Kniha od dávno zemřelého autora napsaná v roce 1933, tedy před 90 lety. Člověk musí mít toto na paměti při čtení. A svým způsobem být velkorysý k dávno překonaným přístupům. Tehdejší názory na homosexuály člověk pochopí. Časté čtení o rozmazlování, které se např. pozná tak, že dítě příliš pláče, byly na mě moc, i vzhledem ke znalostem o citlivých dětech. Kniha má co říct, je to zajímavá kniha pro řekněme historika psychologie, pro toho kdo si chce přečíst originální zdroje, ale ne pro mě, pro laického čtenáře se zájmem o poznatky z oblasti psychologie uplatnitelné v praxi, o pravděpodobně správné informace.

“Ti, kdo se snaží, budují a přispívají k rozkvětu lidstva. Ale význam mají i ti, kdo se jim stavějí na odpor. Svými omyly a chybami páchají větší či menší škody a nutí tak druhé vynakládat větší úsilí“ (Adler, 2020, 76).

Kniha nabízí souhrn stěžejních myšlenek Alfreda Adlera, zakladatele Individuální psychologie, v uceleném díle. Autor zde nastiňuje nejdůležitější pojmy jeho teorie jako pocit sounáležitosti, komplex méněcennosti a nadřazenosti. Poukazuje také na vývoj v dětství a na problematiku hýčkaných dětí. Vzhledem k tomu, že Adler nešetří obraznými přirovnáními, vlastními termíny a do své teorie zahrnuje celou svou životní filozofii, dílo je obtížnější na čtení. Doporučila bych jej spíše zkušenějším čtenářům nebo čtenářům, kteří mají chuť se nad autorovými názory více zamyslet a věnovat knize více času. Mě osobně kniha donutila k zamyšlení nad pocitem sounáležitosti a současnou situací společnosti. Nejvíce mě přitom „pobavila“ či zaujala autorova myšlenka, že společnost se nutně musí v budoucnu přibližovat k pocitu sounáležitosti. Nicméně mě trochu mrzelo, že autor nám mnoho svých myšlenek pouze předkládá k věření a nijak je nedokazuje, což však na jeho obranu bylo tehdy v psychologii běžné. Na závěr bych tedy jen dodala, že kniha je příjemným náhledem do teorie jednoho z významných mužů psychologie.

Kniha německého lékaře a psychologa Alfreda Adlera poprvé vyšla v roce 1933 a patří k jeho shrnujícím a rekapitulujícím dílům; na kontě jich má více jak 300. Adler v ní předkládá souhrn poznatků z dlouholeté praxe psychologa a seznamuje čtenáře s teoretickou základnou individuální psychologie, jejímž je zakladatelem.

Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, ve kterých se věnuje nejdůležitějším tématům individuální psychologie. Formuluje v ní komplex méněcennosti a nadřazenosti a všímá si faktu, že se často objevují společně. Dále čtenáře seznamuje s tématem životních úkolů člověka nebo typů selhání. Vysvětluje, co považuje za neurózu či sexuální perverzi a zabývá se denním a nočním sněním.

Zajímavá je také kapitola nazvaná Tělesně-duševní problém. Upozorňuje v ní na souvislosti mezi duševním a tělesným zdravím a na jejich vzájemnou provázanost. Tímto vhledem připomíná současnou psychosomatiku. Závěrečná patnáctá kapitola je věnována smyslu života a tomu, co autor považuje za naplněný život.

Jedinečný a doposud platný je závěrečný dodatek nazvaný Slovo k poradcům. Adler v něm zmiňuje nutnost přistupovat k pacientovi jako k individualitě. Všem odborníkům radí nenechat se svázat a přemoci teoriemi. Naopak býti si vědomi toho, že před nimi sedí lidská bytost, která má vlastní vůli i schopnost úzdravy. Užitečný je i doslov prof. PhDr. Zbyňka Vybírala, Ph.D., který přichází s cenným vodítkem, jak knihu číst.

Alfred Adler byl považován za žáka Sigmunda Freuda. Od svého učitele i psychoanalýzy se posléze distancoval a silně se vůči Freudovi i psychoanalýze vymezil. V textu přiznává, že navštěvoval Freudův diskusní kruh, ale popírá, že by byl jeho žákem. Nicméně, celou knihou se vine jeho polemika s Freudem i psychoanalýzou, což lze přičíst době, kdy kniha vznikala i osobní povaze vztahu mezi Freudem a Adlerem. Pro čtenáře může být tato linie zajímavým vhledem na lidskost velikánů psychologie. Stejně tak na skutečnost, že důležité a zásadní teorie o lidské psychice se rodily v konkrétní době a tvořily je lidé se svébytnou osobní historií.

K nejdůležitějším pilířům v životě člověka podle Adlera patří pocit sounáležitosti, práce, láska a neustálý vývoj vpřed.

V tomto smyslu je možno nahlížet na knihu Smysl života jako na dílo, které může přispět k nikdy nekončícímu vývoji jednice, pro kterého – jak odborníka, tak poučeného čtenáře – může být inspirací na cestě životem.