Po přečtení knihy Umění uměřenosti: Cesta ke spokojenosti v nespokojené době si zcela reálně umím představit, že se stane „Biblí“ pro všechny, kteří si uvědomují neutěšenost a neudržitelnost současného konzumního stylu života naší západní společnosti. Kniha je podle mého názoru napsaná čtivě, svižně a argumentačně je doopravdy maximálně zajímavá.

Dánský psycholog Svend Brinkmann ve své knize vysvětluje, jak je důležité si uvědomit, že „zdravý“ životní styl je ten, kdy se jedinec oprostí od života zaměřeného na spotřebu, individualismu zahleděného na sebe a bude se umět chránit před manipulací agresivního trhu, který degradoval člověka na konzumenta. Autor poukazuje na bláhovost nekonečné honby za přeludem štěstí, která je typická pro pozitivní myšlení prezentované v mnoha soudobých příručkách pro „osobní rozvoj“, dokládá svou teorii množstvím zajímavých myšlenek moderních i starších filozofů, psychologů a sociologů a neotřelých termínů.

Argumentuje z hlediska 5 různých přístupů k dané problematice: z hlediska politického ve smyslu demokratické odpovědnosti za dění ve společnosti (jsme poháněni ke štěstí ve smyslu nekončícího množství možností, ale taková podoba štěstí je spíše zátěží). Z hlediska existenciálního (jsme posedlí touhou prožít toho co nejvíc, ale definuje nás nejen to, co děláme, ale i to, co neděláme). Z hlediska etického (žijeme v etickém zmatku, stále nové vjemy vedou k věčné nespokojenosti a mohou být i spouštěčem současné epidemie deprese). Z hlediska psychologického (brát si méně, než nám přísluší, má svou cenu) a estetického (hodnota spočívající v tom, že se dobrovolně vzdáme některých požitků). Velká část našich životů je už dnes jakýmsi nácvikem, jak zažít co nejvíc. Jsme pokoušeni rychlými půjčkami, vysokými slevami a dalším dílem oblíbeného televizního seriálu, u kterého si pomocí moderních streamingových služeb pochopitelně sami určíme dobu vysílání. Jako druh jsme si vybudovali společnost s kulturní krajinou, ekologickou nikou výzev, lákadel, příležitostí a nabídek, v níž se zřídkakdy cvičíme v umění, jak se omezovat, odříkat si a odpírat. Nedostatečně se učíme něco si nedopřát. Tahle kniha je o nutnosti uměřenosti jak u jednotlivce, tak u společnosti, a doporučuje čtenáři, aby si z nutnosti udělal ctnost a jednoduše povýšil uměřenost na umění.

Summa summárum

Na první pohled útlá knížečka v regále knihkupectví zřejmě nikoho moc nezaujme. Obálka sice neurazí, ale ani oko příliš nepotěší, nicméně pokud knihu otevřete, zjistíte, že pěkně klame tělem (vzhledem) . Mě kniha téměř okamžitě (během prvního prolistování) nadchla zcela originálním pojetím ( viz. výše) a množstvím informací, které jsou zde čtenáři předloženy v logickém sledu, srozumitelně a čtivě. Tudíž člověka kniha baví, ačkoli se nejedná o beletrii a já jsem čas s ní strávený rozhodně nepovažovala za ztracený. A hlavně: konečně mi někdo (z autorů) byl schopen poskytnout srozumitelné, relevantní, pádné a v podstatě nevyvratitelné argumenty pro „zero waste“ způsob života bez jakéhokoli patosu, stokrát omletých klišé a zjednodušujícího hraní na citečky ( např. skrze vyhublé somálské děti, uschlé lesy či mrtvé velryby ), které sice umí na chvíli drnkat „na správnou strunu“, ale argumentačně je pouhý soucit a solidarita ( pro logicky uvažující jedince) slabá a málo motivační…

Svend Brinkmann se ve své publikaci Umění uměřenosti zabývá nereálností, neudržitelností a patologií davového šílenství, které se točí kolem chiméry v podobě dosažení absolutně skvělého a šťastného života, kde můžeme mít „všechno to nejlepší a hned teď“. Autor na různých příkladech názorně vysvětluje, jak moc se mýlí „pozitivní“ myšlení, které lidem namlouvá, že všichni mohou mít “ cokoli / všechno teď hned“. Svým vlastním dokazováním i argumenty předních filozofů připomíná, jak moc je „bezbřehé chtění“ nebezpečné a v podstatě zhoubné pro celou společnost. Kniha se mi líbila, vřele doporučuji!

Moje hodnocení (jako ve škole): 1

V procentech: 98%