Je možné brát vážně psychologa, když píše o lásce? Tahle kniha mě přesvědčila, že to možné je. Autorem Psychologie lásky je švýcarský psychoterapeut Jürg Willi. Titul v edici Spektrum vydalo nakladatelství Portál.
Přístup k manželství a milostným vztahům obecně je u nás poněkud diskretitován obecnou českou schopností dělat si z vážných věcí legraci a potom také publikacemi domácích psychologů, jejichž typickým představitelem je Miroslav Plzák. Za totality nebyla ani rodina související ušetřena drastických deformací vyplývajících z celkové pokřivenosti ve společnosti. Absence svobody byla překážkou pro naplnění životních cílů a seberealizace. Mnozí hledali v partnerství a rodině kýžený soukromý prostor k přežití. S pádem totality rodina ztratila svůj pseudoochranitelský význam, což její význam zdánlivě potlačilo. Změnou doby jsou lidé svobodnější a mají možnost naplnit svoji svobodu také v rodinném životě.

Příležitost milovat

Jürg Willi (nar. 1934) v Psychologii lásky probírá milostné vztahy mužů a žen s příslovečnou švýcarskou důkladností. Vyznění publikace odpovídá podtitulu, který zní: Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu. K tomu poznamenal ve své recenzi profesor Milan Nakonečný: „Výrok o seberealizaci v lásce zní (…) jako fráze blízká kazatelskému kýči, avšak kniha ukazuje, že je to reálný a významný aspekt skutečného života, neboť láska, jak autor knihy ukazuje, je příležitost realizovat vlastní potenciál a překročit stín vlastního egoismu.“

Kniha je rozdělena do tří částí:

1. Základy milostného vztahu
2. Milostný vztah jako proces
3. Vztahová a ekologická perspektiva párové terapie

Inspirativní je četba již úvodních kapitolek první části, které nesou výstižné názvy:

- Odborníci se k tématu lásky stavějí zdrženlivě
- Je zamilovanost důležitá pro trvalost a štěstí párového vztahu?
- Láska jako rozhodující faktor trvalosti života v páru

Vztahy a my

Námětem úvodní části knihy jsou počáteční okolnosti lásky, zamilovanost, volbu partnera, rozdíly mezi muži a ženami, vztah sexuality a lásky a další. Každý vztah mezi mužem a ženou je nabit mnoha protikladnostmi. Kolik svobody mi ten druhý dopřeje? Nakolik si "užiju" a kolik mi přibude povinností? Jak atraktivní partner by se pro mě hodil?
Zaujme suverenní přehled, se kterým autor k tématu přistupuje. Např. "Proměna milostných vztahů ve společenském vývoji po roce 1968" a následující téma rozdílů mezi mužským a ženským přístupem ke vztahu. Willi se provokativně ptá: "Když si muži a ženy tak špatně rozumějí, proč spolu vůbec žijí?"
Vztahová a manželská sexualita je u Jürga Williho něčím nadějnějším, než neblaze proslulým Plzákovským postupným vychladáním. Willi rozlišuje mezi sexualitou vášně a sexualitou harmonie. Zatímco v prvním případě jde o vzrušující dobývání a podmaňování, druhé je výrazem sjednocení, harmonie a relativního bezpečí důvěrného stabilního vztahu. Otázku "Je vášeň zabíjena manželstvím?" jsme slyšeli už mnohokrát, Willi u této otázky nerezignuje, jako mnozí jiní autoři skrytě schvalující či otevřeně doporučující nevěru, ale pokračuje v tázání a dospívá k otázce: "Jak se dá zvládnout inkompaktibilita vášnivé a harmonické sexuality?" V 70. a 80. letech byl podle Jürga Williho doporučován koncept "otevřeného manželství", kde se považovalo za pokrytecké nehovořit o případné nevěře. Viník se měl přiznat a tím mělo vše skončit. V realitě však většina podvedených partnerů nebyla schopna odpustit, takové vztahy se rozpadaly nebo vážně narušovaly.
Autor téma aktualizuje: "Dnešní mladí lidé se v sexu chovají pragmaticky a vyhýbají se ideologii. Vzdávají se veřejných mimopartnerských vztahů, aby se vyhnuli energeticky náročným hádkám. Sexuální fantazie si často chrání jako vlastní intimní oblast, kam partner nesmí."
"Ukazuje se, že své city nikdy nedokážeme zcela vyjasnit a v potřebné míře určit jejich význam. Zdá se, že i mezi partnery, kteří se opravdu a upřímně snaží o vzájemné porozumění, zůstává vždy nějaké nepochopení, jakýsi zbytek osamělé lásky, zbytek neznámého. Láska po nás chce, abychom se dokázali smířit s tím, že milovaný člověk pro nás zůstane navždy tajemstvím, což platí zejména v oblasti sexuality."
Hledá soulad těchto zdánlivě protikladných podob sexuality, viz "Sexuální vášeň chrání a udržuje sexualitu vzájemné harmonie."

Dlouhodobý vztah, jeho ztráty a nálezy

V druhé části Psychologie lásky se Willi zabývá etapami milostných a partnerskůch vztahů a možnými konflikty, které k nim patří. Z dalšího materálu bych upozornil na koncept koluze nebo koevoluce. Zatímco koevoluce je schopnost vyrovnat se zralým způsobem s konflikty, které se v každém vztahu v určité míře objevují, a vyvíjet se tak cestou ke zralosti, koluze je problémovou situací, kdy se partneři vzájemně podporují v situaci, znamenající stagnaci nebo přímo podporu nezralého vyrovnávání se s realitou. Vliv u různých forem koluze mají termíny a situace objevující se zejména u nejrůznějších neurotických oslabení osobnosti.
Zajímavým konceptem je souvislost mezi partnerskou krizí a původním důvodem pro volbu partnera. Autor se domnívá, že vlastnosti, kterými jeden partner druhého v úvodu vztahu oslovoval, se po určité době stát překážkou dalšího rozvoje. Partneři si svými vlastnostmi nejprve vzájemně umožňují osobní vývoj, ale to je možné do té míry nakolik se sami vyvíjejí. Katalyzátorem problémů může být neschopnost ve vztahu o určitých tématech komunikovat - a právě na komunikaci je zaměřena jeho forma párové terapie, jejímž konceptům se věnuje v závěrečné části své knihy.

Mgr. Zdeněk Mitáček

Ačkoli je téma lásky nepochybně jedno z nejzajímavějších, a více než psychologové k němu přispívali básníci a spisovatelé, v posledních létech se objevila řada publikací o tomto zajímavém lidském fenoménu. Nakladatelství Portál vydalo k problematice lásky již několik pozoruhodných knih (psychoanalyticky zaměřenou O.F. Kernbergovu knihu Normální a patologická láska, 1999; Th. Moora Temný eros, 2001, knihu věnovanou novému pohledu na život a dílo pověstného markýze de Sadea a zejména pak psychologicky pronikavé dílo G. Corneaua Anatomie lásky, 2000 věnované zejména kořenům individuální erotiky v sociálních vztazích ranného dětství. Nyní vyšla v oblíbené ediční řadě Spektrum kniha o psychologii lásky od švýcarského psychiatra, známého popularizací psychologické problematiky partnerských vztahů. V knize, jak naznačuje již její podtitul, je rozvíjena a dokládána teze o vlivu kvality partnerského vztahu na osobní rozvoj. Kniha se tak stává nejen obecně zajímavou lekturou – koho by téma lásky nezajímalo – ale i jakýmsi průvodcem po významu lásky v životě jedince. Prochází-li erotický život Západu krizí, jak o tom svědčí četná fakta, mnozí takovou knihu o souvislostech lásky a života uvítají s pocitem, že má co říci všem, neboť láska je téma věčné a obecné, ale také, jak soudí Willi, zanedbávané.

Je-li četba vnitřním dialogem mezi autorem a čtenářem, je tento vnitřní dialog Williho knihy velmi dynamický, neboť jde až na dřeň problému, nezůstává, jako řada jiných publikací tohoto druhu, u povrchního popisu fenoménu lásky, ale tematizuje lásku jako činitele utváření a rozvoje osobnosti a obnažuje její psychologické kořeny. Výrok o seberealizaci v lásce zní mnohým jako fráze blízká kazatelskému kýči, avšak kniha ukazuje, že je to reálný a významný aspekt skutečného života, neboť láska, jak autor knihy ukazuje, je příležitost realizovat vlastní potenciál a překročit stín vlastního egoismu. Autor nepoučuje, ale přesvědčuje jemnou analýzou fenoménu lásky, že její prožívání a uskutečňování může konstruktivně či destruktivně zasáhnout utváření osobnosti (sexualita jako „spojující a ničivá energie lásky“ a další aspekty vnitřní a vnější dynamiky lásky). Téma vztahu mezi seberealizací a láskou se vine téměř celým obsahem této knihy humanisticko-psychologického zaměření, které se nevyhýbá ani analýze „náboženského prohloubení lásky“, aniž by se uchylovalo k povrchnímu kazatelství. Není to však jen kniha, jak by se mohlo zdát, s normativně či voluntaristicky pojatým obsahem. Čtenář se tu dozví také např. o „nevědomých a neurotických milostných konfliktech“, o výběru partnera, nevědomých aspektech erotického partnerství a mnoho dalšího.

prof. PhDr. Milan Nakonečný

Psychologie lásky – Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu je populárno-náučná publikácia edície Spektrum vydavateľstva Portál, ktorej nosnou myšlienkou je príležitosť individuálneho rastu v rámci konštruktívneho milostného vzťahu, vzťahu muža a ženy. Autorom je jeden z priekopníkov párovej terapie a riaditeľ Inštitútu pre ekologicko-systemickú terapiu v Zürichu – Jürg Willi. Jeho pohľad na vzťah a vysvetľovanie jednotlivých javov vychádza z psychoanalytického a systemického smeru.
Kniha je tematicky rozdelená do troch častí. V prvej časti – Základy milostného vzťahu – autor analyzuje fenomén lásky a jeho miesto medzi vedeckými témami a zároveň ponúka svoje porozumenie. Lásku chápe ako priestor sebarealizácie a osobného rozvoja pri súčasnom ponúknutí priestoru partnerovi pre jeho realizáciu a rozvoj. Autor sa dotýka historicko-spoločenskej premeny milostných vzťahov od obdobia pred sexuálnou revolúciou, počas 60-tych a 70-tych rokov, až po súčasnosť a po dnešné chápanie manželstva a iných foriem spolužitia muža a ženy. Nevyhýba sa ani sexualite a jej významu vo vzťahu a pre vzťah, ako aj náboženskému rozmeru lásky.
Druhá časť knihy – Milostný vzťah ako proces – sa venuje spôsobu sebarezlizácie v jednotlivých vývinových obdobiach vzťahu, približuje vývinové kroky a úlohy daných období a možnosť ich odmietnutia, ktoré sa prejavuje v podobe obranných mechanizmov. Zdravé koevolučné vzťahy odlišuje autor od deštruktívnych kolúznych, v ktorých sa partneri vzdávajú zodpovednosti a bránia sa rozvoju. Tomu však nezabránia, pretože sami akosi automaticky vytvoria vo svojom prostredí podmienky, ktoré priestor pre rast, rozvoj a vývin nastolia.
Vzťahová a ekologická perspektíva párovej terapie – je treťou časťou knihy, ktorá približuje východiská, ciele a účinky ekologickej párovej terapie, jej nóvum a odlíšenie od iných terapií. Základom terapie je pochopenie problému cez históriu vzťahu, siahajúcu od výberu partnera až k súčasnému konfliktu. Posledná kapitola celej knihy je súrnom významných téz a naznačuje perspektívy vývinu partnerských vzťahov.
Publikácia je svojou terminológiou vhodná najmä pre psychológov a psychoterapeutov (predovšetkým jej tretia časť, na čo upozorňuje sám autor), poprípade pre čitateľov zorientovaných v oblasti psychoterapie. Autor používa pojmy ako napr. nika, kolúzia, koevolúcia v texte priebežne, avšak začína ich vysvetľovať až v druhej časti, a ekologickú terapiu až v tretej. Rovnako sa autor odvoláva na svoje predchádzajúce diela bez obšírnejšieho vysvetľovania. Čitateľ teda musí istým pojmom porozumieť z kontextu alebo poznať danú literatúru. Recenzovaná publikácia je však aj populárno-náučnou, a teda prístupná aj laikom. Istú jednoduchosť do textu vnášajú krátke kapitoly, ktoré odpovedajú na položené otázky. Zrozumiteľnosť a pútavosť prináša 14 kazuistík, na ktorých autor demonštruje princípy ekologickej párovej terapie. Obrázky a tabuľky zasa plnia funkciu názornosti.
Názov knihy Psychologie lásky je príliš obšírny vzhľadom na svoj obsah a možno by bolo vhodné ho vymeniť s podnadpisom Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu, ktorý je pre dielo úplne výstižný. Publikácia by určite neutrpela na svojej atraktívnosti.
Jürg Willi stotožňuje lásku s naplnením a sebarealizáciou, ktoré sú najviac podporované v rámci milostného vzťahu – najdôležitejšej výzvy k osobnému rozvoju v dospelosti, čo je hlavným odkazom.

Láska vzniká, keď sa stretnú dvaja ľudia pri hľadaní svojej cesty a majú vyhliadky, že spoločne uskutočnia mnohé z toho, po čom túžili. (s. 237).

Soňa Urigová
Katedra psychológie Filozofickej fakulty
Trnavská univerzita, Trnava