Kniha Třinácté komnaty dětské duše je poutavým průvodcem do zákoutí duše dítěte, kterou má čtenář možnost poznat díky nepřebernému množství prezentovaných příběhů. Autorka knihy, Violet Oaklander předkládá tvořivé metody, které u klientů využívá v rámci své terapeutické práce. Při čtení se čtenáři otevírají cesty do dětského světa, myšlení, sebepojetí a prožívání. Kniha je tak inspirací nejen pro práci s dětmi, ale také pro hledání sebe sama a nalezení svého ztraceného a hravého dítěte v každém z nás…

Violet Oaklander vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a speciální pedagogiku. Ve své praxi se jako psycholožka a psychoterapeutka zaměřovala na práci s dětmi a dospívajícími. V knize velmi prakticky a otevřeně seznamuje čtenáře s dětským světem a nesnázemi, se kterými se děti během svého života setkávají. Svým lidským a laskavým přístupem pomáhá pochopit dětský svět a popisuje cesty, jak rozvíjet samostatnost a jedinečnost dětí, s opravdovou lehkostí své letité zkušenosti a množstvím nápadů pro terapeutickou, hravou a tvořivou práci. Nezaměřuje se jen na dětské emoce, ale i na jejich prožívání, vnímání smyslů a svého těla. Ve své terapeutické práci využívá gestalt psychoterapii (s. 345–351).

Kniha je logicky členěná do jednotlivých kapitol, v publikaci jich lze nalézt dvanáct. Čtenář ve většině kapitol získá poznatky z určitých kreativních metod (např. malba, ruční práce, hra) a sdílení autorčiných zkušeností. Metoda je popsána a následně představena na kratším případu dítěte a čtenář má v určitých pasážích k dispozici i samotnou malbu z terapeutického sezení. Užitý jazyk je jasný a srozumitelný. V případě, že se objeví odborné termíny, jsou vysvětleny, případně je čtenář odkázán na další literaturu. Obsáhlý seznam odborné literatury čtenář nalezne na konci knihy.

V knize je popsán způsob práce autorky, kde hovoří o své terapeutické praxi a sdílí svůj odborný názor na to, jaký by měl být člověk, který chce s dětmi pracovat: „Měl by mít k dětem kladný vztah. Měl by umět vést, aniž by nutně nařizoval, a být laskavý a jemný, aniž by byl příliš nedirektivní a pasivní. Měl by bytostně věřit, že každé dítě je jedinečnou, hodnotnou bytostí se svými právy. Zcela zásadní je otevřenost a upřímnost. Také je potřeba mít smysl pro humor, dovolit tomu hravému a přirozeně se projevujícímu dítěti, které dlí v každém z nás, aby vykouklo na povrch“ (s. 76–77).

První dvě kapitoly se věnují metodám zaměřeným na fantazii a malbu. Jedná se o obsáhlé kapitoly, kde se čtenář seznámí s metodou a s krátkými kazuistikami dětí, na kterých je metoda vysvětlena. Text je doplněn autentickými obrázky dětí z terapie, což hodnotím jako přínosné, jelikož si čtenář propojí psaný text se samotnou tvorbou dítěte.

V následujících kapitolách jsou představeny metody ruční práce, vyprávění příběhů či využití loutek. Při těchto metodách může klient využít hmatové zážitky. Je nutné si uvědomit, že s metodou, kterou pracovník používá, musí být ztotožněn i on sám. Autorka se při terapeutické práci zaměřuje také na práci s tělem a smyslovou zkušeností. Dále se čtenář v knize seznámí s terapií hrou a herním pískovištěm, které lze využít jako terapeutický nástroj. Herní pískoviště je metoda, která je dětem známá a aktuálně je využívaná jak v sociálních službách vyškolenými sociálními pracovníky, tak psychology v soukromé či školní praxi, nebo speciálními pedagogy. Metoda je v knize popsána spíše okrajově, v kapitole nenalezneme fotky či obrázky z daných sezení. V českém prostředí se touto metodou zabývá Veronika Galusová (2020) v knize Sandtray. Herní pískoviště bych vyzdvihla jako dobře využitelnou metodu v sociální práci.

Více než polovina knihy je věnována popisu metod a krátkým kazuistikám. Některé metody jsou popsané velmi obsáhle. V závěrečné části knihy se autorka věnuje chronologickému popisu terapeutického procesu, kde popisuje individuální práci s klienty. Pro pracovníka z praxe tak informace o procesu objednávání klienta, dojednávání zakázky či vizuálu pracovny nebudou nic nového, inspiraci zde mohou najít začínající pracovníci či studenti. Obsáhlou kapitolu tvoří poruchy chování, tedy způsoby chování, se kterými se pracovníci ve své práci s dětmi často setkávají. Čtenář je tu seznámen pouze s některými typy poruch chování, nejedná se o komplexní výčet, ale spíše o popis projevů, které se u dětí objevují (strach, stres, trauma, nejistota). Sociální pracovníci mohou z této kapitoly čerpat informace o projevech chování, se kterými se mohou potkat napříč sociálními službami. Při potřebě získání více odborných poznatků z této problematiky je třeba si informace dohledat v jiné literatuře. Závěrem se čtenář dozví o životě autorky a její profesní dráze.

Kniha je nabitá příklady vlastní práce autorky, kdy je dle mého názoru v některých obsáhlých kapitolách uveden velký počet prezentovaných technik a her spadajících pod jednu zastřešující metodu a nejsou více popsány širší souvislosti osobního příběhu dítěte. V záplavě textu se tak čtenář po delší době může ztrácet, jelikož nejsou informace členěny do kratších úseků a pasáží, což při množství technik a metod může být nevyhovující a méně přehledné. V závěru knihy či za každou hlavní kapitolou bych uvítala několik komplexních kazuistik dětí, kde by byla popsána anamnéza dítěte, použité terapeutické metody a vývoj práce s daným dítětem. Kniha není psaná odborným jazykem, je spíše popisující a vyprávěcí, a díky sdíleným zkušenostem také aplikovatelná do praxe. Kniha obsahuje spoustu informací, které vedou čtenáře k zamyšlení.

Kniha nepojednává o sociální práci a metodách sociální práce, vnímám ji jako rozšíření možností, jak pracovat s klienty a otevírat různá témata pomocí terapie zaměřené na tvořivé techniky. Ke čtení bych knihu doporučila jednoznačně odborníkům pomáhajících profesí pracujícím s dětmi, zejména sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, ale také studentům těchto oborů, rodičům a dalším zájemcům o tuto problematiku. Právě děti jsou našimi nejlepšími učiteli, pokud jim k tomu dáme prostor.

O psychoterapii a práci s dětmi bylo napsáno mnoho odborných publikací. Třinácté komnaty dětské duše nezahrnou čtenáře odbornými poučkami a sáhodlouhými texty, spíše je zavedou do tajů dětského světa a předají jim inspiraci pro tvořivou a hravou práci s dětmi či mladistvými. Při čtení této knihy si čtenáři možná sami vzpomenou, jaké bylo jejich vlastní dětství, jak vnímali nejrůznější situace, jaké emoce prožívali a jak jim byl svět her blízký a přirozený. V dospělém věku často zapomínáme na to, jaké to je být dítětem a jak je přirozené a osvobozující si hrát. Domnívám se, že kniha není námětem jen pro práci s dětmi a mládeží, ale uvedené metody lze využít i pro terapeutickou práci s dospělými. Sociální práci je tak možné obohatit o terapeutické prvky. S dospělými v sociální práci jde dobře využít metodu herního pískoviště, kdy stavění figurek do písku není jen hravou aktivitou pro děti, ale lze při této metodě zpracovat nejrůznější osobní, životní, pracovní a další témata dospělého. Stejně tak lze využít tvořivou malbu. Tyto techniky mohou být bezpečným prostorem pro vyjádření emocí a pocitů klienta jinak než slovně.

V celkovém shrnutí bych knihu popsala jako praktickou publikaci se srozumitelně popsanými informacemi, ve které převažují příklady z praxe. U této knihy bych vyzdvihla sdílení autorčiných úspěchů i obtíží, které mohou při terapii nastat. Klienti přicházející si pro pomoc jsou jedineční ve své individualitě, mají jiné vnitřní i vnější zdroje, a proto je práce s každým klientem jedinečná a je ovlivněna řadou okolností. Způsob, jakým je kniha napsaná, zaručuje, že si najde své čtenáře mezi odborníky pomáhajících profesí, studenty i mezi širokou veřejností z řad rodičů.

Seznam použitých zdrojů:

GALUSOVÁ, V. 2020. Sandtray: život jako na dlani: praktický manuál pro aplikaci terapie hrou v pískovišti. Praha: Pointa.

OAKLANDER, V. 2020. Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Praha: Portál.

Dnes bych Vám ráda představila knihu Třinácté komnaty dětské duše: Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Někdy je těžké poznat, jak se dítě cítí. Může prožívat náročné období a vám to může uniknout. Vnímám, že vyjadřování pocitů, emocí, mluvení o problémech je často náročné i pro dospělého jedince, natož pro dítě, které nemá tolik zkušeností, slovních spojení. I my dospělí často znemožňujeme dětem se otevřeně se vyjádřit, projevit nebo jim také poskytujeme nedostatek informací, což vede k tomu, že může jedinec zažívat pocity zmatku. Jakými způsoby může dítě vyjadřovat své problémy nebo pocity? Určitě je více způsobů, ale jedním z nich je přes výtvory, ať už to jsou kresby, čmáranice nebo například výrobky z hlíny, keramiky apod.

Myslím si, že tato publikace od autorky Violet Oaklanderové je skvělou příležitosti zjistit nebo se alespoň přiblížit k tomu, co vše se může skrývat za zdánlivě jednoduchým nákresem rodiny nebo za různými klikyháky. Jelikož bych chtěla být v budoucnu psychoterapeutkou zaměřující se na děti nebo dospívající, je pro mě důležité naučit se pracovat nejen s dětmi, ale i s jejich myslí. Jsem velice ráda, že se kniha dostala zrovna do mých rukou, protože je velice užitečná, inspirativní a praktická kvůli tomu, že podstatnou část tvoří osobní výpovědi dětí pod vedením autorky.

Publikace je určena nejen pro odborníky, ale i pro laiky, kteří se zajímají o nitro dítěte či dospívajícího. Kniha obsahuje několik kazuistik a ukázek z terapeutického procesů za pomoci expresivních technik typu hra s pískem, hudba, dramatizace či práce s loutkami. Dále může být užitečná pro rodiče, studenty humanitních oborů nebo pedagogy. Kniha je členěna do 11 částí. V prvních pěti se můžete dočíst o tom, jak funguje dětská představivost a fantazie. Mně osobně nejvíc zaujmuly části, které se zabývají terapeutickým procesem. To, jak probíhá psychoterapie je skvělým počtením pro úplně každého, který třeba přemýšlí o tom, že by rád zahájil zmiňovaný terapeutický proces. Další zajímavá kapitola se zabývá specifickými problémy chování, jako je například hyperaktivity, agrese, autismus, stres, strach. V poslední kapitole jsou vypsány různé úvahy a postřehy, které vznikly na základě dlouhodobé praxe autorky.

I když první vydání knihy bylo publikováno před více než dvaceti lety, i tak zachovala atraktivnost a osobitost. Publikace je napsaná čtivě a srozumitelně, takže ji doporučuji opravdu komukoliv. Jsem si jistá, že se dočtete něco nového.

Kniha Třinácté komnaty dětské duše je poutavým průvodcem do zákoutí dětské duše, kterou má čtenář možnost poznat díky nepřebernému množství dětských příběhů. Autorka knihy, Violet Oaklander, popisuje tvořivé metody, které u dětských klientů a mladistvých využívá v rámci své práce. Při čtení se čtenáři otevírají cesty do dětského světa, myšlení, sebepojetí a prožívání. Kniha je tak inspirací nejen pro práci s dětmi, ale také pro hledání sebe sama a nalezení svého ztraceného a hravého dítěte v každém z nás…

Autorka knihy, Violet Oaklander, vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a speciální pedagogiku. Ve své praxi se jako psycholožka a psychoterapeutka zaměřovala na práci s dětmi a dospívajícími. Ve své knize seznamuje čtenáře velmi prakticky a otevřeně s dětským světem a nesnázemi, se kterými se děti během svého života potkávají. Svým lidským a laskavým přístupem, pomáhá pochopit dětský svět a popisuje cesty, jak rozvíjet samostatnost a jedinečnost dětí. Ve své práci využívá gestalt psychoterapii. Kniha je logicky členěná do větších kapitol, které tvoří menší podkapitoly. V knize najdeme dvanáct hlavních kapitol, které jsou na množství stránek doplněné malbami dětí pro lepší pochopení popisované problematiky v rámci dětské kazuistiky. Pro větší přehlednost textu jsou využívány také tři kreslené symboly, které odkazují na další literaturu, popisují instrukce pro vedení dítě imaginací a v neposlední řadě pak přehledně vyzdvihují tipy, doporučení a náměty pro terapeutickou práci s dětmi. Kniha je nekonečnou studnicí nápadů pro práci s dětmi a mladistvými, kdy sama autorka zmiňuje, že tyto metody se dají použít i s dospělými. Autorka má svůj osobitý styl psaní, kterým s lehkostí předává množství svých zkušeností a nápadů pro terapeutickou, hravou a tvořivou práci. V rámci jednotlivých kapitol autorka pracuje se sebepojetím dětí, s jejich pocity v těle, jejich vymezení vůči světu či rodině. Nezaměřuje se tak jen na dětské emoce, ale i na jejich prožívání, vnímání smyslů a svého těla.

První kapitola se zaměřuje na fantazii, popisuje několik imaginací, kterými autorka provádí děti. To je pak často doplněno samotnou malbou, kam děti přenáší svou imaginaci. Autorka hovoří o tom, že fantazie je pro práci s dětmi důležitá, je pro dítě často únikem ze situace, která je pro něj složitá a díky ní vyjadřuje své pocity. Je proto důležité si všímat spíše pocitů dítěte než jeho chování, začít ho tedy poznávat, slyšet ho a přijmout ho.

V druhé kapitole se čtenář seznamuje s malbou, kde je popsáno velké množství malovacích technik a jejich využití. Jedná se o techniky, kdy má dítě jasně zadáno, co má namalovat a poté o tom s terapeutem hovoří, ale také o techniky se zcela volným tématem, kde děti tvoří, co chtějí. Malování má zvláštní terapeutickou hodnotu, kdy se jeho průběh bezprostředně odráží i v emocích. Své emoce mohou při malování vyjádřit pomocí barev, čar, křivek a tvarů.

V knize kromě popsaných metod nalezneme i kapitolu způsobu práce autorky, kde popisuje jednotlivé body terapeutického procesu, dětský svět a vývoj, a především svůj názor na to, jaký by měl být člověk, který chce s dětmi pracovat: „Měl by mít k dětem kladný vztah. Měl by umět vést, aniž by nutně nařizoval, a být laskavý a jemný, aniž by byl příliš nedirektivní a pasivní. Měl by bytostně věřit, že každé dítě je jedinečnou, hodnotnou bytostí se svými právy. Zcela zásadní je otevřenost a upřímnost. Také je potřeba mít smysl pro humor, dovolit tomu hravému a přirozeně se projevujícímu dítěti, které dlí v každém z nás, aby vykouklo na povrch“.

V následující kapitole jsou popsány metody ruční práce, tedy práce s hlínou, plastelínou, těstem, vodou či dřevem. Tvárnost a pružnost hlíny je využitelná několika způsoby, zapojí smysly a nabízí hmatové zážitky. Dítě při těchto aktivitách zažívá úspěch, kdy mu něco hmatatelného vzniká pod rukama.

Dále je popisováno vyprávění příběhů, poezie a loutky. Je nutné si uvědomit, že s metodou, kterou terapeut používá musí být v pohodě i on sám. Obecně se nedoporučuje využívat metody, které jsou terapeutovi nepříjemné. Při těchto metodách se využívá představivost a fantazie, pomůckou jsou pak různé předměty, které podpoří daný příběh či situaci.

Autorka se při terapeutické práci zaměřuje na práci s tělem a smyslovou zkušeností, což popisuje v další kapitole, která je doplněna o meditaci a relaxaci. Hovoří o tom, že právě skrze smysly se dostáváme do kontaktu se světem, a proto bychom si měli své smysly uvědomovat a umět s nimi pracovat. Následně je popsaná i problematika dramatizace, sny, prázdná židle a polarizace.

Osmá kapitola popisuje terapii hrou, herní pískoviště, jednotlivé hry a projektivní testy, které lze využít jako terapeutický nástroj. Herní pískoviště je zajímává metoda, která je dětem známá. Pískoviště využívá suchý písek, kde má dítě možnost pomocí figurek vytvořit svůj svět, rodinu či určitou situaci. Figurky si volí sám dle svého uvážení. Je možné využít také mokrý písek.

Autorka se dále věnuje popisu terapeutického procesu a obsáhlou kapitolu tvoří poruchy chování, tedy způsoby chování, se kterými se terapeuti ve své práci s dětmi často setkávají. Autorka popisuje agresivitu, hněv, hyperaktivitu, strach, stres, tělesné symptomy, autismus či pocity viny. Vše je popsáno na konkrétních případech dětí. Neopomíná také zmínit specifika práce s klienty podle věkové struktury, práci se skupinou, rodinou, se sourozenci či ve škole. Závěrem popisuje svoje osobní zážitky a zkušenosti z rodinného života, které ji formovaly při výběru jejího povolání. Kniha obsahuje mnoho odkazů na další literaturu.

Kniha je nabytá příklady vlastní práce autorky, kdy na můj vkus v některých obsáhlých kapitolách bylo příkladů k jedné metodě i zbytečně hodně a nebyly popsány širší souvislosti příběhu dítěte. V závěru knihy bych uvítala několik komplexních kazuistik dětí, kde by byla popsána anamnéza dítěte, použité metody a vývoj práce s daným dítětem. Přesto je každá kapitola bohatým zdrojem inspirace v dané metodě. Kniha nemá za cíl předat odborné informace o dětech či terapii, nebo snad sestavit návod pro práci s dětmi, ale popsat možnosti práce s dětmi a inspirovat k neustálému tvoření, hledání a hraní formou tvořivé psychoterapie. V knize si rozhodně najde každý to svoje. Obsahuje spoustu krásných myšlenek, které nutí k zamyšlení se. Z knihy je patrné, že autorka pracuje s dětmi otevřeně a od první chvíle je zapojuje do procesu tvoření. Také popisuje, co se při užití metody odehrává ve světě dítěte a dává do souvislostí chování dětí a jejich vnitřní motivy. Kniha se čte dobře, autorka má svůj osobitý styl psaní, kterým předává své letité zkušenosti.

Knihu bych doporučila všem sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům pracujícím s dětmi a rodinou, kteří hledají nové techniky a nápady pro další práci, ale také studentům těchto oborů, rodičům a dalším zájemcům, kteří se zajímají o tvořivou práci s dětmi. Právě děti jsou našimi nejlepšími učiteli, pokud jim k tomu dáme prostor.

O psychoterapii a práci s dětmi bylo napsáno mnoho odborných publikací. Kniha Třinácté komnaty dětské duše Vás nezahrne odbornými poučkami a sáhodlouhými texty, spíše Vás zavede do tajů dětského světa a předá Vám inspiraci pro tvořivou a hravou práci s dětmi, díky které se Vám děti otevřou. Při čtení této knihy si možná sami vzpomenete, jaké bylo Vaše dětství, jak jste vnímali nejrůznější situace, jaké emoce jste prožívali a jak Vám byl svět her blízký a přirozený. V dospělém věku často zapomínáme na to, jaké to je být dítě a jak je přirozené a osvobozující si hrát. Kniha není námětem jen pro práci s dětmi, ale lze je využít i pro terapeutickou práci s dospělými, pokud tomu budou nakloněni.

U této knihy bych vyzdvihla sdílení autorčiných zkušeností, úspěchů i obtíží, které mohou při terapii nastat. Kniha není přesným návodem na jasně danou práci s dětmi s využitím dané techniky, je spíše inspirací a studnicí nápadů a technik, které může terapeut při své práci využít. Každý terapeut pracuje jinak, proto bude užití dané metody ovlivněno jedinečností terapeuta, klienta a situace.