Když jsem si tuto knížku brala na recenzi, netušila jsem ani zdaleka, kolik moudrosti na jejích řádcích najdu. Brala jsem ji zpočátku jako soubor rad a starodávných „triků“ našich předků, jak se vypořádat se svým životem, tak abychom se cítili lépe. Ale… všimli jste si někdy, jaký klid se kolem starších lidí šíří? Jak se pohybují s rozvahou a stejně tak přistupují i k úvahám o životě a dění kolem sebe? Právě zkušenosti starých lidí, jejich způsoby vyrovnávání se se stresem, rady a tipy, jak se zase začít cítit lépe, zpracovala klinická psycholožka a psychoterapeutka Lenka Šnajdrová do své knihy Psychoterapie našich prababiček.

Knížka jako taková je členěna do 3 větších oddílů a závěrečné čtvrté části, kde jsou uvedeny tipy na to, jak s knihou pracovat (k tomu se ještě vrátím). První oddíl se věnuje našemu tělu a hygieně trochu jinak, druhý hovoří o tajných psychologických technikách, které naše babičky používaly, a třetí část se dotýkala tématu našeho myšlení a myšlenek, vnitřního prožívání. Dnešní doba svádí k mnoha nepravostem, které naše babičky vůbec neznaly. Spěch, stres, špatná výživa, neschopnost udržet vřelé a osobní vzájemné vazby na lidi z blízkosti. Měly tutéž osobní a fyzickou výbavu jako my, jen ji využívaly jinak, nesnažily se dosahovat všech cílů hned, nebyly svázány „musíš-nesmíš“, které vydávají módní katalogy za jediné správné, uměly ke všemu přistupovat se selským rozumem a nadhledem, který vznikal díky vnitřní srovnanosti.

Smyslem knihy je poukázat na to, jak dříve naši předkové žili a co všechno používali k dosažení vnitřní harmonie i vnějšího projevu klidu a radosti ze života. Neznali moderní technologie, nebyli zatíženi médii a dalším balastem. Naučili se využívat svých zkušeností a moudrosti přírody ve svůj prospěch. Všímali si drobností, které jim přinášely úlevu, klid, soulad, nadšení. Na zpracování knihy nesmírně oceňuji věcné podání problematiky (sny dříve, sny dnes, co s nimi), ale zároveň lidský přístup, srozumitelné vysvětlování. Jako kdyby vám to někdo doopravdy převypravoval a vy jste tiše naslouchali a rozjímali o tom, jestli je pro vás výhodné tuto techniku využít či ne a co by vám případně mohla přinést.

Autorka v knize uvádí, že má vlastní zkušenost s prací s lidmi depresivními či neurotickými, jimž dle jejich vlastního uvážení vybraná drobná technika pomohla změnit přístup k jejich životu. Nejde totiž o to, abyste nastudovali celou knihu od začátku do konce, ale o to vybrat si z ní drobnosti, s nimiž byste mohli začít (nebo klidně i skončit, pokud si netroufnete na nic jiného) a zkusit je aplikovat do svého života jako jakýsi rituál. Lidé to dříve dělali automaticky, byla to jejich běžná součást bytí, my se jejich moudrosti musíme nejprve naučit, pak bude fungovat. Pro to je ovšem důležité mít otevřenou mysl a srdce, abychom dokázaly toto učená přijmout v jeho nezměněné podobě. Protože přizpůsobit dávné zvyky moderní době by bylo jako chtít naučit dinosaura práci na počítači – nemuselo by to fungovat tak, jak se očekává. Logicky, že jo.

Některé z metod či technik mohou působit poněkud neodborně či šarlatánsky (např. hypnóza, výklad snů, věštění apod.), přesto jsou však cennou součástí knihy, protože poukazují na další rozměr dřívějšího života. Za pozitivum považuji, že jsou zde udělány „praktické“ popisy (laická vysvětlení pro lepší představu), paralely k dnešní době (kupř. pocit transu při sledování televize je obdobou k hypnotickému stavu aj.) a vše je provázáno s působením na naši psychiku (co se dělo, když byla používána tato technika).

Každá podkapitola je zakončena shrnutím toho nejdůležitějšího, co si z ní má čtenář odnést, je však na každém, zda předkládané myšlenky přijme, či ne. Všechny informace v knize obsažené jsou doporučeními, nikoliv striktními nařízeními, není nutné splnit vše, někdy ke změně postačí udělat drobnost. Tento ryze univerzální přístup dělá z knihy čtivo, které může číst kdokoliv bez ohledu na svůj věk, pokaždé si z toho však odnese něco jiného, potřebného. A opravdu mohu za sebe potvrdit, že při bližším zkoumání toho, co se v knize píše, a přenesením některých rad do vlastního života, vnímám jisté kladné odchylky od jinak běžného stavu, což považuji za příjemný bonus.

Knižní tipy - A do třetice jedna moudrost od nás. Vybrala jsem knihu Lenky Šnajdrové Psychoterapie našich prababiček. Otevřela jsem tuhle knížku přesně na tématu, které je mým denním chlebem v poslední době. Všechny kamarádky a jejich dcery „nutně potřebují vyložit karty“. A přesně tahle kapitola na mě vykoukla hned napoprvé. Tak co se v ní píše: jak vybrat karty. Že je třeba dát pozor na vlastní projekci do výkladu. A že jejich výklad je dobrým způsobem poznání sebe sama, když si dobře prohlédnete obrázek a dokážete si dát jeho smysl do souvislostí. V knížce najdete kapitoly o snech, o denním snění, o modlitbách, poutích a oběti. A snad nejvíc mě chytla připomínka podvečerních sesednutí se na lavičce. Knížka Lenky Šnajdrové je rozdělena na čtyři části – Ve zdravém těle zdravý duch (třeba také o tom jak a kde se dřív hledali ti, kteří by poradili. Něco jako dnešní terapeuti.), Tajné psychologické techniky našich babiček (nejen o kartách a snech, ale i o placebo efektu, hypnóze a bylinkách), Naše myšlenky jsou náš osud (jak ráno začít těšením se a večer se dokázat pochválit) a asi nejdůležitější část – Jak s knížkou naložit. Nesnažit se hned všechno urvat, jak to tak bývá – všechno chceme mít hned teď a pak se divíme, že to nefunguje. A pak se vrháme do dalších náručí terapeutů, léčebných směrů a jíme, co nám kdo poradí, a pak se zase divíme, že to nefunguje. Ono hezky pomalu znamená také krásné české přísloví „co se vleče, neuteče“. To není přísloví o lenosti, ale o tom, že „první vyhrání z kapsy vyhání“ (vždycky jsem milovala tetu Kateřinu; tu Saturninovu.) Lenka Šnajdrová pro mě sfoukla prach z věcí, které jsou zdánlivě nudné a banální.

Mění se doba a s ní také životní styl. Lidé však často zjišťují, že jejich způsob života není optimální a snaží se hledat cesty, jak v dnešní uspěchané době co nejlépe relaxovat a vyvážit svoje aktivity. Zatímco svět, ve kterém žijeme, se mění, potřeby našeho těla a mysli zůstávají prakticky stejné. Proč se tedy neinspirovat u našich předků? Chtěli bychom vám představit knihu Psychoterapie našich prababiček vydanou v nakladatelství Portál.

Představovaná publikace srovnává dnešní způsob života se způsobem života našich prababiček a hledá příklady, kterými bychom se od svých předků mohli inspirovat. Co činilo naše prababičky šťastné v době bez televize a sociálních sítí? Jak bychom mohli tyto poznatky implementovat do našeho každodenního života?

Autorka knihy Lenka Šnajdrová se snaží využívat svých zkušeností získaných při studiu psychologie a při práci klinické psycholožky a psychoterapeutky v nemocničních ambulancích. Právě při této činnosti zjišťovala, že někdy i malá změna v zaběhlém stereotypu každodenního života, může pacientům výrazně pomoci.

Kniha je rozdělena do čtyř velkých částí. První kapitola se zabývá naším tělem, lidmi, kteří nás obklopují, našim okolím a přírodou kolem nás. Druhá část se zabývá našimi sny. A to nejen těmi, které si pamatujeme, když se ráno vzbudíme, ale také sny, které si vymýšlíme v naší mysli, když jsme bdělí. Zde se také dozvídáme, na jakém principu funguje hypnóza, věštění nebo placebo efekt. Pro učitele je jistě zajímavá kapitola zabývající se významem pohádek v životě člověka. Třetí část se zabývá našimi myšlenkami, jenž mají velkou moc ovlivňovat náš život. Jak fungují a jak změnit naše myšlení, abychom byli spokojenější? Poslední úsek seznamuje čtenáři se způsobem, jakým mají knihu číst a využívat.

Změnit celý způsob života ze dne na den je prakticky nemožné. Kniha obsahuje velké množství námětů ke změně a k přemýšlení. V různých životních etapách budeme pravděpodobně chápat to, co nám autorka knihy chtěla sdělit, jiným způsobem. V každém stádiu nás mohou zaujmout jiné pasáže. Proto se nejedná o dílo určené k jednorázovému přečtení. Je dobré se ke knize vracet.

I učitelé při svém psychicky náročném povolání často hledají možnosti psychohygieny. Proč se tedy neinspirovat u svých prababiček a náměty nespojit s možnostmi, které dnešní doba nabízí? Pro pedagogy je publikace přínosná nejen v oblasti vlastního rozvoje, ale také v oblasti rozvoje dětí. Poznatky získané prostřednictvím této publikace mohou učitelům pomoci také lépe chápat proč a jak se chování dětí postupně mění, aby mohli novým podmínkám, ve kterých žáci vyrůstají, přizpůsobovat své způsoby výchovy a výuky.