IFS (terapii systémů vnitřní rodiny) znám už několik let, prošla jsem IFS Circles a inspiruji se jí i v praxi. Vidím, jak úžasně funguje a jak osvobozující je její poslání, že naše psychika není jednotná, každá část v našem vnitru má svůj význam, není tam jen tak, má svůj příběh, něco pro nás dělá a je naprosto v pořádku cítit rozporuplné pocity. Cílem terapie není zbavit se jednotlivých částí, které nám „vadí“, ale lépe je pochopit a vrátit se k vnitřní harmonii.

“Tohle všechno jsem já” je základním seznámením s terapií systémů vnitřní rodiny. Je to kniha pro každého, kdo se zajímá o to, jak funguje lidská psychika. Rozhodně není určena pouze pro odborníky. Na IFS se mi nejvíce líbí, že její filozofie se dá použit i bez terapeuta, v běžném každodenním životě. A i z mé zkušenosti klienti docela brzy začínají s částmi komunikovat sami, mimo terapeutická setkání. IFS pomáhá v poznávání sebe, svých spouštěčů, svého vnitřního světa, integraci různých části a dosažení vnitřní harmonie. Jak píše Richard Schwartz: “Ve své podstatě je IFS budováním láskyplného vztahu ke svému nitru (ke svým částem) i vnějšku (k lidem ve svém životě). V tomto smyslu je IFS také praxi životní. Je to něco, co můžete dělat denně, v každém okamžiku a kdykoli, sami nebo s ostatními.”

Samotná kniha je rozdělena do tři části: Základní popis systémů vnitřní rodiny, Vedení Já (neboli Self, neboli to, co není části, ale vnitřní soucitnou laskavou energii) a Já v těle, Já ve světě. Každá kapitola obsahuje praktická cvičení a meditace a hodně, fakt hoooodně příkladů z praxe.

Můžu tuto knihu doporučit a doufám, že Nakladatelství Portál někdy přeloží i velkou knihu Richarda Schwatze o IFSterapii (Internal Family Systems Therapy) a další knihy od jiných autorů, které tento přístup rozšiřují do dalších oblastí terapie, třeba do terapie párové nebo dětské.

Nakladatelství Portál vydalo zajímavou knihu rodinného terapeuta Richarda Schwartze, který se zaměřuje na terapii systémů vnitřní rodiny. Knížka má příznačný název Tohle všechno jsem já. Jak brzy pochopíte, má to své opodstatnění. Člověk totiž není celistvá osobnost, ale žijeme s našimi dalšími podčástmi, které jsme buď někam hluboko pohřbili, anebo o nich často z obranných důvodů nechceme vědět. Pokud pak tyto naše opomíjené součásti žadoní o pozornost nebo se probudí, může nastat peklo. Autor ukazuje, jak tomu předcházet.

Zkuste si představit, že vaše Já má ještě několik podJá. Anebo jinak, nejste jenom celistvý Pepík, ale máte v sobě i Frantíka, Vaška nebo Anežku. Tohle opravdu jen zdánlivě zavání nějakou solidní psychózou a rozštěpením osobnosti, ale je to zcela přirozené. Pokud se ovšem vědomě se všemi svými vnitřními součástmi umíme dohodnout a žijeme s nimi ve vzájemném respektu a spolupráci. Jestliže tomu tak není, nastávají očekávané problémy, že ano? S tím, že duše není celistvá a lidská osobnost je opravdu velmi komplikovaná, přišel už psychoanalytik C. G. Jung. Kniha Richarda Schwartze citlivě provádí možnostmi, jak vnímat všechny naše součásti bez toho, aniž by vzniknul vnitřní konflikt vedoucí k mnoha potížím, z nichž mnohé právě stojí za příčinou rozvoje vážných duševních onemocnění.

Autor vysvětluje, jak vznikají traumata a proč máme potřebu si sami tvořit své únikové cestičky a své vnitřní pomocníky, s nimiž se následně identifikujeme. Každý z nás je mnohočetná osobnost, která má ve své mysli hned několik částí. A je to tak zcela v pořádku. Některé z nich vznikají jako následek traumatu, většina z nich nás má před něčím chránit. A všem těmto částem je potřeba citlivě věnovat pozornost a rozklíčit třeba i to, proč existují. Kniha je velmi zajímavá a obsahuje spoustu praktických příkladů i cvičení.

Největší přínos knihy vidím v její samotné podstatě: všechno to, co jsme uvnitř sebe samých potlačili a zablokovali, je potřeba adekvátním způsobem zvědomit, přijmout a ukáznit dříve, než to nadělá pořádnou paseku na nás samotných či našem okolí!

Disociace – rozštěpení, rozplývání, rozpad. Tak zní vysvětlení významu tohoto slova podle slovníku cizích slov. Jeho význam je však v oblasti duševního zdraví mnohem obsáhlejší. Popisuje rozdělení osobnosti na části, jednotlivosti, jež se od sebe oddálily z rozličných důvodů. Dnes má nádech negativní konotace. Tak nějak tušíme, že je to něco, co by nám mohlo škodit. Jiný názor má ale autor knihy Tohle všechno jsem já Richard Schwartz.

Původně rodinný psychoterapeut vzdělaný v systemickém psychologickém paradigmatu je považován za autora tzv. modelu systémů vnitřní rodiny (Internal Family Systems, IFS). Na rozdíl od jiných psychoterapeutických směrů se odvrací od konceptu monomysli, jak sám nazývá jednotné já. Místo toho v knize charakterizuje strukturu mysli jako ústřední skutečné já, okolo kterého jsou další části uspořádané. Domnívá se tedy, že lidská psychika je dělená jako rodina na části, kde každá má svou specifickou funkci. Některé nás mají ochraňovat před city, jiné před nebezpečnými myšlenkami, další organizují naše chování k co největší produktivitě. Mezi těmito částmi přepínáme podle situace. Pokud některá z nich začne ovládat naše já, dochází podle doktora Schwartze k tzv. vmísení částí. Abyste si to dokázali lépe představit, převahu částí nad samotným já najdeme například u žen a mužů trpících poruchami příjmu potravy, jedinců s posttraumatickou stresovou poruchou nebo u úzkostných lidí. Ti všichni mohou těžit z terapie stojící právě na systému vnitřní rodiny.

Kromě teoretického backgroundu knížka obsahuje i kazuistiky klientů autora. Čtenář si tak krásně může představit, jak terapie probíhají, co se na nich řeší, i jak může sezení s terapeutem klienta ovlivnit. Mimo to si můžete při čtení vyzkoušet i některé techniky na sobě. U každé kapitoly se nachází nějaké cvičení, nejčastěji forma meditace, v němž nás autor vede k poznání vlastního já a práci s našimi částmi. To mi přišlo v dnešní uspěchané době opravdu skvělé, i když trochu náročnější na soustředění.

Vzhledem k tomu, že byla kniha psaná odbornějším jazykem a odkazovala na některá filozofická díla a komplexnější myšlenky, nebylo její čtení snadné. Domnívám se, že se zvlášť vyplatí dát jí čas, věnovat se menší části každý den a popřemýšlet si o ní. Věřím, že pak bude objevem pro každého z nás. Můžeme s teorií IFS Richarda Schwartze souhlasit i nesouhlasit, každopádně něco si určitě odneseme. Lepší poznání sebe sama.