Kniha „Úžas“ od Drachera Keltnera (Portál 2025) představuje jednoduchý, vědecky podložený i osobní průvodce emocí úžasu, který nás provází celým životem. Autor kombinuje psychologii, evoluci, kulturu a vlastní zážitky, aby ukázal, jak úžas mění náš pohled na svět, utváří vztahy a posiluje smysl života.

Hned na začátku nás kniha vtáhne osobním příběhem autora, který na vlastní kůži pocítil sílu úžasu během posledních chvil se svým bratrem – moment plný ticha, propojení a hluboké úcty.

V první kapitole „Osm zázraků života“ Keltner identifikuje osm zdrojů úžasu: morální krása, kolektivní extáze (např. společné tance), příroda, hudba, síla vizuálního umění, mystické zážitky, cyklus života a smrti a epifanické okamžiky poznání. Konkrétním příkladem je příběh ženy z Angoly, která obdivuje hrdinství vojáka zachraňujícího raněné – právě takové okamžiky vzbuzují úžas a nabízejí hlubší pochopení lidskosti.

V dalších kapitolách zjišťujeme, jak úžas „umlčí“ ego, rozšíří vědomí a podpoří empatii. Například, když sdílíme hudbu nebo tanec, cítíme, že „jsme součástí něčeho většího“. Autor upozorňuje, že úžas má nejen psychologický, ale i fyziologický dopad – projevuje se slzami, třesem, zimnicí.

Co je na knize inspirující, je Keltnerův pragmatismus: úžas nemusí být vzácný zážitek, ale lze jej budovat v každodenních chvílích. Doporučuje vědomé „úžasné procházky,“ kdy se zastavíme a ponoříme do krásy přírody nebo pozorujeme statečné činy okolí. Tento přístup psychoterapeutům či učitelům nabízí konkrétní nástroje k podpoře psychické pohody.

Styl Drachera Keltnera je čtivý, bez přehnané odbornosti, což umožňuje širokému spektru čtenářů nejen chápat, ale i prožívat úžas jako cestu k lepšímu životu.

Celkově kniha „Úžas“ není jen odbornou studií, ale i podnětem k reflexi, jakým způsobem vnímáme svět a sami sebe v něm. Přináší konkrétní příklady změny, jako když sportovní zápas nebo hudební koncert podpoří kolektivní prožitek, či jak úžas pomáhá zvládat ztráty a trauma – což jsou témata aktuální i v dnešní uspěchané době.

Doporučuji všem, kdo hledají prohloubení lidské zkušenosti a smysluplné propojení vědy s každodenní realitou.

yhledávejme úžas! Kniha Úžas: Každodenní ohromení, které mění život (Portál, 2025) zve k prozkoumání nedoceněného jevu, který přitom působí ozdravně na jedince i společnost a přispívá k radostnějšímu životu.

Dacher Keltner, profesor psychologie působící na Kalifornské univerzitě v Berkeley a autor knihy Úžas,se stejnojmennou emocí zabývá více než 20 let. Jakkoli se úžas nedá zcela vtěsnat do kategorie emocí, umožňuje to jeho alespoň částečný výzkum. Vědecky zkoumat takový jev je dost ambiciózní projekt, protože je těžko uchopitelný, věčně unikající jakýmkoli popisům i škatulkám. A tak Keltner s týmem zkoumali úžas především prostřednictvím tisíců příběhů – svědectví z různých kultur a sociálních i ekonomických skupin. Když se podobné prožitky zasadí do širšího rámce a podpoří výzkumem, začínáme lépe chápat, co pro nás úžas vlastně znamená a jak moc může obohatit náš každodenní život. Dá se říct, že kniha samotná je důkladným rozvinutím jednoduchého poselství: Vyhledávejme úžas!

Úžas podle Keltnera zažíváme, když se setkáváme s ohromujícími tajemstvími, kterým nerozumíme. „Úžas je pocit bytí v přítomnosti nezměrného, co přesahuje naše aktuální chápání světa.“ Charakter úžasu výborně vystihuje český výraz „bázeň“ (v křesťanství „bázeň Boží“ jako konsternovaný úžas před Boží velikostí), i proto Keltner volí z mnoha synonym pro úžas anglické slovo awe, které obsahuje posvátný strach (česká „bázeň“ bývá překládána právě jako awe) a dotýká se i jeho transcendentního rozměru. Úžas spočívá v údivu z věcí mimo nás (J. Goodall). Otupuje tak hrany v dnešním světě sílícího „podlého egoismu“ a vůbec individuálního „výchozího já“ mínícího, že máme svůj život pod plnou kontrolou.

Náležitá odpověď na krásu stvoření

Vyvádí nás z nás samých, dává nám zakusit vlastní nepatrnost a nesamozřejmost bytí. Tím se shoduje Keltner s pochopením úžasu J. R. R. Tolkiena, který v něm spatřoval náležitou odpověď lidského nitra na krásu stvoření. Úžas (jmenovitě ten pramenící z literární fantazie) nás podle Tolkiena zbavuje všednosti ve smyslu okoukané samozřejmosti a obeznámenosti. Současně je ale – jak poukazuje Keltner – „výjimečnost“ úžasu prodchnuta jeho všudypřítomností. Úžasu lze dojít téměř kdekoli a kdykoli, a právě každodenní úžas má přinášet blahodárné účinky na lidský život, jeho psychiku i společnost.

Tolkien o úžasu mluvil a psal hlavně ve spojitosti s literaturou a přírodou. Keltner nepřekvapivě nabízí daleko komplexnější náhled. Úžas vychází z osmi divů života: morální krásy, kolektivní energie, přírody, hudby, vizuálního umění, spirituality a náboženství, života a smrti a konečně ze zjevení. K úžasu tak můžeme nacházet nesčetně podnětů (byť se v některých krajinách – třeba v následku destrukce přírody – snižují), stačí si jich všímat a nechat se ohromujícím úžasem unést. Jak G. K. Chesterton v jednom ze svých aforismů glosuje: „Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu.“ Vždy budou důvody k podivu, ale nesmí chybět vnímavý pozorovatel, který se nechá nadchnout a obejmout jeho hřejivými účinky.

Prožívání úžasu vede ke zvýšení laskavosti, pokory, pocitu sounáležitosti se společností, odhaluje nám vzájemnou závislost a současně snižuje „výstřelky ega“ včetně sebekritiky nebo úzkostí. Podle mnohých svědectví vede k naprostému umenšení „já“, vědomí, že jsme maličcí oproti celku bytí. To ale nevede ke komplexům méněcennosti, ale daleko spíše ke zmíněné pokoře a potřeby chápat se jako součást tohoto celku. Zlepšuje vztahy s rodinou i přáteli, napomáhá v poklesu psychických chorob (jmenovitě např. PTSD), umenšuje příkopy v politických i jiných názorech. Tím, že vychází z divů života, nese mnoho podob.

Keltner identifikuje více forem úžasu – morální, kolektivní, mystický, přírodní (divoký), hudební, mikroskopický a další. Za nejrozšířenější považuje morální úžas, který vzniká při setkání s nezištnými činy druhých, a pro mnohé představuje nejčastější podobu tohoto prožitku. Taková kategorizace samozřejmě napomáhá k hlubšímu porozumění úžasu a také k posílení jeho rozšířenosti a variabilitě. Přesto občas definování různých druhů úžasu sklouzává až k bezbřehosti, k záměně úžasu za všechno nečekané a fascinující kolem nás (v knize např. „uspávající úžas“). Je třeba držet se původního vymezení této prazvláštní emoci a nenechat ji rozbřednout s jinými emocemi, či dokonce zcela jinými jevy. A ačkoliv se o tom Keltner výslovně nezmiňuje, mnohé z kategorií úžasu, které popisuje, se v reálném prožívání často prolínají.

V jakém ohledu úžas posiluje vědomí „systémů“?

Závěrem v Úžasu označuje všech osm divů života, které úžas spouštějí, za systémy. Zde hrozí dezinterpretace, rozhodně se nejedná o systémy ve smyslu ucelených souborů idejí nebo usazeného způsobu uvažování a jednání. „Mám v tom svůj systém!“ slyšíme často a míní se tím, že má jistý pořádek ve svých záležitostech a má v nich jasno. To vůbec ne, úžas právě takové systémy znejišťuje, drolí, až boří. Systémy znázorňují společenské sítě stojící na smyslu pro vzájemnost. To není z Keltnerova vysvětlení úplně patrné, a může to tak být zavádějící. Tou vrcholnou pointou, byť zastřenou, ale je, že prožitky úžasu nás otevírají naší sociální, přírodní, fyzické i kulturní provázanosti. Cíl úžasu pak spočívá v tom, „že jeho prožitek spojuje naše individuální já s nezměrnými silami života“. Úžas nás volá k pohybu – k zájmu, akci a bystrému nasazení. Pomáhá tak nejen našemu vlastnímu i společnému zdraví, ale také bojuje proti lhostejnosti, vzdávání se a pocitu beznaděje.

Do budoucna: Jak úžas mění digitální technologie?

Na ojedinělých místech knihy se Keltner zmiňuje o moderních technologiích a snižujícímu se úžasu u dětí. To označuje za jeden z nejznepokojivějších trendů. Tak jako v roce 2003 spolu s Jonathanem Haidtem publikovali studii o úžasu, čímž započal Keltnerův zájem o tento jev, nabízí se pokračování s námětem (budu-li parafrázovat podtitul publikace o dospívání mužů Philipa Zimbarda), jak nás moderní technologie připravují o úžas a co s tím. Nic se nemění na tom, že východiskem bude soustředění na pozitivní emoce (kterou úžas představuje), to totiž Keltner od onoho roku 2003 dělá.

Jakým způsobem ale úžas ovlivňuje vizuální ztvárnění s nástupem AI prakticky čehokoli? Otupuje úžas čím dál víc fascinující a bizarní fotografie i videa? A ovlivňuje to nějak jiné typy úžasu, ať už ten morální anebo třeba vyvěrající z přírody? To by mohlo velmi prospět k tomu, jak úžas včlenit do svého života a čeho se vyvarovat. Nabízí se pochopitelně i opětovná spolupráce s J. Haidtem, který loni publikoval knihu The Anxious Generation (Úzkostná generace).

Úžas je mnohaletou ambiciózní snahou postihnout ztěžka postihnutelný jev úžasu. Příběhy napříč světem i kulturami a také různá sociální šetření a průzkumy mozku ukazují jeho nedoceněný přínos. Výzva každodenního úžasu se týká každého z nás – je to cesta, jak si poměrně jednoduše a bez peněz vypěstovat postoj, který povede k hlubšímu údivu i uzdravující vděčnosti.