Když jsem na střední škole dostal první předplatné Psychologie dnes, tak si vybavuji, že v každém čísle bylo krátké zamyšlení od Ludmily Čírtkové a Michala Horáčka. Už je to asi 18 let a časopis pořad funguje.

Kniha Viktimologie pro forenzní praxi patří k titulům, které nepřinášejí pouze odborné informace, ale zároveň mění způsob, jakým se čtenář dívá na oběti trestných činů. Kniha také přináší důraz na zranitelné obětí, domácího násilí, znásilnění, digitálního násilí a profesionální jednání s oběťmi.

Oceňuji systematické bourání zažitých mýtů o „správném“ chování oběti. Čírtková ukazuje, proč oběti často nejednají tak, jak by od nich okolí očekávalo, tedy proč mlčí, proč oznamují trestný čin opožděně, proč se vracejí k násilnému partnerovi nebo proč jejich reakce působí navenek nelogicky. Učí, že oběť není důkazní materiál ani pasivní objekt soucitu, nýbrž člověk, jehož chování je třeba chápat v kontextu traumatu, strachu, studu, závislosti, zmatení a narušené životní rovnováhy.

Do textu se propisují bohaté autorčiny zkušenosti z profesního pole a viktimologické expertízy. To je na textu znát. Sílu lze spatřovat v propojení odborné přesnosti s praktickou citlivostí.

Publikace je určena především odborníkům (kriminalistům, soudcům, státním zástupcům, krizovým interventům, sociálním pracovníkům a dalším pomáhajícím profesím). Text není úplně jednoduchým ani odpočinkovým čtením. Téma je těžké a místy nevyhnutelně konfrontační.

Můj filtr na kvalitní literaturu je přísný obstála v něm tahle kniha?

Viktimologie pro forenzní praxi od Ludmily Čírtkové. Publikace obsahuje velmi dobře strukturovaných 264 stránek, kniha je v měkké vazbě a vydal ji @nakladatelstviportal

Co je tématem? Obsahem je například psychologie oběti, mýtus ideální oběti, primární a sekundární viktimizace nebo spravedlnost očima obětí. Kniha se čte dobře snad všude, já ji osobně četl při jízdě do školy.

Jednou z největších výhod je, jak chronologicky je kniha psaná. Nejprve se seznámíte s počátky trestného činu a dostanete se přes mýty ideální oběti až k uzavření případu po oficiální stránce. Hodně dobře na mě fungovaly i příběhy, kterými autorka rozhodně nešetřila, a ušetřila mě tak zbytečného hloubání nad definicemi. Proto si dovolím říct, že pokud vás čekají přijímací zkoušky, v téhle knize se neučíte odříkávat vše nazpaměť, ale uvědomíte si logiku věci. A pokud se chcete z knihy učit nebo si dělat výpisky, třeba jako já, máte v závěru kapitol vždy shrnutí. To je přínosné, i pokud čtete s trochou nepozornosti autorka vám vše připomene. V knize se najde i dost zajímavých tabulek, jednu z nich jsem uvedl v tomto příspěvku.

Co bych ale vytkl, je stylistika některých vět. Občas byly formulovány poměrně nevšedně a některé pasáže jsem proto četl vícekrát. Zároveň mi trošku chybělo ujištění, že kdykoliv vložím knihu do školní brašny, vyndám ji v nejlepším případě s ohnutými rohy to ale o kvalitě informační stránky knihy nic nevypovídá.

Fakt mě nadchlo téma introjektu, o kterém budu v epizodách básnit asi ještě hodně dlouho, takže se máte na co těšit.

A verdikt? Pro koho je určena? Číst, nebo nečíst? Popravdě bych lhal, kdybych řekl, že nestojí za přečtení. V rukou držím jednu ze svých nejoblíbenějších knih pro přiblížení tohoto tématu, což je vhodné pro laiky i lidi, které psychologie prostě zajímá. Vzhledem k tomu, že autorka klade velký důraz na shrnování informací pro forenzní praxi a srozumitelné vysvětlení, řadím ji spíš k odborné literatuře. V knize si zkrátka každý najde to své.

Hodnotím 4/5

#knihy #psychology #portal #spoluprace #book