Co? Přece nedělat naprosto nic! Máme jistým způsobem vsugerováno, že nicnedělání se rovná povalečství, flákání, snad i forma prokrastinace, ale aby bylo ve své podstatě důležité? Absurdní myšlenka! Jenže co když ne? To jsem zase našla ideální téma na filosofování, což?!

Jsou knihy, které přijdou na řadu hned. A potom jsou jiné, ke kterým si cestu musím najít – nebo si ji ony najdou ke mně. Síla nicnedělání je přesně ten případ. Leží si v poličce už nějakou dobu, neboť vyšla v roce 2021. Ale musel přijít květen 2023, abych k ní dozrála a především našla i praktické uplatnění.

Často je teorie krásná věc, jenže praxe je víc. Jindy je to naopak a příště jdou zase společně ruku v ruce. Tak jsem se začala v hlavě potýkat s myšlenkou, že jsem unavená a nemám na to v podstatě nárok. Posléze mi bleskla otázka, kdy naposledy jsem sama sobě dovolila nedělat nic a jestli si ten kolotoč dvou prací, péče o dítě, domácnost, běžné povinnosti a tak dále nezačíná vybírat svou daň.

Ušetřím vás podrobností, vybírá si to daň – fyzicky i psychicky. Takže místo televize před spaním nebo čumákováním na sociální sítě v telefonu přišla na řadu kniha plná úvah. Člověk (tedy myšleno já z pozice čtenáře) se trošku zklidnil, něco málo vstřebal, nepatrně se poučil a možná i trochu přehodnotil.

Pojďme si v první řadě říct, že z textu poznáte povolání lomeno poslání autora. Tomas Sjödin je pastor, takže jisté zaměření na duchovno je z textu cítit včetně zmiňování bible. Nenásilně, nicméně je dobré tuto skutečnost zmínit. Z osmnácti kapitol bych vypíchla zejména tu s pořadovým číslem tři s názvem: Co se děje, když odpočíváme? Což je – shodou okolností – i podtitul knihy.

Odpočinek není za odměnu. A už vůbec to není něco, co si máme zasloužit.

Jedno ze zásadních uvědomění, které si z knihy odnáším. Nemusím s Tomasem souhlasit ve všem. Můžu občas nesouhlasně zavrčet nebo se ušklíbnout, když mi některá jeho myšlenka přijde poněkud absurdní či přitažená za vlasy, ovšem výše zmíněnou věc si s gustem vytisknu a dám za rámeček.

Síla nicnedělání vám nedá rozhřešení ani blbuvzdorný návod, jak odpočívat. Pomůže vám zpomalit a uvědomit si. Nic nenutí. Nezahrne vás fakty, neutluče vás argumenty. Můžete ji přečíst a poslat dál. Založit do knihovničky a zapomenout. Vrátit do knihovny a rýpnout si v komentáři pod recenzí. Ideální společník na dlouhý chladný večer, kdy není chuť na beletrii a chcete se naopak ponořit do hloubavějších úvah na důležité téma, které ale není znásilňováno, předhazováno, ovšem ani bagatelizováno. Jen volné uvažování a co si z toho odneseme je libovolné a velmi individuální.

Hodnocení: 5/5

Tím, že se dobrovolně nebo vědomě jako společnost připravujeme o volný čas a především o odpočinek, riskujeme jak zdraví, tak i další neméně důležité aspekty našeho života. Toho si všímají různí koučové, life hackeři, time manažeři a také švédský pastor a spisovatel Tomas Sjödin. Jeho knihu Síla nicnedělání v letošním roce v českém překladu vydalo nakladatelství Portál a nabízí se zvolání, právě včas.

Podle aktuálního průzkumu agentury PwC pracují zhruba dvě třetiny lidí i doma, mimo místo zaměstnání a pracovní dobu. V praxi to znamená, že zůstávají v pracovním procesu po nocích, o víkendech nebo na dovolených. Taková zpráva by mě jinak asi nechala klidným, jenže chvíli po jejím dočtení jsem si uvědomil, že i já patřím mezi ty dvě třetiny, které neumí vypnout a nechat to na den, dva být. Pracovitý, pokud se to tak dá nazvat, jsem byl vždy a nikdy mi to nepřišlo úplně nepřirozené. Paradoxně se však mé pracovní tempo zvýšilo s příchodem pandemie.

A sedmý den odpočíval

Přestože kniha má vročení 2021, je psána ještě před příchodem pandemie. Sjödin tak reaguje zejména na zrychlující se dobu a rozvoj technologií, které nám umožňují být neustále přítomnými a připojenými. Síla nicnedělání má podtitul co se děje, když odpočíváme, který je trochu zavádějící. Naznačuje, že čtenáři se dostane nějakého zevrubného a možná i vědeckého popisu, co odpočinek přináší. Kniha však není o fyzických a mentálních procesech, jedná se totiž o text duchovní a místy velmi osobní.

Tomas Sjödin je především pastorem a drží se toho, co je mu známé a blízké. Pohybuje se tedy v křesťanském kontextu a přiznává fascinaci židovskou tradicí. Na půdorysu biblického stvoření světa, kdy Bůh sedmého dne odpočíval, postupně staví pomyslný chrám titulního nicnedělání. Zároveň poměrně velký prostor věnuje židovskému šabatu, jež pro něj znamená určité schéma či systém, který přepne člověka do odpočinkového módu.

Šabat neznamená flákání

Zde ale opět může čtenář narazit na zjevný rozpor, protože odpočinek, tak jak jej Sjödin popisuje, zdaleka není tím, že se člověk uvelebí na kanapi a nedělá nic. Odpočinek tak, jak ho autor popisuje, může mít mnoho podob. Může jít jen o prostou změnu životního rytmu, kdy člověk nechá práce a dělá něco jiného. Jedná se také o fyzickou aktivitu, která vyvažuje mentální tíhu, která dopadá zejména na pracovníky v kreativním odvětví. Samozřejmě zmiňuje také spánek, ať už dlouhý a nerušený nebo poobědového šlofíka.

Jen málokdy však Sjödin opouští osobní rovinu a když už sáhne po citacích a sekundárních zdrojích, nejsou to texty vědecké, nýbrž religionistické a filozofické. Sjödin se tak pravděpodobně liší snad ve všem, co čtenář od podobných textů očekává, což je dobře i špatné zároveň.

Když něco přebývá a něco chybí

Sjödin píše čtivě. Vyhýbá se přemíře odkazů a citací na Bibli a když už po části textu ze Starého nebo Nového zákona sáhne, dělá to citlivě s ohledem na čtenáře neznalého Písma. Zároveň se nesnaží koučovat nebo poučovat. Primární je pro autora odvyprávět příběh tak, aby byl pochopen a vstřebán.

A to je jednou ze slabin knihy. Sjödin v sobě nezapře pastora a místy čtenář nabývá dojmu, že čte přepis kázání. Na jiných místech se opakuje, vrací se k jevům nebo poznatkům z předchozích kapitol. V jeho případě pravděpodobně nešlo o “nahánění” normostran, ale často se pak stává, že čtete pasáž nebo odstavec, který se vám zdá povědomý, což znesnadňuje orientaci v textu.

Dalším nedostatkem je určitý zúžený pohled, kterým na odpočinek Sjödin nahlíží. Křesťansko-židovská tradice je sice pestrá, zejména šabat a jeho soubor pravidel, ale je to jen část duchovního spektra. Autor zcela opomíjí muslimský pohled na odpočinek nebo vzdálenější východní náboženské a duchovní směry. Pokud by jim věnoval více pozornosti, možná by přišel s ještě pestřejší mozaikou přístupů a možností, jak ulevit přetěžovaným myslím i tělům.

Odpočívat se prostě vyplatí

Tomas Sjödin se pozastavuje nad tím, jak o sobě může někdo prohlašovat, že “maká 24/7”, dokazovat si tím svou produktivitu. Produktivita podle něj nemusí vždy znamenat efektivitu, navíc vyčerpání spojené se stresem zvyšuje také riziko chyb a možnost vyhoření.

Je tedy v podstatě jedno, který způsob odpočinku si člověk zvolí, i kdyby to bylo jen lelkování a válení se na pohovce. Důležité je prostě občas vypnout a… Odpočívat. Workoholici namítnou, že tím ztratí drahocenný čas, který mohli věnovat práci. Jenže co když je ten čas strávený odpočinkem mnohem drahocennější? A to třeba tehdy, kdy jej můžeme trávit se svými blízkými a rodinou?

Sjödin si i kvůli těžkým chvílím v osobním životě uvědomuje právě onu hodnotu času. Na čtenáři pak je zamyslet se a rozhodnout se, jak se “proodpočívat” k vnitřní pohodě. Navíc samo čtení Síly nicnedělání je svým způsobem odpočinkem. Takže pokud se poohlížíte po knize, se kterou se jen tak uvelebíte do křesla a začtete se, tak touto knihou rozhodně nic nezkazíte.

Príde nám ťažké cez víkend zabudnúť na prácu, po pracovnej dobe neriešiť prácu a dopriať si oddych vždy vtedy, keď sme unavení. A pritom cestou k výkonnosti je práve nájsť rovnováhu medzi prácou a odpočinkom…

Príbeh o stvorení sveta je pomerne známy. Väčšinou sa zameriame na tú časť, ktorá hovorí o stvorení človeka. Ale je tam aj časť ktorá hovorí o tom, že na siedmy deň Boh odpočíval. Jednotlivé náboženstvá pri zmienke o siedmom dni kladú dôraz na náboženské rituály. Niektorí teológovia si kladú otázku – ako to, že odpočíval? Môže Boh odpočívať? Z pohľadu dnešnej témy je dôležitá skutočnosť, že oddychoval. Nemusíme riešiť dôvody, ktoré k tomu mal. Úplne stačí, že tím dal človeku vzor. Aj človek má oddychovať. Dokonca mal by a môže. Zaujímavosťou tiež je, že tento oddych zahŕňa v sebe istú plnosť – nie je len o pasívnom oddychu, ale aj o aktívnom – teda zážitkoch, stretnutiach a vychutnávaní. Dnes sa zastavíme pri téme oddychu a poslúži nám k tomu kniha od Tomasa Sjödina – Síla nicnedělání…

Šabat ako návod na oddych

Veľmi dobrým príkladom oddychu je židovský šabat. Odpočinok počas šabatu je spojený s rodinou, s priateľmi, so spomínaním, s príbehmi, ale aj s jedlom, s humorom, s hrami a áno – so zmyselnosťou. Aj z náboženského hľadiska je práca dobrá. Ale oddych (šabat) je požehnaním. Je to oddych od práce a priestor byť spolu.

Čaro šabatu je, že je prechodom. Začína vo večer pracovného dňa a končí nasledujúci večer. Je to rodinná hostina a slávnosť, kde je priestor aj pre človeka v núdzi (hosťa). Podáva sa to najlepšie. Jedlo musí byť chutné, miestnosť vyzdobená. Ľudia si oblečú niečo pekné. Vytvára sa zázemie pre spoločné trávenie času. Nie je to naša tradičná hostina. Celá rodina a aj priatelia a hostia sa podieľajú na príprave. Nikto nepríde len tak k nachystanému stolu. Ale hlavne, večer nekončí večerou, ale len začína…

Popri príprave spoločného večera a popri jedle a spoločne trávenom večere, je veľa priestoru na rozhovory. Nič tak neutužuje identitu, ale aj príslušnosť k rodine a k národu, ako spoločne prežití čas pri stole. Je to kultúra stravovania, ale aj stretávania v jednom.

Vychutnávať!

Viete prečo sa šabat začína hostinou? Aby sme všetko ostatné dali bokom. Dobré jedlo a stretnutie, to je vlastne oslava života a vtedy všetko ostatné ide bokom. Je to priestor na všetko to, na čo sme počas pracovného týždňa nemali čas. Akoby zrazu dostalo priestor všetko to, čo počas týždňa bolo potlačené do úzadia.

Predpisy ohľadom šabatu zakazujú všetko, čo tlmí senzitivitu a podporujú túžbu po blízkosti a nehe. Vďaka odpočinku máme priestor vychutnávať si život. Šabat prebieha od večera do večera – to je 24 hodín oddychu.

Okolo šabatu existuje veľmi veľa príkazov a zákazov. Všetko je podriadené tomu, aby človek nepracoval, oddychoval a vychutnával. Jedno z pravidiel dokonca hovorí, že sa má odpútať od starostí a nebyť smutný. Môže byť smutný celý týždeň, ale nie na šabat!

Bez oddychu nebudeme mať silu

Či sa nám to páči, alebo nie. Potrebujeme oddych, aby sme načerpali silu a následne mohli pracovať. Alebo podávať výkon. Bez oddychovania bude klesať naša výkonnosť a časom budeme naozaj unavení a ocitneme sa pred vyhorením.

Je dôležité odpočívať skôr, než sa úplne vyčerpáme. Pretože aj na oddychovanie potrebujeme energiu. Často začneme oddychovať, až keď nevládzeme. Ale ak oddych nemá byť len pasívny, potom potrebujeme k oddychu aj energiu. Ak chceme oddychovať aktívne, potom si musíme ponechať energiu aj na oddych a nečakať s oddychom na okamih, kedy odpadneme do postele.

Odpočinok je oveľa viac ako pasivita. Je to príležitosť zrekreovať sa. Obnoviť svoje sily. Ale aj rásť.

Je efektívnejšie pravidelne odpočívať, ako oddychovať nárazovo – keď už nevládzeme. Pravidelne oddychovanie má aj dlhodobejší efekt.

Oddych nás pretvára

Ako už bolo naznačené, oddych bol stvorený. Boh šesť dní pracoval a na siedmy oddychoval. Pracoval. Dokončil prácu a oddychoval. Neutekal od oddychu k práci. Oddychoval. Všetko má svoj čas. Je čas pracovať a čas oddychovať. Potrebujeme prácu a potrebujeme aj oddych.

V ľudských dejinách sa skúšali rôzne pracovné týždne. Zatiaľ sme sa ustálili na piatich pracovných dňoch a víkende. Teda dvoch oddychových dňoch. Oveľa skôr však náboženstvá prišli s jedným konkrétnym dňom, ako dňom oddychu. Šesť dní pretvárame svet. Päť dní pracujeme pre spoločnosť. Jeden deň venujeme domu a domácnosti. A ten siedmy pretvára nás.

Rôzne podoby oddychu

Odpočinok má rôzne tváre. Odpočinok nemusí byť pasívny. Do istej miery spánok môžeme označiť za pasívny odpočinok. A čaro má pasívny odpočinok aj v bdelom stave – chvíle kedy necháme čas plynúť a nič neriešime. Ale za odpočinok môžeme označiť aj to, že človek robí to, čo ho baví a teší (hoci je to aktivita a teda nie je pasívny).

Odpočinok na rozdiel od práce, nemusí mať konkrétny cieľ. To čo robíme, robíme preto, že nás to baví. Stačí, že v práci musíme spĺňať rôzne kritériá a ciele. Prečo by tomu tak malo byť aj počas oddychu? Keď si dáme ciele, začneme sa stresovať a budeme pod napätím. Vytvoríme na seba tlak a vtedy ťažko hovoriť o oddychovaní.

Odpočinok má veľa tvári. Od dovolenky, cez deň voľna, krátky spánok až po chvíle pre seba. A samozrejme chvíle s tými, ktorých máme radi.

Keď sa človek venuje tomu, čo ho baví a čo mu prináša radosť, potom má pocit, že dobre naložil so svojím životom. Ten pocit mu nedokáže dať práca. Ale nedajú mu ho ani peniaze. Preto tak veľa ľudí v strednom veku opúšťa dobre platené miesta, či pracovné pozície spojené s určitím postavením a odchádza si splniť sen a robiť to, po čom vždy túžili.

Nechať čas plynúť

Z času sa dnes stal luxus. Akoby išlo o nedostatkový tovar. To ako pozeráme na čas pritom ovplyvňuje, ako s ním narábame.Všetko čo robíme, potrebuje čas. A je potrebné venovať tomu dostatok času. To je návod, ako nerobiť veci pod tlakom. Dôležité tiež je učiť sa nepozerať na svet cez peniaze, ale cez čas – neklásť si otázku, čo to bude stáť, ale koľko času nám to zaberie. Čas plynie. Narábajme s ním opatrne. Predeľme ho množstvom prestávok a oddychu. Skutočné bohatstvo nie je v peniazoch, ale v čase – venovať niekomu čas a dopriať si čas.

Odpočinok, to je aj schopnosť dobre zachádzať s časom. A to konkrétne dopriať si čas na rozhodnutie a nerobiť unáhlené rozhodnutie. Ak robíme rozhodnutie pod tlakom, často sa rozhodneme zle. Rozhodnutie potrebuje čas a musí v nás dozrieť.

Striedanie práce a odpočinku

Striedanie práce a odpočinku, povedali by sme práce a voľna vytvára rád. Náš život získava určitý rytmus. Náš organizmus získava určitý rád. A dobré je, ak neostaneme len pri striedaní práce a oddychu, ale aj keď začneme vstávať, ak budeme jesť v určitom čase, v určitom čase pracovať, oddychovať, ale aj venovať sa istím záľubám a chodiť spať v určitom čase. Celý náš život tak bude mať určitý rád. Náš organizmus ho prijme za svoj. A táto pravidelnosť vnesie pokoj do nášho života.

Oddychovať je nevyhnutné

Je smutné, že v dnešnej dobe cítime výčitky, keď túžime po oddychu. Akoby oddychovať bolo niečím neslušním. A pritom, striedanie práce a oddychu, sprevádza človeka od nepamäti.

Oddych nie je niečo, čo si treba zaslúžiť. Nie je odmenou. Je to niečo, čo potrebuje každý človek. A čo je dôležité pre zachovanie zdravia, ale aj života.

Odpočinok je milosťou. Dáva nám silu venovať sa rôznym aktivitám a dáva nám veľa podnetov. Vďaka tomu doslova prekypujeme životom.

Oddych nám dáva odstup

Ľudová múdrosť hovorí – „ráno múdrejšie večera“. Istú úlohu v tom zohráva odstup – pozrieť sa na problém s odstupom. Ale predovšetkým oddych. Keď sme oddýchnutí, lepšie nám to páli a prídeme na veci, ktoré by nás bežne nenapadli…

Odpočinok nám pripomína, čo je dôležité. Vedie nás k spoznaniu krásy, ale aj blízkosti (s človekom) a k pravde. Máme čas spoznávať, milovať, vychutnávať, ale aj rozlišovať. Oddych nastavuje zrkadlo nám – či žijeme svoj život a nášmu životu.

Odpočinok nám pomáha klásť si otázky – čo máme robiť? Prečo to máme robiť? Čo je naozaj dôležité? A predovšetkým sa učíme rozlišovať medzi tím, čo máme a čo môžeme urobiť…

Sú dôležitejšie veci ako práca

Odpočinok nám pripomína, že máme žiť. Z oddychu máme čerpať celý týždeň. Chýba Vám energia ku konci týždňa? Už vo štvrtok ťaháte jazyk za sebou a v piatok posúvate očami ručičky na hodinách? Málo ste oddychovali!

Mnohí sa boja odpočívať, pretože mnohé ešte nie je hotové. No niektoré veci sa nikdy nepodarí dokončiť. A ovocie niektorých vecí uvidia až naši potomkovia. Hodnota nášho života a naša hodnota nie je spojená len s prácou. Prečo by sme mali všetko podriadiť práci? Odpočinok nám pripomína, že sú dôležitejšie veci ako práca. A práca nie je ani na druhom mieste :)

Niektoré problémy vyrieši čas

Neustále zápasíme s problémami. Jeden problém vyriešime a objaví sa druhý. Tak prečo riešiť problémy ešte aj cez oddych? Občas treba problémy pustiť k vode. Dnes by sme povedali, že treba pracovné povinnosti a bežné starosti nechať pred dverami domova.

Odpočívať znamená prestať sa snažiť. Často sa snažíme, ale niekedy cieľ nedosiahneme práve preto – príliš sa snažíme. Niekedy k dosiahnutiu cieľa stačí oddychovať. Alebo vec neriešiť a vyrieši sa sama…

Oddych je dôležitejší, ako práca

Ľudová múdrosť hovorí: „bez práce nie sú koláče“. Rovnako však platí, že bez oddychu nepodáme výkon a nebude tak ani na tie koláče J. Tieto veci sa navzájom podmieňujú.

Mnohí si odpočinok zamieňajú s lenivosťou. Ide pritom o dve odlišné veci. Ak máme byť spokojní s tím čo sme urobili, potom musíme mať za sebou aj skúsenosť, kedy sme oddychovali. Nie je v našich schopnostiach podávať výkon zas a znova. Vďaka oddychu si vieme výkon vychutnať. Práca nás baví. Práca nám ide „od ruky“.

Odpočinok prináša zmenu. Narúša stereotyp – venujeme sa niečomu, na čo bežne neostáva veľa času a čo je výrazne iné, ako práca.

Oddych je dôležitejší ako práca. Ak budeme len pracovať, často skončíme vyhorení, alebo od vyčerpania nebudeme vládať vstať z postele. Práve oddych je nevyhnutný preto, aby sme vládali pracovať. Ak oddychujeme, máme silu aj pracovať. Ak budeme len pracovať a nebudeme oddychovať, onedlho nebudeme vládať ani pracovať.

Oddych nás učí nechať veci plynúť

Proti nepokoju sa nedá bojovať aktivitou, ale len pokojom. Slabinou nepokoja je, že rýchlo stratí na sile a vytratí sa. Ak ho my sami nedržíme pri živote. Doprajme si pokoj a odpočinok a nechajme problémy, nech ostanú sami so sebou. Čaro oddychu, ale aj šabatu je nechať čas plynúť a učiť sa žiť pre prítomnosť. Nie je v tom kus mindfulness?

Inzerát: hľadá sa brat / sestra v židovskej viere pre spoločné prežitie šabatu

Nikdy som si nemyslel, že práve téma šabatu prinesie toľko obohatenia do predstavy oddychu. Vždy som vnímal šabat ako niečo spojené s príkazmi a zákazmi. Ako niečo spútané, čo berie človeku život a pritom šabat ho učí dýchať. Príjmite tento úlomok z bohatstva židovstva ako niečo, čo môže obohatiť Váš svet… Normálne som zatúžil prežiť aspoň raz šabat spolu so židovskými sestrami a bratmi. Už som čo to vďaka vzájomnej úcte a blízkosti mal možnosť nazrieť. Ale šabat som ešte nezažil.

.

Začali sme článok témou stvorenia sveta a stvorením oddychu. A pri stvorení ho zakončíme. Ak téma oddychu ostáva bokom, ešte menej priestoru a pozornosti sa venuje „poslaniu“ človeka, ktoré človek dostáva od Boha – spravovať svet a pretvárať ho. Dnes by sme povedali chrániť prírodu a žiť v súlade s prírodou. Pretože čas plynie a oddych a vhodné prostredie potrebuje nielen človek, ale aj príroda, ktorá je jeho domovom. Pokiaľ sa o prírodu nebudeme starať, zmení sa na peklo a budeme v nej bojovať o holý život. A to má ďaleko od oddychovania…