sobě, toleranci, přístup k vlastním pocitům, důvěru a radost ze života.

    Uvedená publikace je doplněna přílohou 16 obrázků a poměrně rozsáhlým seznamem literatury. Protože se tyto obrázky úzce vážou k textu, domnívám se, že z hlediska lepší orientace v problému by bylo asi vhodnější zařadit je přímo k jednotlivým podkapitolám. Lze zdůraznit, že kniha vyšla z terapeutické praxe a také pro ji autorka určila.

    Nejen svým obsahem, ale i logickou strukturou a přehledným členěním může být publikace Opuštěnost a sebeodcizení velmi dobře oceněna nejen psychology, psychoterapeuty, psychiatry, ale i odborníky z dalších pomáhajících profesí. Může napovědět a pomoci i těm čtenářům, kteří narcistickou poruchou sami trpí nebo se s ní potkávají u svých blízkých.

    V Olomouci, 15.2.2010
    PhDr.Marie Renotiérová, Ph.D.

    Přečíst celou recenzi Zavřít