Nepřekvapivě je v centru současné psychologie, kognitivní vědy i neuropsychologie lidské já. I tato kniha

se věnuje porozumění já. Všímavost a soucit, jinak řečeno niterná pozornost ke svému já, je klíčem nejen k sebeléčení, ale i k sebepřesahování. „Sebevztažné pocity niterné emoční bolesti,“ všímá si autor, psycholog a terapeut s mnohaletou praxí, „vznikají na základě představ, které máme sami o sobě.“ Pocity studu,

opuštěnosti, existenciální hrůzy a související dětská schémata (negativní jádrová přesvědčení), s nimiž zápasili jeho klienti, ho postupně dovedly k formulování fenomenologického modelu maladaptivních

schémat. Ten vychází z teze, že v těle a mysli klientů s nejrůznějšími klinickými diagnózami probíhají velmi podobné procesy. Model pomáhá lépe pochopit mechanismy vzniku jednotlivých symptomů duševních poruch a lépe zaměřovat a přizpůsobovat konkrétní podobu terapeutických intervencí.

Bendova druhá kniha na toto téma vyváženě kombinuje teorii a ukázky z praxe. Představuje čtyři typy maladaptivních schémat (čtyři „zraněná já“) , popisuje, jak mohou vznikat a jak může pomoci korektivní vztahová zkušenost a rekonsolidace paměti, resp. jak se vymanit z maladaptivních scénářů. V závěrečné

části se autor věnuje otázce, nakolik mohou při léčení zraněného já napomoci psychedelika rozšiřující vědomí. Právě přesah publikace směrem ke spiritualitě (v buddhistické tradici) a přístupná forma ji činí atraktivní nejen pro odborníky, ale i pro starostlivé rodiče a zájemce o osobní rozvoj.

Ve své nové knize Všímavost a Já integruje Jan Benda současné poznání různých psychoterapeutických směrů, poznatků z neuropsychologie a bohaté praktické zkušenosti. Spokojenost se nachází uvnitř každého z nás, i když to přes ruch okolí nemusíme vidět.

Kniha je lemována kazuistikami a zároveň se opírá o dvacet cvičení, návodů k zamyšlení, které mohou posvítit na zbloudilou cestu.

Jaké naše Já může být? Jakých může nabývat podob? Jak se dostaneme od zraněného, přes autentické až transecentnímu?

Smířlivě poukazuje na nutno změnu “kulturního vědomí”. Skrze naději a posvícení si na cestu, co nám umožní porozumět sobě samým i světu kolem nás.

Mnohovrstevná kniha, která propojuje učení buddhistické psychologie, různých terapeutických směrů a poznatků z neurověd s cílem pojmenovávat, zda a jak rozvoj všímavosti a soucitu k sobě spolu s transpersonálními zkušenostmi může přispívat k osobnostnímu rozvoji, léčení raných vývojových traumat či léčbě duševních onemocnění.

Všímavost představuje autor jako způsob soucitného sebepřijetí, kterým je možné vydat se na cestu pochopení nežádoucích schémat, jež ovlivňují naše vnímání, myšlení, prožívání a chování a jež mohou být chápána jako projevy duševní onemocnění. Všímavost ve spojení se soucitem k sobě je představována jako možnost, která může těmto schématům vzít jejich ničivý potenciál a transformovat je do možnosti uchopit je tvořivě a životadárně.

Autor se zabývá vysvětlením maladaptivních schémat prostřednictvím jádrových přesvědčení, niterných bolestí, obranných mechanismů a ego stavů, vysvětluje typy zraněného Já a jeho léčení. Věnuje se rozvoji autentického Já prostřednictvím všímavosti, hranic odpovědnosti, blízkosti a oddělení a transpersonálními prožitky.

Přínos této knihy vnímám v tom, že autor u autentického Já nekončí, ale zabývá se i rozvojem transcendentního Já s důrazem na celistvost a propojenost s autentickým Já.

Jako nejdůležitější poselství této knihy vnímám, že transpersonální rozvoj jde ruku v ruce s rozvojem osobním a cílem není sebestřednost, ale propojení s druhými a světem s empatií a sebepřesahem, a také pojmenování rizik, která na spirituální cestě číhají.

Více než dvacet praktických cvičení na konci každé z kapitol může být dobrou ochutnávkou, jak rozvíjet všímavost a soucit k sobě.

Publikaci, která je na vysoké odborné úrovni a zároveň psaná srozumitelným jazykem, rozhodně doporučuji k přečtení. Vnímám ji jako užitečnou pro odborníky i širší veřejnost se zájmem o psychoterapii, osobní i spirituální rozvoj.