Současná psychopatologie pro pomáhající profese je vzhledem k zaměření a obsahu vhodná pro pracovníky v pomáhajících profesích, vysokoškolské studenty oborů psychologie, speciální pedagogiky, sociální práce, pedagogiky, adiktologie a dalších oborů. Texty jsou srozumitelné i pro rodiče zdravotně postižených a rizikových skupin dětí.

Publikaci v rozsahu 816 stran tvoří čtyři samostatné celky. První část pod názvem „Základní okruhy obecné psychopatologie“ je vstupem k řešení následné psychologické, psychopatologické, speciální, ale i sociální problematiky. Prof. Vágnerová vychází z pojetí normy, normality, uvádí stručný přehled poruch psychických funkcí, vliv genetiky a prostředí při jejich vzniku, rovněž důsledky nejrůznějších zátěžových situací (stres, trauma, frustrace, psychická deprivace, konflikt, krize).

Druhá část publikace „Psychologická problematika nemocných a zdravotně postižených“ se zabývá psychickými důsledky některých somatických onemocnění a  onemocnění centrálního nervového systému. Podrobněji se prof. Vágnerová věnuje problematice zdravotního postižení z psychologického hlediska. Komplexní péče o jedince se zdravotním postižením vyžaduje multidisciplinární přístup specialistů medicínských oborů, psychologů, speciálních pedagogů a mnohých dalších. V 7. kap. autorka klade důraz na porozumění a spolupráci rodiny dítěte. V 8. – 11. kap. autorka zpracovala zrakové, sluchové, řečové a tělesné postižení na základě psychologické charakteristiky handicapovaných, vývojového hlediska, léčby a péče o postižené. Důležité je uvědomit si omezení, která patologický stav způsobuje a která kladou na dítě a na jeho okolí velké nároky. V neposlední řadě jaké jsou možnosti péče o handicapovaného jedince v  rodině, případně v náhradním zařízení.

Třetí část nazvaná „Duševní a behaviorální poruchy“ navazuje na pojetí WHO vyjádřené v MKN-10 a DSM-V. Tato část je vzhledem ke svému obsahu členěna na 12 kapitol. Autorka se zabývá příčinami, klinickými projevy, terapeutickými přístupy k mentálnímu postižení, demenci, pervazivním vývojovým poruchám, afektivním, úzkostným, postraumatickým, disociativním poruchám, poruchám příjmu potravy, sebepoškozování, suicidu, poruchám osobnosti a poruchám chování vyvolané onemocněním, poškozením nebo dysfunkcí mozku. Prof. Vágnerová vychází z aktuální psychiatrické a psychologické literatury.

Nejrozsáhlejší je čtvrtá část „ Psychologická problematika odlišného životního stylu a sociální patologie“.Tato část vychází z pojetí závislostního chování s důrazem na zneužívání a závislost na návykových látkách. Autorka klade důraz především na psychické a sociální důsledky závislosti na alkoholu a jiných návykových látkách. Vzhledem k maximálním osobnostním a celospolečenským důsledkům je tato adiktologická část podstatná. 25. kap. pojednává o dalších formách závislostního chování, např. o patologickém hráčství a workoholismu. K závislostem jsou stručně zmíněny terapeutické přístupy.

V kap. „Problémy spojené s nevhodným působením rodiny“ je zdůrazněn syndrom CAN – syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte vzhledem k jeho závažným následkům. V kap. „Psychická deprivace“ autorka navazuje na poznatky prof. Zdeňka Matějčka a prof. Josefa Langmeiera. Důležitá je kapitola zabývající se domácím násilím vzhledem k jeho četnosti ve společnosti. V kap. „Problémy související s působením společnosti“ je řešeno postavení romské národnostní menšiny, antropologické a etnické odlišnosti Romů, důsledky nízké vzdělanostní úrovně, postoje Romů k majoritní společnosti, což má historické kořeny. S ohledem na nárůst migrantů na našem území se mj. zabývá psychologickými důsledky migrace i postojem společnosti k migrantům.

Prof. Vágnerová zařadila do publikace rovněž kap. „Závislost na ideologii“ aby upozornila i na další problémy, kterými společnost žije. Vzhledem k nárůstu nezaměstnanosti a jejím závažným společenskými důsledkům je zařazena kap. „Nezaměstnanost“. V kap. „Bezdomovectví“ navazuje na vlastní výzkum s mladými bezdomovci, který byl publikován v knize „Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí“. V závěrečných dvou kapitolách se zabývá poruchami chování, které souvisejí s diagnózou ADHD, dále poruchou opozičního vzdoru, delikventními a kriminálními projevy včetně jejich příčin. Publikace je uzavřena základními penologickými a viktimologickými aspekty.

Způsob prezentace aktuálních informací dokládá přehled a maximální orientaci autorky ve sledované oblasti. Široká poznatková základna podaná jasným a  přehledným způsobem umožňuje zprostředkování informací širokému okruhu čtenářů. Tato rozsáhlá publikace prof. Vágnerové mohla vzniknout pouze na základě velkých praktických zkušeností s handicapovanými jedinci a jejího bohatého teoretického základu.

Doc. PaedDr. Eva Šotolová, Ph.D.

Pedagogická fakulta UK v Praze

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.

Publikace splňuje všechny předpoklady, aby se prosadila jako zcela ojedinělé dílo zásadního významu pro všechny, kdo pracují v oblasti pomáhajících profesí. Je to dáno už osobností autorky. Prof.Vágnerová patří mezi vůdčí autority naší psychologické vědy – svědčí o tom její vysokoškolské učebnice z  oblasti vývojové psychologie a psychologie osobnosti, monografie k naléhavým tématům aplikačního charakteru, objasňujícím jevy poutající pozornost širšího okruhu odborníků a ústící v pomoc lidem v situacích krajní životní bezradnosti (bezdomovectví, situace matek postižených dětí) aj. A je to také dáno předchůdkyní inzerovaného díla – „Psychopatologií pro pomáhající profese“, která vyšla v několika vydáních (naposledy roku 2004) a vydobyla si v širokém okruhu adresátů nejvyšší možný respekt. V porovnání s tímto předchůdcovským dílem není „Současná psychologie pro pomáhající profese“ dílem na prvý pohled ve všem všudy novým. Zůstává osvědčená struktura i většina dosavadního textu. I tak ale může být dílo ve stávající podobě přítažlivé i pro ty, kteří předchozí spis studovali a trvale s ním pracují. Autorka přihlédla k novým poznatkům a publikacím a provedla řadu aktualizací, reflektujících to, co se za posledních 10 let odehrálo, kam se bádání posunulo, kterým směrem se možnosti pomoci obohatily.

Kniha je rozdělena do čtyř částí. Po stručném uvedení do základních tematických oblastí obecné psychopatologie přechází v části druhé k problematice lidí tělesně nemocných a trpících zdravotním postižením. Objasňuje, jak a čím vším jsou nemoc či postižení psychologickým problémem, jaký různý handicap představují (např. v oblasti životní orientace, akčního projevu, komunikace, životní dráhy, vzhledu apod.). Část třetí je věnována přehledu a výkladu dvanácti forem poruch duševních a s nimi se propojujících poruch chování /jednání. Vedle poruch, majících charakter závažných psychických onemocnění (jako je třeba schizofrenie, autizmus, suicidální syndrom a další) jsou probírány i poruchy související tak říkajíc s každodenními hrozbami, jako je třeba mentální přetížení, nebo jako jsou poruchy osobnosti, mnohdy charakterizované jako pouhé podivínství. Konečně část čtvrtá, nejrozsáhlejší, je věnována psychologickým problémům, spojeným s odlišnostmi v životní stylu a s poškozujícími vlivy určitých druhů sociálního začlenění. Pozornost je zprvu věnována návykovým poruchám, přechází ke komplexu problémů souvisejících s narušeným rodinným prostředím a posléze k problémům souvisejícím s adaptací na odlišné kultury (adaptace imigrantů), s vlivem extrémních ideologií, s dopady nezaměstnanosti apod. Závěrečné kapitoly této části se pak zabývají kriminálním chováním, jeho příčinami, projevy, důsledky a v neposlední řadě i jeho obětmi. Třeba dodat, že jsou probírány nejenom masivní poruchy, ale také běžné újmy na životní radosti, pohodě, kondici; čtenář se dovídá, jak i ty mohou posléze dramaticky snižovat kvalitu života a nejsou-li včas a vcítivě zaznamenány, přerůstají v daleko závažnější postižení.

Šíře záběru knihy je jak patrno značná; nabízí přehled, který lze bez nadsázky považovat v zásadě za úplný. Nejde ale toliko o mnohost. Znatelné je i  uplatňování zřetelů, posilujících ujednocenost díla. Patří mezi ně například propojování zřetelů biologických, sociálních (vlivů prostředí), osobnostních, prožitkových… Na mnoha místech je čtenář přesvědčivým způsobem uveden do biografického řetězení událostí, předjímajícího výsledné poruchy, a to i se zřetelem k možnostem včasných korektivních zásahů. A konečně, jako velké ujednocující plus díla je třeba podtrhnout, že psychopatologické jevy jsou probírány jak ve svých obecných charakteristikách symptomatologických, genetických apod., tak i ve své individualizované podobě. Autorka při každé vhodné příležitosti připomíná, že každý klient je individualitou nacházející se v konkrétních situacích svého života a že vcítivé přihlížení právě k této individualizované stránce problematiky je často tou nejúčinnější cestou k pomoci.

Jak už plyne z jejího názvu, adresáty knihy tvoří v prvé řadě pracovníci působící v pomáhajících profesích: sociální pracovníci, speciální pedagogové, kliničtí a poradenští psychologové, výchovní poradci na školách; pracovníci výchovných a převýchovných zařízení pro děti a dospělé, centra opory lidem ve svízelných životních situacích apod. pedagogové orientovaní na sociálně pedagogické problémy a problémy z oblasti sociálně patologických jevů vyskytujících se rostoucí měrou ve školách, výchovných zařízení, veřejném životě… Nepochybně osloví i širší komunitu učitelů, kteří se se chtě nechtě stále častěji setkávají ve své běžné školní práci s psychopatologickými a sociálně patologickými jevy a kteří by měli považovat základní orientaci v této oblasti za nutnou součást svých kompetencí. A tak, jak problematika ohrožených a ohrožujících lidí stále více zaměstnává bezmála každého, bude kniha prof. Vágnerové nepochybně získávat stále širší okruhy čtenářů. Napomohou tomu takové její kvality, jako je jasnost podání a zajímavý i dobře srozumitelný výklad.

Prof.PhDr. Zdeněk Helus, DrSc

Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál.