Při studiu psychologie na vysoké škole jsem se setkávali s mnoha významnými jmény z oboru. Většina z nich mnou prolétla, Jacob Levy Moreno byl jedním z nich. Až během čtení knihy Psychodrama a sociometrie jsem si uvědomil, jak zásadní přínos pro skupinovou práci Moreno měl.

Pokud vás zajímá psychodrama, skupinová psychoterapie nebo intelektuální kořeny zážitkových metod, téhle knize se skoro nedá vyhnout. Otázka je, kolik tolerance máte pro excentrický a vizionářský styl.

Moreno má elektrizující hlas. Píše s energií člověka, který věří, že neobjevil jen terapeutickou techniku, ale úplně nový způsob, jak chápeme změnu: spontaneita jako léčivá síla, kreativita jako sociální katalyzátor a interakce jako skutečná scéna, na níž se odehrává lidská psychika. I když s částí jeho názorů nesouhlasíte, těžko mu upřít odvahu a originalitu.

Antologický formát je zde výhodou. Odhaluje Morenoův široký záběr – sociometrii, skupinovou dynamiku, teorii rolí, psychodrama – a ukazuje, jak vzájemně propojené jeho myšlenky byly. Místo uhlazené teorie dostanete portrét neklidné mysli, která se snaží mapovat emoční život s vědeckou přesností a divadelní energií.

Pro terapeuty zážitkových, expresivních či skupinových přístupů je kniha pokladem nápadů, které působí překvapivě současně: spolu-tvorba, příběh protagonisty, zvrat rolí jako trénink empatie... Pokud se necháte vtáhnout do Morenova dramatu, kniha vám připomene, že léčení je tvořivý akt.