Bettelheim, Bruno: Za tajemstvím pohádek - autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla KouckáUvažovali jste někdy nad tím, proč dětem vyprávět pohádky? Příběhy ze země za devatero horami a devatero řekami? Plné kouzel i krutostí? Vzdálené od reality všedních dní? Je vůbec nějaký důvod?
Bruno Bettelheim nás ujišťuje, že důvodů je mnoho, jeden silnější než druhý. Dobrá pohádka podněcuje dětskou představivost, pomáhá rozvíjet rozumové schopnosti a vyjasňovat pocity. Je v souladu s úzkostmi a tužbami dětí, bere vážně jejich těžkosti a zároveň nabízí řešení. Podněcuje v dítěti jeho sebedůvěru a důvěru v budoucnost. V pohádkách též děti nacházejí poselství, že přes počáteční neúspěchy se nemají vzdávat, že mají být vytrvalé. A to vše jen tak mimochodem, zatímco se dítě dobře baví.
V první části knihy autor vysvětluje psychoanalytické pojmy a základní principy analytického pohledu na skryté významy v pohádkách. V druhé části knihy pak rozebírá několik klasických pohádek. Vysvětluje, jak pohádky pomáhají dítěti v překonávání primitivní orality, narcistických zklamání, oidipovského a elektřina komplexu či sourozenecké žárlivosti. Jak mu pomáhají získat pocit vlastní hodnoty, být odvážným, překonávat těžkosti, rozpoznávat dobré a zlé a přiklonit se k dobrému. Vysvětluje pohádkovou symboliku, proč se zde vyskytuje zlo, proč jsou charaktery postav jednoznačně černo-bílé a čím to je, že se dítě identifikuje s kladným hrdinou.
Bettelheimovo dílo vyšlo poprvé v roce 1976. Po více než čtyriceti letech však nezratilo nic na své aktuálnosti. Ba možná může být dnes, v záplavě všech rozvíjejících hraček, počítačových her a 4D superpříběhů ještě užitečnější, než v době svého vzniku. Dozvíme se, že pohádka čtená či ještě lépe vyprávěná je pro dítě cennější, než pohádka mnohem dokonalejší. Vedle rozvíjení vztahu s dítětem může totiž vypravěč uzpůsobovat tempo a detaily pohádky podle toho, jak dítě reaguje. A dítě si pohádkové postavy dotváří ve své fantazii. Když sleduje filmovou pohádku, je o toto ochuzeno. Vyobrazená nestvůra tak třeba nechá dítě chladným, nebo je vyděsí, aniž by přinesla cokoli hlubšího.
Bettelheim zároveň zdůrazňuje, že pochopení a náhledy, které čtenář z jeho knihy získá, si má nechat pro sebe a dítěti pohádky nevysvětlovat: „I když se rodič může správně dohadovat, proč je dítě určitou pohádkou citově zaujato, je lépe ponechat si toto vědomí pro sebe. Nejdůležitější zkušenosti a reakce malých dětí jsou z velké části nevědomé a nevědomými by také měly zůstat.“
Myslím, že Bettelheimova kniha může být k užitku všem rodičům a dalším lidem, kteří s dětmi přicházejí do kontaktu. Už proto, aby se pohádek nebáli (spoustě rodičů přijdou klasické pohádky příliš kruté a dětem je odmítají číst). Kniha jim umožní nahlédnout význam pohádek pro dětskou duši.
V recenzi nelze ani zdaleka vylíčit všechna moudra a přínosy knihy, na to je třeba si ji skutečně přečíst a při čtení se zamýšlet. Mě osobně toto Bettelheimovo dílo zaujalo natolik, že jsem je četla dvakrát. Kniha je to vskutku moudrá a milá. Až tak, že se zdá, jako by se do ní cosi magického, kouzelného a neuchopitelného z pohádek přeneslo.
Doporučit ji lze všem, které téma zajímá. Ovšem s upozorněním na autorův psychoanalytický pohled. Pokud si čtenář toto východisko neuvědomí či je mu příliš cizí, může se stát, že mu nebude vyhovovat štěpení osobnosti na Ono, Já a Nadjá, či že na něj bude všech těch penisů, vagín a oidipovských komplexů trochu moc a kniha mu přijde poněkud přesexualizovaná. Pomoci může určitý nadhled — uvědomění si autorova východiska a přidání pohledů jiných. S využitím magického myšlení pak můžeme vnímat Bettelheimův pohled jako jeden z možných. Jako jednu pravdu, jež se nevylučuje s pravdami jinými. Popelčin střevíček tak může zůstat Bettelheimovým symbolem pro pochvu, a zároveň být symbolem pro něco jiného, a nebo taky docela prostě zůstat střevíčkem.
autor recenze: Mgr. et Mgr. Pavla Koucká
Recenze byla zpracována pro nakladatelství Portál