Třinácté komnaty dětské duše jsou publikací, která byla přeložená do patnácti jazyků a není se čemu divit. Patří mezi kvalitní knihy, absolutní jedničky v oboru a je sepsána nejen pro dospělé, ale i pro děti. Americká autorka Violet Oaklander se jako psycholožka a psychoterapeutka zaměřuje na děti a dospívající, vede semináře a jak vidno, tak také píše. Ovšem v České republice vyšel pouze tento titul, zatímco v zahraničí má spisovatelka několik poutavých děl, týkající se dětské duše. Můžeme tedy poděkovat nakladatelství Portál, že se rozhodlo pro vydání této naprosto perfektní knihy.

Nutno podotknout, že tato publikace je nejen pro ty, kteří mají už nějaké zkušenosti s psychologií a tuší, co vlastně gestalt terapie znamená, ale i pro ty, které v podvědomí právě tento směr nemají. Vše je napsané tak, že snadno pochopíte, co se autorka snažila sdělit. Pokud si vypůjčím významový výklad z wikipedie, tak... Gestalt terapie je humanistický, prožitkový a psychosomatický směr v psychoterapii. Osoby jsou představovány jako otevřené systémy provázané se svým okolím. Cílem je u osob dosáhnout sjednocení těla, pocitů a rozumu.

Úvod do knihy měl na starosti spisovatel a terapeut Barry Stevens, který v České republice jako autor není známý, ale pokud se zajímáte nebo pohybujete kolem psychologie v akademických kruzích, tak jste o něm určitě slyšeli. Zajímal se především o téma Gestalt terapie, než v roce 1985 zemřel. Úvod ke druhému vydání tak autorka vytvořila sama a u předmluvu k českému vydání obstaral psycholog, psychoterapeut a supervizor Martin Jára se vší osobitostí a skvělým náčrtem toho, co vás čeká.

Seznámím vás s tématy, kterým se publikace plně věnuje skrze množství experimentů a emotivních zobrazení rozhovorů s dětskými pacienty.

Fantazie

Malování a fantazie

Můj způsob práce

Ruční výtvory a práce

Vyprávění příběhů, poezie a loutky

Smyslová zkušenost

Dramatizace

Terapie hrou

Terapeutický proces

Poruchy chování

Další úvahy, okolností a postřehy

Dovětek

Jak jsem již zmínila, tak kniha je opravdu plná úryvků ze sezení s malými pacienty, kteří se prostřednictvím tvořivosti dostávají k jádru svého problému a hovoří tak s Violet Oaklander. Ta vám představuje nejen různorodé techniky, které jí pomohly určit diagnózu a komunikovat s dětmi, pokud se nepletu tak od čtyř let až do dvanácti.

Violet Oaklander má svůj osobitý styl, kterým k vám skrze publikaci promlouvá. Není přehnaně emotivní, dokáže si udržet odstup, ale i přesto je všímavá a do své práce zainteresovaná a dokáže dětské problémy vnímat a především s dětmi hovořit. Promlouvá o svém způsobu práce, o svých metodách a technikách, které lze mnohdy využít i v domácím prostředí, když vaše dítko něco trápí a vy se snažíte z něj vydolovat co.

Pomůže vám nahlédnout do dětské mysli. Jak děti sami sebe vnímají, svou rodinu a svět kam patří? Jak jim pomoci ke správnému náhledu? Autorka se tedy zaměřuje nejen na duši a emoce, ale také na vnímání svého těla a okolního světa. Zmiňuje možnosti relaxace, meditace, správného dýchání, apod.

Kniha je nesmírně obsáhlá, emotivní, poutavá a svým způsobem naprosto brilantní, co se zpracování tématu týče. Není divu, že byla přeložená do tolika jazyků, protože je prakticky pro každého, kdo má co dočinění s dětmi a dokonce i pro děti samotné. Jako bonus jsou v knize některé ilustrace a tvorba zobrazené, takže snadno pochopíte, o čem autorka mluví a jak pracuje.

Pětihvězdičkovou publikaci, na kterou lze pouze pět ódy bych doporučila každému, koho zajímá dětská duše a chce nahlédnout do dětského světa. Máte-li se svou ratolestí nějaký problém a chtěli byste vyzkoušet tvůrčí metody, pak vám Violet Oaklander rozhodně pomůže najít tu správnou cestu.

Já děkuji za neskutečně cennou publikaci, kterou jsem určitě nečetla naposledy. Hodně věcí mi osvětlila, pomohla nahlédnout do vnímání dětí a pochopit i své dva syny, kteří ač jsou šťastnými dětmi, tak je občas něco trápí. Společně najít cestu, jak si s nimi promluvit a dokázat jim s problémem pomoci je pro mě to nejcennější, co mi kniha předala. Nový přístup rozhodně není na škodu a já jsem naprosto nadšená, že děti spolupracují namísto zoufání a vztekání. Doporučuji jako recenzentka i jako matka.

Kdo by nechtěl porozumět duši dítěte, když se říká, že přece v každém z nás je kus dítěte? Kdo z nás by netoužil se aspoň na chvilku zas navrátit do dětských let? Někteří dospělí už sami sebe nikdy nenašli, pro ně se může tato kniha stát odrazovým můstkem na cestě sebeobjevování, znovunalezení těch částí sebe sama, které zůstaly ztraceny v časech dětských her. Tato kniha je určena též pro ty, kteří vnímají potřeby dítěte a hledají způsob, jak dětem pomoci vyrůst v odolné jedince i přes jejich nepříznivé životní zkušenosti.

Autorka knihy, Violet Oaklander, která vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a též speciální pedagogiku, a je tedy opravdu expertkou ve svém oboru, svou knihu pojala velmi originálním a netradičním způsobem. Kniha je rozdělena do 12 částí, kde se autorka zaměřuje na dětskou fantazii, na vyjadřování dětských pocitů pomocí malování, ručních výtvorů a prací, vyprávění příběhů, dramatizace či terapie hrou. Jedna z obsáhlejších kapitol je též věnována poruchám chování. Kniha je velmi čtivá, obsahuje řadu kazuistik, ukázek obrázků malovaných dětmi a zejména mnoho autorčiných osobních postřehů.

Autorka při terapeutické práci s dětmi podněcuje děti k vyjádření svých pocitů prostřednictvím malby, práce s hlínou či plastelínou, hry s vodou, koláží či vyprávění příběhů. Každá z těchto použitých technik obsahuje řadu kazuistik z vlastní autorčiny psychoterapeutické praxe, a dále též reálné obrázky malované dětmi, se kterými autorka pracovala. Každý takový obrázek obsahuje podrobné vysvětlení, proč jej dítě namalovalo, jak se cítilo, když jej malovalo, atp. U většiny obrázků autorka děti vyzývá, aby se staly něčím ze svého obrázku a mluvily o tom, jak se cítí. Například, když dítě namaluje sopku chrlící lávu, autorka jej povzbudí, aby se vžilo do té sopky, kterou namalovalo a popsalo své pocity. Například: „Já jsem sopka, která má uvnitř lávu. Ta láva je můj hněv…“ apod.

Jednu velmi obsáhlou kapitolu autorka věnuje poruchám chování a postupům, jak s dětmi s poruchami chování pracovat. Velmi zajímavá část je věnována dětskému hněvu. Dle autorčiných slov je pro děti nalezení přímého vyjádření vlastního hněvu jedním z nejtěžších úkolů. Hněv je totiž tou nejobávanější, nejodmítanější, nejpotlačovanější a nejvíce ohrožující emocí, dle autorčiných slov to bývá ta nejdůležitější a nejhlouběji usazená překážka na cestě k celistvosti a zdraví jedince. Velmi čtivě je též pojatá část zabývající se prací s hyperaktivními dětmi či naopak s dětmi uzavřenými, autorka v knize popisuje, jak tyto děti vnímá jejich okolí a jak se ony samy cítí, a proto se tak či onak projevují navenek.

Kniha je určena nejen odborníkům zabývajícím se dětskou psychikou, ale dle mého názoru i rodičům, kterým kniha přiblíží dětský svět, věřím, že každý rodič si v knize najde kus ze svého dítěte. Nalezne tam vysvětlení a účinné postupy, jak zvládnout a lépe pochopit hněv, strach, agresivitu či hyperaktivitu u vlastního dítěte. Autorka s dětmi při terapiích pracuje velmi nenásilnou a hravou metodou, takže si ke každému dítěti nakonec najde cestu.

Na závěr bych ještě ráda zmínila pár autorčiných postřehů, kterými je hustě protkána celá kniha.

„Malé dítě nemá problémy se sebeúctou, prostě je. V plném slova smyslu existuje.“

„Silné vědomí sebe je dobrým předpokladem pro kvalitní kontakt s okolním prostředím a lidmi v něm.“

„Malé děti neobviňují za své problémy rodiče či okolní svět. Myslí si, že samy jsou špatné, že udělaly něco špatně, že nejsou dostatečně chytré, hezké.“

Každý z těchto postřehů nutí čtenáře k hlubšímu zamyšlení. Věřím, že nejeden odborník, ale i rodič si z této úžasné a originální knihy vezme ponaučení a zároveň jim kniha napomůže nahlížet okolní svět očima dítěte, což je pro komunikaci s dětmi nesmírně cenná zkušenost.

Violet Oaklander, autorka knihy Třinácté komnaty dětské duše, je americká psychoterapeutka s doktorátem z psychologie a vysokoškolskými diplomy ze speciální pedagogiky a manželského, rodinného a dětského poradenství. Je autorkou několika knih a řady odborných článků, pracovala několik let jako ředitelka Centra pro terapii dětí a dospívajících v Kalifornii, kde se věnovala mimo jiné emočně narušeným dětem, je jednou z významných propagátorek využití gestalt terapie v dětském věku a dospívání, školitelkou v gestalt terapii, matkou tří dětí a v neposlední řadě člověkem, který dokáže vnímat dětský pohled na svět a komunikovat s dětmi způsobem, který je jim blízký. Při čtení knihy mě stále znova napadalo, že ji psal člověk, který má nejen velké množství osobních zkušeností s psychoterapií dětí a prací s rodinami, ale především člověk, kterému na dětských klientech skutečně záleží a proto aktivně hledá a zkouší nové postupy, jak se k nim přiblížit, porozumět jejich skrytým emocím a trápení a pomoci jim je zpracovat. Autorčiny zkušenosti, zájem o děti, otevřenost, kreativita a otevřené odmítání interpretování a hodnocení toho, co dítě prožívá, jsou z mého pohledu základními bonusy této knížky o 360 stránkách.

Podtitul publikace, který zní Tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie, je trefný, protože ač autorka čtenářům předkládá opravdu nepřeberné množství různých technik, postupů, modelových situací či nápadů, opakovaně zdůrazňuje, že jejím cílem nebylo sestavit návod pro práci s dětmi, ale inspirovat a motivovat k neustálému tvoření, hledání, obměňování, přizpůsobování předložených inspirací konkrétnímu dítěti, jeho potřebám, tempu i schopnostem. A právě to je mi na knize moc sympatické. Projevuje se zde fakt, že je Oaklander i lektorkou, která se věnovala školení gestalt terapeutů a ví, co je zapotřebí zdůraznit a v čem terapeuty povzbudit. Ve 12 kapitolách autorka ukazuje, jak je v terapii možno využít malování, imaginaci, práci s různými materiály (plastelína, hlína, voda, dřevo, papír apod.), vyprávění příběhů, poezii, práci s loutkami, jak je důležité rozvíjet smysly a naučit děti vnímat vlastní tělo a to, co se kolem něj aktuálně děje, jak je možné využít dramatizaci, pískoviště či hru. Věnuje se popisu terapeutického procesu i vybraným tématům, s nimiž se terapeuti při své práci s dětmi často setkávají, a to např. agresivnímu chování, projevování a zvládání hněvu, uzavřenosti, strachu, tělesným symptomům, traumatickým zážitkům, pocitům viny i autistickým projevům. Neopomíná zmínit i specifika terapie s dospívajícími a dospělými a zaměřuje se krátce také na školu či rodinu jako celek a její jednotlivé členy.

V závěru je autorka velmi osobní a odhaluje čtenářům část svých vlastních prožitků a zkušeností z rodinného života a událostí, které ji formovaly. Kladně hodnotím velké množství odkazů na další literaturu, kterou je možné při terapii dětí využít, včetně redakčního doplnění odkazů na zdroje v českém jazyce. Ač je na můj vkus v knížce místy až příliš mnoho příkladů z vlastní práce autorky s konkrétními dětmi bez uvedení širších souvislostí, může být knížka nepochybně bohatým zdrojem inspirace jak pro psychoterapeuty, tak i pro psychology, psychiatry, arteterapeuty či pedagogy. Na prvním místě zde totiž není odborné povídání o dětech, ale činnost s dětmi. Opatrně, srozumitelně, postupně, ale od prvního okamžiku také otevřeně a s přímým zapojením dítěte. Na závěr si dovolím ještě jeden osobní postřeh. Kdybych nepátrala po věku autorky a době, kdy knihu napsala, zakončila bych recenzi slovy o tom, že jde o moderní publikaci současné autorky. Jelikož už vím, že tomu tak není, nezbývá mi, než vyjádřit obdiv nad tím, jak aktuální jsou postřehy a komentáře, která Violet Oaklander napsala před několika desítkami let.