Sand, Ilse: Podívejte se na sebe laskavě - autor recenze: Mgr. et Mgr. Eva Martinákováhttps://www.online-psycholog.com/l/podivejte-se-na-sebe-laskave-jak-se-osvobodit-od-prehnane-viny-ilse-sand/Ilse Sand, autorka knihy Podívejte se na sebe laskavě, je původní profesí farářka Dánské národní církve, která působí v současné době jako psychoterapeutka, supervizorka a lektorka. Při své práci se zaměřuje především na témata zvýšené citlivosti, výrazných pocitů viny a introverze. Je autorkou čtyř knih, v nichž se této problematice věnuje. V Portále vyšly už dříve její knihy Přecitlivělost není slabost (2016) a Citlivý pomocník (2018). Novinka s podtitulem Jak se osvobodit od přehnaných pocitů viny je publikací, která si klade za cíl podpořit čtenáře, kteří by svým pocitům viny rádi porozuměli a svépomocí by se chtěli naučit s nimi pracovat. Podle slov samotné autorky přináší kniha mnohá vysvětlení a techniky, s jejichž pomocí si čtenář může "uklidit" ve špatném svědomí a nacvičit si laskavý pohled na sebe samého. Je zaměřena hlavně na špatné svědomí, které prožíváme ve vztazích s druhými lidmi. Učí nás rozlišovat mezi odpovědností a s ní spojenými opodstatněnými pocity viny a výčitkami svědomí, které jsou iracionální či přehnaně silné.
Ve třinácti kapitolách předkládá Sand čtenáři podněty k přemýšlení, vysvětluje různé aspekty související s pocity viny, studu, hněvu, odpovědnosti a s očekáváními, které máme jak sami vůči sobě, tak také s těmi, které přicházejí z našeho okolí. Na krátkých příkladech z praxe autorka ukazuje, jak mohou pocity ovlivňovat naše prožívání, chování a vztahy. Kromě toho obsahuje každá z kapitol praktické cvičení zaměřené na sebepoznání a regulaci vlastních pocitů viny či výčitek svědomí. Díky tomu je knížka vhodná jak pro laiky, kteří se chtějí svými pocity zabývat sami, tak i pro psychology a psychoterapeuty, pro něž může být zdrojem podnětů a inspirace. V závěru každé kapitoly je krátké shrnutí podstatných myšlenek, což přispívá k přehlednosti publikace a ke snadnější orientaci v textu.
Autorka učí čtenáře hledat poselství vnitřního hněvu, rozpoznat tzv. "intonaci vlastních rodičů", díky níž k sobě řada lidí promlouvá velmi kriticky, učí nás rozlišovat, nakolik jsme sami odpovědni za určité situace a nakolik leží odpovědnost i na dalších lidech. Kromě toho nám pomáhá rozklíčovat zásady, podle nichž se v životě řídíme a které ovlivňují náš pohled na sebe samotné. Učí nás přijmout a snést pocit provinilosti, který označuje pojmem "existenciální daň" za to, že zůstaneme věrni sami sobě a nepřizpůsobujeme se požadavkům okolí na úkor vlastních potřeb, i vystoupit z roli oběti a odhalit regresi a přehnané kompenzování pocitů viny jak u sebe, tak u blízkých osob. Věnuje se také tématům neopodstatněné viny, vzteku či iluzím o moci, kvůli nimž sami sobě často připisujeme vinu i za to, co nejsme schopni ovlivnit. Velmi zajímavé jsou postřehy a úvahy autorky o tom, jak nás mohou výčitky svědomí v situacích těžkých ztrát po nějaký čas chránit před přijetím bolestné reality a pocity, na něž zatím nejsme připraveni.
Celá publikace o cca 115 stranách je zakončena velmi dobře zpracovaným přehledem nabízených technik a metod a testem, díky němuž může získat čtenář nejen lepší povědomí o tom, jakou míru výčitek svědomí sám prožívá, ale uvědomit si také, že je tato míra ovlivněna vztahem s konkrétním člověkem. Autorka upozorňuje na to, čím vším může být výsledek testu ovlivněn, což hodnotím kladně. Ačkoli jsem narazila i na tvrzení, která nepovažuji za obecně platná (např. že přičítání viny ostatním znamená, že nejednáme apod.), považuji publikaci za přínosnou, promyšlenou, prakticky orientovanou a srozumitelně sepsanou. Je zřejmé, že autorka vychází z praxe a zaměřuje se přitom na téma, které je jí blízké a s nímž má zkušenosti. Nabízené techniky jsou dobře popsané a zvládnutelné a nenavazují na sebe, takže je možné si vybrat pouze ty z nich, s nimiž se čtenář vnitřně ztotožní a bude je sám pro sebe považovat za přínosné.