„Jestliže se budete učit vydržet nepříjemné pocity a zlepšíte se v tom, lépe si ve vztazích odpočinete. Zároveň si dopřejte čas, být zcela sami sebou, než se rozhodnete, jak na pocit zareagujete“ (Sand, 2021, 44).

Knížka se postupně zabývá tématy související s prožívanou vinou, jako například strach, stud, ale i svědomí. Pomocí podnětných autorčiných úvah máme možnost přemýšlet nad tím, jaké poselství sebou nese hněv na sebe sama, jak moc je vina při konfliktech sdílená, či kdy si je potřeba vinu přiznat a naopak kdy odhalit neopodstatněnou provinilost. Knížka je členěná do mnoha kapitol a ještě více podkapitol, ačkoli sama o sobě má jenom něco více 100 stran a dle mého se autorka každému tématu věnuje povrchně. Sice najdeme v každé (pod)kapitole početné kazuistiky, někdy mi připadalo, že je autorka považuje za stěžejní pro uchopení myšlenky. Mám však za to, že se téma nedá vysvětlit jen na základě něčího příběhu a i když bývaly zmíněny i autorčiny rady, shledávám je jako nedostatečně exaktní a v důsledku plahočení se myšlenkami jenom na povrchu, jako nedostatečné. Ačkoli jsem však studentkou psychologie už čtvrtým rokem, berme tedy na zřetel, že pro někoho příliš nezasvěceného psychologií vskutku může být kniha přínosná, například pro adolescenty, kterých se prožívaná vina často týká. Oceňuji, že se autorka na konci každé kapitoly věnuje krátkému souhrnu toho, co popisovala a taktéž i krátkými cvičeními, které byly i zajímavé. Připadaly mi však i jako nedotažené do konce. Když už jsem na něco úvahami mohla přijít, následoval tupý pocit typu „a co teď s tím“. Následovaly totiž jiné kapitoly… Musím však vyzdvihnou kapitoly o zbavení se neopodstatněné provinilosti a o tom, jak najít uvolnění hlouběji v sobě, které byly různorodě podané i na příkladech jiných lidí z autorčiny praxe i na jejích vlastních vědomostech. V průběhu jejich čtení jsem měla dojem, že už můžu přijít ke zlepšení v mých vztazích i v mém prožívání. Na konci knížky nalezneme i test špatného svědomí vůči určité osobě. Následuje však i poznámka „test berte s rezervou“, což rozhodně doporučuji i já.

Ilse Sand, autorka knihy Podívejte se na sebe laskavě, je původní profesí farářka Dánské národní církve, která působí v současné době jako psychoterapeutka, supervizorka a lektorka. Při své práci se zaměřuje především na témata zvýšené citlivosti, výrazných pocitů viny a introverze. Je autorkou čtyř knih, v nichž se této problematice věnuje. V Portále vyšly už dříve její knihy Přecitlivělost není slabost (2016) a Citlivý pomocník (2018). Novinka s podtitulem Jak se osvobodit od přehnaných pocitů viny je publikací, která si klade za cíl podpořit čtenáře, kteří by svým pocitům viny rádi porozuměli a svépomocí by se chtěli naučit s nimi pracovat. Podle slov samotné autorky přináší kniha mnohá vysvětlení a techniky, s jejichž pomocí si čtenář může "uklidit" ve špatném svědomí a nacvičit si laskavý pohled na sebe samého. Je zaměřena hlavně na špatné svědomí, které prožíváme ve vztazích s druhými lidmi. Učí nás rozlišovat mezi odpovědností a s ní spojenými opodstatněnými pocity viny a výčitkami svědomí, které jsou iracionální či přehnaně silné.

Ve třinácti kapitolách předkládá Sand čtenáři podněty k přemýšlení, vysvětluje různé aspekty související s pocity viny, studu, hněvu, odpovědnosti a s očekáváními, které máme jak sami vůči sobě, tak také s těmi, které přicházejí z našeho okolí. Na krátkých příkladech z praxe autorka ukazuje, jak mohou pocity ovlivňovat naše prožívání, chování a vztahy. Kromě toho obsahuje každá z kapitol praktické cvičení zaměřené na sebepoznání a regulaci vlastních pocitů viny či výčitek svědomí. Díky tomu je knížka vhodná jak pro laiky, kteří se chtějí svými pocity zabývat sami, tak i pro psychology a psychoterapeuty, pro něž může být zdrojem podnětů a inspirace. V závěru každé kapitoly je krátké shrnutí podstatných myšlenek, což přispívá k přehlednosti publikace a ke snadnější orientaci v textu.

Autorka učí čtenáře hledat poselství vnitřního hněvu, rozpoznat tzv. "intonaci vlastních rodičů", díky níž k sobě řada lidí promlouvá velmi kriticky, učí nás rozlišovat, nakolik jsme sami odpovědni za určité situace a nakolik leží odpovědnost i na dalších lidech. Kromě toho nám pomáhá rozklíčovat zásady, podle nichž se v životě řídíme a které ovlivňují náš pohled na sebe samotné. Učí nás přijmout a snést pocit provinilosti, který označuje pojmem "existenciální daň" za to, že zůstaneme věrni sami sobě a nepřizpůsobujeme se požadavkům okolí na úkor vlastních potřeb, i vystoupit z roli oběti a odhalit regresi a přehnané kompenzování pocitů viny jak u sebe, tak u blízkých osob. Věnuje se také tématům neopodstatněné viny, vzteku či iluzím o moci, kvůli nimž sami sobě často připisujeme vinu i za to, co nejsme schopni ovlivnit. Velmi zajímavé jsou postřehy a úvahy autorky o tom, jak nás mohou výčitky svědomí v situacích těžkých ztrát po nějaký čas chránit před přijetím bolestné reality a pocity, na něž zatím nejsme připraveni.

Celá publikace o cca 115 stranách je zakončena velmi dobře zpracovaným přehledem nabízených technik a metod a testem, díky němuž může získat čtenář nejen lepší povědomí o tom, jakou míru výčitek svědomí sám prožívá, ale uvědomit si také, že je tato míra ovlivněna vztahem s konkrétním člověkem. Autorka upozorňuje na to, čím vším může být výsledek testu ovlivněn, což hodnotím kladně. Ačkoli jsem narazila i na tvrzení, která nepovažuji za obecně platná (např. že přičítání viny ostatním znamená, že nejednáme apod.), považuji publikaci za přínosnou, promyšlenou, prakticky orientovanou a srozumitelně sepsanou. Je zřejmé, že autorka vychází z praxe a zaměřuje se přitom na téma, které je jí blízké a s nímž má zkušenosti. Nabízené techniky jsou dobře popsané a zvládnutelné a nenavazují na sebe, takže je možné si vybrat pouze ty z nich, s nimiž se čtenář vnitřně ztotožní a bude je sám pro sebe považovat za přínosné.