Mikulášský týden je tady! Využijte slevy 20 % na tištěné knihy!

Proměna emocí v psychoterapii

Všímavost a soucit se sebou

Tištěná kniha (2019)

0 % 13 recenzí

279 Kč

349 Kč −20 %, ušetříte 70 Kč

Dodání 1-2 dny

Doprava od 59 Kč Možnosti dopravy Od 1 000 Kč doprava zdarma

Tištěná kniha (2019)

Autor
Jan Benda
Edice
Spektrum
Počet stran
230
Vazba
Brožovaná
Rok vydání
2019
Typ produktu
Tištěná kniha
Kód
13312001
EAN
9788026215240
Nakladatelství
Portál
ISBN
978-80-262-1524-0
Obálka v tiskové kvalitě
Stáhnout obálku

O knize  

  • Mindfulness čili umění být teď a tady
Autor čerpá z vlastní bohaté klinické zkušenosti, z meditační praxe i z nejnovějších výzkumů v oblasti emocí, všímavosti (mindfulness) a soucitu se sebou samým (self-compassion). Navazuje na práce M. Frýby, A. Pessa, E. Gendlina, L. Greenberga a dalších a představuje vlastní ucelenou teorii vzniku nejčastějších psychopatologických symptomů. Kniha nabízí originální transdiagnostický model psychoterapeutické změny i praktický popis postupů a technik, jež lze integrovat v rámci kteréhokoli psychoterapeutického přístupu. V kontextu narůstajícího zájmu o využívání všímavosti představuje čtenářům dosud nepublikované psychoterapeutické postupy. Moderní pohled, který kniha nabízí, může být cennou inspirací jak pro odborníky, tak pro všechny zájemce o sebepoznávání a seberozvoj.
PhDr. Jan Benda je psycholog a psychoterapeut s dvacetiletou zkušeností s využíváním všímavosti v psychoterapii. Byl řadu let žákem Mirka Frýby, prošel výcvikem satiterapie a PBSP, opakovaně pobýval v meditačních centrech na Srí Lance. Přednáší o všímavosti na katedře psychologie FF UK v Praze. Knihu můžete koupit i jako audioknihu (Tympanum).

O autorovi

Jan Benda vystudoval psychologii na FF UK v Praze. V minulosti pracoval např. jako psycholog v nemocnicích nebo pro hasičský záchranný sbor, od roku 2006…

Všechny knihy autora

Další knihy autora

Recenze (13)

  • Autor recenze Pavel Veselský Datum 14. 1. 2020


    Benda, Jan: Všímavost a soucit se sebou - autor recenze: Pavel Veselský

    https://e-psycholog.eu/clanek/354

    Orientovat se v současné nabídce literatury k mindfulness může být poměrně dost obtížné. Mindfulness je dnes často diskutovaným konceptem, jak mezi laickou veřejností – ve své popularizované podobě, tak mezi odbornou veřejností – kde je předmětem nejenom teoretického, ale i výzkumného zájmu. Navíc je konceptem, který zasahuje do mnoha rozmanitých oblastí lidského myšlení a konání – psychoterapii nevyjímaje.

    Kniha Jana Bendy, zaměřená na možnosti uplatnění všímavosti (mindfulness) a soucitu se sebou (mettá a karuná) právě v psychoterapeutickém kontextu, představuje v tomto proudu zájmu o mindfulness jednoznačně krok dobrým směrem, a nebojím se napsat, že v česky psané literatuře jde o nepřehlednédnutelný počin. Mimo jiné i proto, že vedle všímavosti staví jako důležitý doplněk soucit se sebou samým (role soucitu jako doplňku všímavosti byla dosud v českém prostředí opomíjena, přitom obzvlášť v terapii je role soucitu se sebou pro přijetí emocí, jichž si může terapeut spolu s klientem všimnout, klíčová).

    Strukturálně je kniha přehledně uspořádaná. Autor v ní – kdybych se měl pokusit vyjádřit ústřední myšlenku, jež stojí za touto knihou – poukazuje na to, že všímavost pomáhá mj. měnit postoj k emocím, a všemu, co prožíváme; a mění tím též způsob, jak chápeme své vlastní Já. První část knihy je čtenářsky vstřícným uvedením do problematiky.

    Druhá část textu se zaměřuje na pochopení toho, co nám emoce sdělují – odhaluje adaptivní a maladaptivní funkci emocí, s poměrně velkým důrazem na roli pocitů studu (čímž autor přispívá k aktuálním diskuzím o významu a roli studu). V dalších kapitolách této části knihy se autor zabývá vlivem raných zkušeností na utváření emočních schémat, popisuje obranné mechanismy, včetně způsobu, jímž naše prožívání mění všímavost, a stavů „ušlechtilého dlení“ (inspirovaných buddhistickou psychologií) jako nápomocného faktoru.

    Ve třetí části knihy, již poměrně dost prakticky zaměřené, autor nabízí pět postupů, pomocí nichž je možné rozvíjet všímavost v běžném individuálním terapeutickém sezení, a v tomto kontextu představuje obecné schéma korektivní emoční zkušenosti, poznatky o rekonsolidaci paměti, a v neposlední řadě i eticko-psychologické souvislosti našeho prožívání.

    Za nejpraktičtěji zaměřenou část textu lze považovat čtvrtou část knihy, kde autor podrobněji představuje tři konkrétní psychoterapeutické techniky, spjaté tím či oním způsobem s všímavostí v terapeutickém kontextu: focusing, krocení démonů (tak, jak ji rozvíjel Mirko Frýba, jedna z velkých inspirací autora), a technika ideálních rodičů.

    Jedním z důvodů, proč brát knihu jako seriózní zdroj odborných informací, je i skutečnost, že autor velmi poctivě podepírá svá tvrzení odkazy do odborné literatury. 543 titulů představuje vskutku úctyhodnou rešeršní práci (více viz http://literatura.mindfulness.cz), kterou si autor před psaním knihy musel dát. Druhým dobrým důvodem je dlouhodobá přímá zkušenost autora s praxí všímavosti a soucitu se sebou samým. Ať již této praxi věnoval v mnišském rouchu a svém každodenním životě, nebo se ji pokoušel uplatnit z pozice psychoterapeuta v křesle své pracovny. Tuto kombinaci odborné erudice s vlastní dlouhodobou zkušeností, která stojí za právě vydávanou knihou, považuji jednoznačně za její silnou stránku.

    Příkladem takového vidění tématu v širších souvislostech a hlubšího vhledu do problematiky, který je postaven na prolnutí dobré znalosti teorie s praktickým pochopením diskutovaného, je mimo jiné i první kapitola, kde Jan Benda představuje tři úrovně všímavosti. Umožňuje tím zorientovat se čtenáři v možnostech dosahu praxe všímavosti, navíc tímto zasazením do širšího kontextu nabízí perpsektivu, která většině literatury o mindfulness zřetelně chybí.

    O smíření odbornosti se zkušenostní povahou všímavosti (případně soucitu se sebou) se autor pokusil i způsobem, jakým je kniha psána – teoeretické poznatky, často poměrně dost odborné a prezentované též jako složité grafy, provazuje s příklady z každodenního života a jednotli-vými cvičeními (celkem 18). Na jednu stranu tomu rozumím, a tuto autorovu snahu o zpřehlednění a přiblížení odborně náročnějších poznatků – doprovázenou velice vhodně i slovníčkem pojmů či jen několika doporučenými tituly rozšiřující literatury versus dlouhý seznam dalších odborných zdrojů – jako čtenář oceňuji. Na druhou stranu mi tato tendence, podpořená navíc ještě příležitostným provázením čtenáře textem, přišla občas rušivá. Jakoby místy nebylo úplně zřejmé, komu je kniha určena – jestli akademické obci, psychoterapeutům z praxe, či širší veřejnost se zájmem o všímavost. Přesto tento široký záběr nepovažuji pouze za mírně rušivý faktor, ale vidím v něm právě i potenciál pro oslovení všech třech výše zmíněných skupin čtenářů.

    autor recenze: Pavel Veselský
    Filozofická fakulta Univerzity Palackého v OlomouciRecenze byla zpracována pro časopis e-psychologie
    https://e-psycholog.eu/clanek/354
    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Jiří Plocek Datum 8. 1. 2020

    https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2019/44-2019/vsimat-si-pomaha

    V posledních letech zažívá ve světě nebývalého rozmachu pojem mindfulness, který se do češtiny překládá převážně jako všímavost, někdy i jako bdělá pozornost. Rozvíjení této schopnosti má celou řadu pozitivních dopadů v oblasti vzdělávání, v běžném životě (např. zvládání mezilidských vztahů) a v neposlední řadě také v psychoterapii. Posledně uvedené oblasti se věnuje kniha Jana Bendy Všímavost a soucit se sebou (Proměna emocí v psychoterapii), vydaná v roce 2019 v nakladatelství Portál.

    Před několika lety jsem se zúčastnil semináře britského učitele meditace a psychoterapeuta Roba Preece. Tam jsem se poprvé setkal se slovem mindfulness (všímavost). Náš lektor jej zmínil mírně ironickým tónem jako určitou všudypřítomnou a do jisté míry módní západní záležitost, která má jistý vztah k meditaci. Konstatoval ale, že my se v dalším průběhu semináře budeme zabývat meditací, nikoli všímavostí. Promluvil z něj člověk navázaný hluboce skrze několikaletý pobyt v Tibetu a rozsáhlou meditační praxi na buddhistickou tradici. A měl v jistém slova smyslu pravdu: Všímavost sama není klasickou meditací. Jak říká Jan Benda, autor knihy Všímavost a soucit se sebou: „Všímavost je schopnost uvědomovat si procesy probíhající v naší mysli s porozuměním a soucitem.“ Tuto schopnost ovšem lze rozvíjet právě pomocí meditace všímavosti (vípassaná). A přes současný boom to není pouze módní západní trend, ale navazuje na buddhistický pojem sati, podobně jako na buddhistickou psychologii navazuje Bendovo využití všímavosti v psychoterapii. Přičemž zde nejde vůbec o náboženské obsahy, nýbrž o specifický způsob uchopení psychické reality. O zvýšení míry sebereflexe. Autor sám působí jako psychoterapeut a vysokoškolský pedagog a velmi jej ovlivnil půlroční pobyt na Ceylonu, kde se věnoval meditační praxi.

    Rozvoj všímavosti není ve své podstatě něčím úplně novým, a to ani v novodobé západní psychologii. O potřebě přivést do vědomí nevědomé psychické procesy, aby se člověk posunul při svém duchovním zrání či vymanil z nežádoucího psychického směřování, se mluví v oblasti hlubinné psychologie od doby objevu nevědomí. Těžiště této psychologie - na rozdíl od psychologie pracující s všímavostí - spočívá spíše ve snaze analyzovat psychické struktury, motivace a dynamiku a jejich symbolické vyjádření.

    Zásadním, dalo by se říci až revolučním příspěvkem meditačních technik a rozvíjení všímavosti spočívá ve způsobu, jakým se sebou zacházíme, jak se učíme vnímat se jako subjekt, a jak se dobíráme psychických obsahů a procesů, které určují naše prožívání a jednání. A přestože bychom více či méně podobné paralely zcela jistě nalezli například i v křesťanské tradici, například u některých mystiků (Mistr Eckhart a jeho "opouštění sebe sama"), tak ty zůstaly běžnému západnímu společenskému vědomí skryty. Až dnes k nám přichází skrze věky propracovaný systém buddhistické psychologie tento způsob sebepoznání jako všímavost. Její studium a aplikace v západním světě akcelerují. Jan Benda uvádí, že v roce 2003 evidovala vědecká databáze necelé tři stovky publikací o mindfulness a v červnu roku 2019 to bylo téměř 12 tisíc, tedy třicetkrát více.

    Co to tedy vlastně ta všímavost je?

    Schopnost všímat si rozděluje Jan Benda do třech úrovní. V první se učíme pozorovat, co se děje s naším myšlením a cítěním v přítomném okamžiku. Neulpíváme na obsazích myšlenek ani pocitů ani vjemů, registrujeme pouze jejich existenci. Už toto jednoduché všímání, k němuž se lze dobrat určitým meditačním přístupem, může ovlivnit pozitivně naši psychiku - posouvá práh a dobu reaktivnosti, dovoluje lépe vyhodnocovat situaci.

    Na druhé úrovni se učíme všímat si celých procesů, u nichž opět neulpíváme na jejich obsazích, ale zaujímáme k nim akceptující postoj. V této rovině můžeme odkrýt takzvaná maladaptivní emoční schemata, obranné mechanismy, jichž jsme si dříve nebyli vůbec vědomi a které nás uzavíraly do kruhu stereotypů a zabraňovaly nám vykročit z nich ven.

    Na třetí úrovni se dostáváme do stavu, kdy mysl už neovládají (nedeformují) žádné obranné mechanismy a my můžeme vnímat věci „tak jak jsou“. To znamená, že jsme osvobozeni od vlastnických tendencí, od sebevztažného zpracování informací. Mění se nevratně naše osobnost, chápání sebe samého. V této rovině vidí mnozí lidé západního světa nebezpečí, spočívající v „rozpuštění“ Já, ve ztrátě vůle, a tedy v dosažení jakési „nezdravé“ pasivity. To je ovšem velký omyl, protože předpokladem tohoto stavu je nejdříve dosažení stavu zralého Já, po jehož zvědomění ( „opuštění“) člověk dokonce může být i více aktivní. Jenže jeho činnost není určována nezpracovaným vztahem k sobě.

    Výzkum i praktikování všímavosti, stejně jako terapeutická činnost, nemají smysl, když nejsou spojeny se změnou postoje k sobě, tedy s rozvojem sebepřijetí a soucitu k sobě samému (self-compassion). Výčitky a sebeobviňování jsou největšími překážkami zdravého psychického vývoje.

    Klíčová otázka: Co s emocemi?

    Jan Benda je představitelem psychoterapeutického směru, pro nějž jsou klíčové emoce a posun v jejich zvládání. Uvádí, že v zásadě většina jeho klientů se nachází ve špatném psychickém stavu na emoční úrovni: Neví si rady s emocemi jako je úzkost, strach, trpí následkem toho psychickým vyčerpáním a rádi by této stav změnili. Proto ve své knize poměrně podrobně rozebírá emoce, jejich funkci a jejich kategorie. Má to velké opodstatnění, protože emoce jsou bezprostředními a nejvýraznějšími psychofyzickými reakcemi organismu na podněty (projevují se tělesně, prožíváním a případně akcí) a mají nezřídka existenciální význam. Navíc nám umožňují prvotní odhad situace - jestli je pro nás dobrá nebo nikoli.

    Analýza faktorů, které v raném věku ovlivňují další vývoj lidské psychiky a zakládají na skryté příčiny vzniku maladaptivních emočních schémat, je v Bendově knize popsána pro laického čtenáře velmi srozumitelně a přibližuje nás potom i ke způsobům, jak využít všímavost k jejich demaskování a rozpuštění. Teoretický rámec je doplňován praktickými cvičeními, při nichž se čtenář může přiblížit probírané tematice skrze vlastní prožívání, protože se všímavostí je to jako s jakoukoli jinou schopností či dovedností - nestačí si o ní přečíst knihu, je nutné je cvičit a praktikovat. A skutečná dovednost i posuny na poli vlastní psychiky jsou záležitostí dlouhodobou. Výsledky však člověka zásadně osvobozují od dosavadních stereotypů a pomáhají mu měnit náhled na sebe sama i své okolí.

    Bendova kniha je především určena pro čtenáře zajímající se vážně o psychoterapii a o svou vlastní duši. Autor sám říká, že pro terapeuta je rozvoj všímavosti žádoucím rozšířením jeho schopnosti porozumět klientům, zvýšit empatii. Naopak říká, že není příznivcem snahy zavádět meditaci všímavosti u klientů, protože pro člověka s psychickými problémy není žádoucí sledovat všechny fenomény v jeho vědomí, ale pod vedením terapeuta se soustředit na ty důležité z hlediska jeho terapie. Také je důležité připomenout skutečnost, že všímavosti se člověk nenaučí za jeden několikatýdenní kurs, ale podobně jako u meditační praxe, je to záležitost dlouhodobá.

    Přečíst celou recenzi Zavřít
  • Autor recenze Mindful life Datum 7. 1. 2020


    Benda, Jan: Všímavost a soucit se sebou - autor recenze: Mindful life
    https://www.youtube.com/watch?v=kGELzdvKskU

    Přečíst celou recenzi Zavřít

Napsali jsme o knize

Všímavost a soucit se sebou

Knižní novinky

Všímavost a soucit se sebou v psychoterapii

Přečíst článek