Petráš, Václav: Psychologie vítězství - autor recenze: FILIP ŠINKNERhttp://casopisagora.cz/2022/08/psychologie-vitezstvi/Publikace Psychologie vítězství od sportovního psychologa Václava Petráše slibuje být efektivním nástrojem pro všechny, kteří na sobě chtějí pracovat a posílit svou psychiku. Nečekejte od ní hutný, vědecký text, spíš přehledný soubor tipů a cvičení z praxe se sportovci mnoha různých disciplín.
Petráš dělí svou knihu do oddílů “Motivace, Koncentrace, Sebevědomí, Sebedůvěra, Tlak, Konzistence a Cesta vpřed”. Používá jednoduchý, čtivý jazyk, mnohdy se obrací přímo na čtenáře a když použije nějaký ustálený psychologický termín (například flow), neopomene ho vysvětlit. Současně přidává 111 drobnějších či náročnějších cvičení, zaměřených na konkrétní aspekty prvků, které rozebírá. Osobně bych ocenil trochu větší provázanost Petrášových zkušeností s jinými publikacemi a ne jen stručný přehled tipů na to, co dalšího si přečíst, ale jak sám autor píše, “toto není učebnice”.
Pokud Petráš považuje nějakou informaci za klíčovou, v knize ji několikrát zopakuje. Díky vhodně zvolené formě však nezačne nudit – používá různé příklady z praxe, popisy rozhovorů s klienty či citáty slavných sportovců. Příležitostnému čtenáři, který nepřelouská celou knihu na jeden zátah, přijdou také velmi vhod shrnutí na konci každé z kapitol, psané jako dialog s fiktivním svěřencem.
Vzhledem k tomu, že kniha v anotaci slibuje, že na sportovce se obrací primárně a sekundárně je pro každého, kdo na sobě chce pracovat, očekával bych, že se v knize vyskytne více příkladů mimo sportovní praxi. Tak to ale není. Inu, lze to brát jako výzvu pro každého čtenáře, aby nebyl líný a uvedené příklady uzpůsobil vlastní situaci.
Jako velmi důležité vnímám to, že se autor vymezuje proti hledání “zázračných řešení” a klade důraz na průběžnou, pečlivou práci. Zároveň apeluje na čtenáře, aby se soustředil pomocí konkrétních a měřitelných kroků na změnu v oblastech, které může mít alespoň částečně pod kontrolou a neulpíval na těch, které pod kontrolou mít nemůže. Zásadní mi také přijde autorova snaha o boření mýtů typu “sportovec musí svůj sport vždy milovat”, které mohou mnoho lidí od dané činnosti spíše odradit.
Pro mě jako psychologa působícího v jiném odvětví byla pak velmi zajímavá mimo jiné Petrášova práce s rituály a magickým myšlením sportovců, které se snaží adaptovat tak, aby člověku nepřekážely a naopak byly propojeny s nějakým dalším druhem funkčního chování. Osobně by se mi líbilo, kdyby se kniha trochu více věnovala i překážkám při práci s lidmi pomocí uvedených technik, případně nějaké neúspěšné kazuistice, nicméně to zjevně nebyl autorův záměr.
Psychologii vítězství můžu doporučit všem, kteří se věnují sportu či sportovní psychologii, zajímají se o praktické tipy pro práci s klienty, zaměřenými na výkon a chtějí si vyzkoušet, jakým způsobem se s těmito tématy dá pracovat.