Uvažovali jste někdy nad tím, proč dětem vyprávět pohádky? Příběhy ze země za devatero horami a devatero řekami? Plné kouzel i krutostí? Vzdálené od reality všedních dní? Je vůbec nějaký důvod?

Bruno Bettelheim nás ujišťuje, že důvodů je mnoho, jeden silnější než druhý. Dobrá pohádka podněcuje dětskou představivost, pomáhá rozvíjet rozumové schopnosti a vyjasňovat pocity. Je v souladu s úzkostmi a tužbami dětí, bere vážně jejich těžkosti a zároveň nabízí řešení. Podněcuje v dítěti jeho sebedůvěru a důvěru v budoucnost. V pohádkách též děti nacházejí poselství, že přes počáteční neúspěchy se nemají vzdávat, že mají být vytrvalé. A to vše jen tak mimochodem, zatímco se dítě dobře baví.

V první části knihy autor vysvětluje psychoanalytické pojmy a základní principy analytického pohledu na skryté významy v pohádkách. V druhé části knihy pak rozebírá několik klasických pohádek. Vysvětluje, jak pohádky pomáhají dítěti v překonávání primitivní orality, narcistických zklamání, oidipovského a elektřina komplexu či sourozenecké žárlivosti. Jak mu pomáhají získat pocit vlastní hodnoty, být odvážným, překonávat těžkosti, rozpoznávat dobré a zlé a přiklonit se k dobrému. Vysvětluje pohádkovou symboliku, proč se zde vyskytuje zlo, proč jsou charaktery postav jednoznačně černo-bílé a čím to je, že se dítě identifikuje s kladným hrdinou.

Bettelheimovo dílo vyšlo poprvé v roce 1976. Po více než čtyriceti letech však nezratilo nic na své aktuálnosti. Ba možná může být dnes, v záplavě všech rozvíjejících hraček, počítačových her a 4D superpříběhů ještě užitečnější, než v době svého vzniku. Dozvíme se, že pohádka čtená či ještě lépe vyprávěná je pro dítě cennější, než pohádka mnohem dokonalejší. Vedle rozvíjení vztahu s dítětem může totiž vypravěč uzpůsobovat tempo a detaily pohádky podle toho, jak dítě reaguje. A dítě si pohádkové postavy dotváří ve své fantazii. Když sleduje filmovou pohádku, je o toto ochuzeno. Vyobrazená nestvůra tak třeba nechá dítě chladným, nebo je vyděsí, aniž by přinesla cokoli hlubšího.

Bettelheim zároveň zdůrazňuje, že pochopení a náhledy, které čtenář z jeho knihy získá, si má nechat pro sebe a dítěti pohádky nevysvětlovat: „I když se rodič může správně dohadovat, proč je dítě určitou pohádkou citově zaujato, je lépe ponechat si toto vědomí pro sebe. Nejdůležitější zkušenosti a reakce malých dětí jsou z velké části nevědomé a nevědomými by také měly zůstat.“

Myslím, že Bettelheimova kniha může být k užitku všem rodičům a dalším lidem, kteří s dětmi přicházejí do kontaktu. Už proto, aby se pohádek nebáli (spoustě rodičů přijdou klasické pohádky příliš kruté a dětem je odmítají číst). Kniha jim umožní nahlédnout význam pohádek pro dětskou duši.

V recenzi nelze ani zdaleka vylíčit všechna moudra a přínosy knihy, na to je třeba si ji skutečně přečíst a při čtení se zamýšlet. Mě osobně toto Bettelheimovo dílo zaujalo natolik, že jsem je četla dvakrát. Kniha je to vskutku moudrá a milá. Až tak, že se zdá, jako by se do ní cosi magického, kouzelného a neuchopitelného z pohádek přeneslo.

Doporučit ji lze všem, které téma zajímá. Ovšem s upozorněním na autorův psychoanalytický pohled. Pokud si čtenář toto východisko neuvědomí či je mu příliš cizí, může se stát, že mu nebude vyhovovat štěpení osobnosti na Ono, Já a Nadjá, či že na něj bude všech těch penisů, vagín a oidipovských komplexů trochu moc a kniha mu přijde poněkud přesexualizovaná. Pomoci může určitý nadhled — uvědomění si autorova východiska a přidání pohledů jiných. S využitím magického myšlení pak můžeme vnímat Bettelheimův pohled jako jeden z možných. Jako jednu pravdu, jež se nevylučuje s pravdami jinými. Popelčin střevíček tak může zůstat Bettelheimovým symbolem pro pochvu, a zároveň být symbolem pro něco jiného, a nebo taky docela prostě zůstat střevíčkem.

Za tajemstvím pohádek je dnes již klasický text, který poprvé vyšel roku 1976. Přináší psychoanalytický pohled na nejoblíbenější pohádky a na pohádkový svět obecně.

Kniha má dvě části – v první, Kapse plné kouzel,  čtenáře provází základními dětskými psychickými konflikty a vysvětluje, jak je pohádky umožňují prožít, zpracovat a vyřešit. V druhé části rozebírá nejznámější pohádky jako je Červená Karkulka nebo Šípková Růženka.

Bruno Bettelheim píše velmi poutavě a zároveň srozumitelně. Přibližuje čtenáři, hlavně rodičům, význam pohádek pro dítě, jako vývojově vhodný prostředek pro odreagování jejich úzkostí. Kniha je ale velmi zajímavá i pro studenty či širokou veřejnost. Lidi se zájmem o psychologii určitě zaujmou různé dětské psychické konflikty a možnost jejich manifestací. Těm se zálibou v pohádkách přinese spoustu zajímavostí. Všichni objeví v pohádkách vrstvy a významy, které v nich do té chvíle neviděli.

Tento text je vhodným vplutím do psychoanalytických textů, je psaný o mnoho víc pro širší veřejnost než spousta jiných. Svatba prince a princezny na konci pohádky v tomto pojetí neznamená jen šťastný konec, ale symbolizuje integraci různých částí osobnosti dítěte. Do oblíbených postav Hloupého Honzy či prosťáčka si dle Bettelheima dítě projikuje pocit ze své vlastní pozice v rodině – toho nejmenšího a nejhloupějšího. Ale pohádky mu dávají naději, že i ti (a hlavně ti) nakonec překonají veškeré překážky, přerostou ty, co se na začátku jevili jako větší a moudřejší a dosáhnou štěstí.

Kniha, v souladu se svým podnázvem „Proč a jak je číst v dnešní době“, vysvětluje nejen co přináší čtení pohádek, ale i jak je číst. Doporučuje rodičům je vyprávět z paměti a tím obohacovat o vlastní významy. Autor se věnuje pohádkám i z teoretického hlediska. Předkládá variace názvů či samotných příběhů a mapuje rozvoj jednotlivých pohádek. Čtenář se dozví, že Popelka má dvě hlavní verze historicky vycházející z jiných úprav. V jedné chce otec po Popelce chce důkaz její lásky, a za jeho neposkytnutí ji vyžene z domu. Druhá se víc soustřeďuje na Popelčiny zlé sestry. Každá z těchto situací obsahuje a dává dítěti šanci prožít jiný niterný konflikt. Bettelheim se zabývá také vymezením pohádek oproti jiným literárním útvarům, jako jsou bajky či legendy.

Mně tento text přišel fascinující, velmi čtivý a obohacují. Měla jsem pocit, že se před mnou rozevírá úplně nový rozměr pohádek. Kniha je velmi vtahující, člověk má pocit, že se noří do prastarých hloubek našeho nevědomí. Kniha je krásnou exkurzí do dětské duše, připomínkou a objasněním jejich hlavních konfliktů. Všem moc doporučuji!