Tuhle knížku jsem si vyloženě vybrala do sezónní deprese. Nechci strašit, ale už je tady. Přímo za rohem. Přímo za tebou. Neotáčej se.

Se psaním Honzy Bendy jsem se poprvé setkala před pěti lety (Všímavost a soucit se sebou) a byla jsem unešená. Něco jako když koupíš Kinder vajíčko a je tam krásná šmoulí figurka místo dementního puzzle. A měla jsem pravdu, když jsem čekala další pecku. Tahle má kouření žab a ego death hned v úvodu.

Způsob, jakým Benda o vnímavosti mluví, je prostě fascinující a vzbuzuje respekt. Celý text je velmi vědecký, ocitovaný za každou větou, vyžaduje vaši pozornost, ale zároveň s vámi nehraje hru "znám víc cizích slovíček a proto jsem důležitý". Všechno tam má svůj význam, všechno tam má své místo.

Laťka byla vysoko a stejně jsem dostala všechno, co jsem chtěla- věda, a přitom trochu ezo punk, ukázky rozhovorů, cvičení na vyzkoušení. Za mě 10/10, přečtu Bendu zas. Nechte ho zas pět let psát něco dobrýho, já si počkám.

S textem Jana Bendy jsem se poprvé setkal v roce 2003, kdy jsem měl možnost seznámit se s jeho rigorózní prací Mystika a schizofrenie. Více než po dvaceti letech se mi do ruky dostalo jeho nejnovější dílo a jsem za to rád.

Bendova kniha představuje svébytný přístup integrativní psychoterapie inspirované buddhistickou filosofií, psychologií a meditační praxí. Autor má více než dvacetiletou klinickou praxi v psychoterapii a podobně dlouhou zkušenost s meditací, včetně dlouhodobých pobytů v klášterech na Srí Lance. Benda v tomto směru navazuje na doc. Mirko Frýbu (1943–2016), který rozvíjel psychoterapeutický přístup založený na buddhistickém učení – svůj přístup pojmenoval satiterapie.

Kniha, kterou jsem přijal k recenzi, si zaslouží být čtena s všímavostí, o což jsem se pokusil. Kniha na první pohled pěkně vypadá, díky polotuhým deskám se hezky drží v ruce. Příjemná je kniha i po stránce grafické a typografické. Když zanoříte nos mezi stránky, ucítíte vůni a uslyšíte šustění papíru. Po stránce chuťové jsem knihu neprozkoumával, natolik knihám neholduji.

Uspořádání knihy je přehledné, dělí se do čtyř oddílů a dvaceti kapitol. Text se nese v odborném duchu a je opatřen bohatým množstvím odkazů na relevantní vědecké studie, což podtrhuje důvěryhodnost autorových tezí. Benda zakládá své teze na důkladném diagnostickém a vývojově psychologickém uvažování.

Kniha poskytuje psychoterapeutům užitečné nástroje pro jejich praxi a zároveň nabízí běžným čtenářům příležitosti, jak prostřednictvím technik všímavosti nahlédnout maladaptivní schémata vlastního prožívání, myšlení a jednání. Čtenář též získává nástroje, které mohou přispět ke změně toho, jak se vztahuje sám k sobě i druhým lidem.

V první kapitole Benda představuje směr integrativní psychoterapie poučené všímavostí, jehož je sám představitelem. Jde o přístup na pomezí humanistické, transpersonální a buddhistické psychologie.

Druhá kapitola se zaměřuje na různorodé podoby zraněného Já a nabízí možnosti uzdravení. Problematiku autor zasazuje do vysoce odborného kontextu, nabízí přitom diagnostická vodítka a hluboké vývojově psychologické vhledy.

Třetí kapitola rozpracovává koncept autentického Já, jehož dosažení je cílem prezentovaných metod a postupů. Zde se ještě autor pohybuje na poli humanistické psychologie. Čtenáře se snaží vést k tomu, aby své Já nahlédl z odstupu, aby jasněji uviděl povahu různých zranění. Naznačuje cesty, jak rozrušovat maladaptivní vzorce prožívání, myšlení a jednání. Ukazuje způsoby, jak můžeme vidět vlastní Já v jiném světle a utvářet ho směrem k větší odolnosti, flexibilitě, ale i citlivosti.

Čtvrtá kapitola se věnuje konceptu transcendentního Já, který integruje prvky buddhistické, humanistické a transpersonální psychologie. Bendův přístup pracuje s tím, že člověk by měl kultivovat soucit, tříbit svoje hodnoty a směřovat k něčemu, co ho přesahuje. Benda vnímá osobní zrání jako proces, který vede také k rozvoji spirituality. Kromě buddhistické duchovní tradice je mu blízká též křesťanská mystika. Odkazuje v tomto směru několikrát na vynikající knihu Evelyn Underhillové Mystika.

Kniha obsahuje dvacet cvičení (na konci každé kapitoly jedno). Jde o kreativní metody práce s emocemi, prohlubováním uvědomění a přerámováním životních situací. Tato cvičení mají potenciál zmírňovat následky duševních zranění, zvyšovat sebedůvěru a poskytnout nové perspektivy na svůj osobní příběh. V důsledku pak mají vést ke zralejšímu jednání.

U některých cvičení pracujících s imaginací bych uvítal instrukce pro citlivější čtenáře, pro které by mohlo být cvičení potenciálně zraňující. Například pro osoby v krizi, traumatizované, nebo s vážnějšími duševními problémy by mohlo mít cvičení kontraproduktivní účinky. Instrukce ke cvičení by snad mohly obsahovat důkladnější reflexi duševního stavu, v kterém do cvičení čtenář vstupuje. Snad by stálo za to více upozornit čtenáře na možnost objevení se velice nepříjemných obrazů a emocí, aby čtenář při cvičení postupoval citlivě a v těchto případech si např. otevřel oči, přerušil cvičení, odklonil pozornost, nebo provedl nějaké cvičení na ukotvení. Možná jsem v tomto směru příliš opatrný, ale přesto to nabízím ke zvážení a diskusi.

Celkově považuji knihu za vynikající, originální, praktickou, inspirativní a vysoce odbornou. Kniha také v blízké době vyjde v angličtině v nakladatelství Routledge. Je cenným zdrojem inspirace jak pro odborníky v oblasti psychoterapie, tak pro laickou veřejnost. Domnívám se, že kniha bude zajímavým čtením pro všechny lidi, zajímající se o téma osobnostního a duchovního rozvoje.

Všímavost a Já je druhou knihou psychologa a psychoterapeuta Jana Bendy, kterou nakladatelství Portál vydalo a opět je ukázkou nadprůměrně precizní práce autora, jež se projevuje v plynulém propojení poznatků západní psychologie s Buddhovým učením všímavosti a dále pak bohatých teoretických zdrojů, z nichž autor vychází a na něž se odkazuje, s praktickými tipy pro psychoterapeutické působení. Benda ve své knize čtenáře citlivě přesměruje od diagnostického zaměření na symptomy různých poruch k maladaptivním schématům, jež je pomocí všímavosti a soucitu k sobě možné dle jeho slov "odzbrojit" a transformovat. Ve své knize představuje Transdiagnostickou teorii zraněného Já, jež vznikla propojením teorie citové vazby, teorie složeného Já a teorie ontologické závislosti. Nabízí transteoretický fenomenologický model maladaptivních schémat a objasňuje roli (nedostatku) všímavosti a soucitu k sobě v etiologii duševních poruch a v psychoterapeutické změně. Odhaluje přitom vliv představy, kterou jsme si o sobě vytvořili (narativní Já) na vznik psychopatologických symptomů. Kniha je určena především psychologům a psychoterapeutům, ale může dle slov autora dobře posloužit i zájemcům o seberozvoj a duchovní oblast.

V první části knihy se čtenář nejprve seznámí s všímavou diagnostikou maladaptivních schémat, s vývojovým traumatem, jádrovými přesvědčeními, pocity niterné emoční bolesti, obrannými mechanismy a archaickými ego stavy. Na příkladech z kazuistik a ukázkách terapeutických rozhovorů autor pěkně ilustruje, jak lze maladaptivní schémata léčit pomocí všímavosti a soucitu k sobě. Ve druhé části knihy se čtenář spolu s autorem bude věnovat čtyřem typům "zraněného Já" včetně významu korektivní vztahové zkušenosti a rekonsolidace paměti v procesu uzdravení. Třetí část je zaměřena na rozvíjení flexibilního autentického narativního Já ve vztazích a poslední, čtvrtá část, je propojením psychologie a spirituality se zaměřením na transpersonální vývoj. Řeč je zde o meditaci a psychedelické zkušenosti včetně rizik spojených s povrchním zájmem o výše zmíněná témata.

Jako první Bendova kniha je i toto dílo doslova nabité odkazy na výzkumy, odborné publikace a neurovědecké články. Teorie je i zde vyvážena praktickými zážitkovými cvičeními, jichž nám autor nabízí rovných 20. Jedná se o náročnější čtení, při němž se budete zabývat do hloubky nejen kazuistikami a teorií, ale také vlastními myšlenkami, vlastními emocemi, maladaptivními schématy i hledáním svého osobního zraněného já. Půjdete-li do hloubky (a mám dojem, že jinak knížku od začátku do konce projít ani nejde), položíte sami sobě řadu otázek a pocítíte také řadu náročných emocí a myšlenek. Dle mého názoru vás to posune jak ve vnímání sebe sama a svých vztahů, tak také ve vašem nahlížení na klienty. Dobrým bonusem je také kvalitní grafika, srozumitelnost, přehlednost textu s využitím grafů a tabulek i velmi kvalitní jazykové zpracování knížky. Pokusím-li se to shrnout, je publikace zdařilým výsledkem poctivé teoretické a autorské práce, lidskosti, vlastních prožitků a skvělých postřehů využitelných v rámci seberozvoje i psychoterapeutického vztahu s klienty. Jedna autorova myšlenka na závěr: "U klientů s navenek odlišnými diagnózami probíhají často velmi podobné sebevztažné procesy. Viditelné vnější symptomy, podle nichž stanovujeme tradiční diagnózy, jsou přitom (z tohoto pohledu) jen pomyslnou špičkou ledovce. A pokud nevidíme "pod povrch" (do těla a mysli klientů), těžko je můžeme ovlivnit." Knížka Všímavost a Já své čtenáře vůči tomu, co je skryté pod povrchem druhých lidí i jich samotných, zcitlivuje.