Švédský spisovatel a profesor etologie se stal průkopníkem v oblasti duševního života hospodářských zvířat a zabývá se emočním fungováním slepic, ovcí, prasat, krav a ryb. Na svém kontě má také několik publikací o psech, které u nás prozatím nevyšly.

Počin je poměrně tenký, má pouhých sto šedesát sedm stran. Mimo předmluvy a doslovu vás čeká celkem deset ústředních kapitol. Podle úvodního textu se doslov nachází jen u českého překladu, jelikož nabízí tuzemským čtenářům přehled o situaci chovu hospodářských zvířat v ČR.

Kniha obsahuje několik černobílých fotografií hospodářských zvířat. Ať už se zaměřuje na detaily, obraz jejich hlavy či těla, nebo představuje zvíře ve stádu vždy má něco do sebe. Působí nostalgickým dojmem a přitom zobrazuje syrovou realitu.

Co vedlo autora k tomu, aby se zabýval tak ošemetným a přesto potřebným námětem? Vlastní děsivá zkušenost a špatný předpoklad. Ve svých pěti letech totiž předpokládal, že když ho tatínek poslal k tetě na farmě pro slepici, že ji získá živou jako domácího mazlíčka. Jenže teta slepici zakroutila krkem i před malým chlapcem a předala ji otci. To navždy Pera Jensena poznamenalo a vedlo ho směrem získat ponětí o tom, co cítí a prožívají hospodářská zvířata, se kterými není nakládáno tak, jako s těmi domácími. Na ty rozdíly také poukazuje v kapitole Zvířata v našich domovech. Jak rozdílně hledíme na naše domácí mazlíčky a na ty, kterým jsme dali za úkol stát se pouze naší potravou...

Autor vás provází historii aneb Jak to všechno začalo a ukazuje milníky, které nás přiměli chovat se ke zvířatům tak, jak to v dnešní době činíme. Přihlížíme tedy rané zemědělské civilizaci a pozorujeme, jak zemědělství mění naše generace. S ohledem na znalosti péče o domácí mazlíčky, zejména o psy podle autorových dalších publikací, nám také přináší různé poznatky o psech, posuzuje je s fakty o hospodářských zvířatech a představuje také různé experimenty. Ty mezi řečí vkládá do textu a tím jej vždy okoření.

Styl psaní je plynulý a plný zajímavostí. Ačkoliv autor o tématu hovoří zaníceně, není nadbytečně emotivní a nesklouzává k nevhodným výčitkám. Naopak se snaží věcně představit své poznatky a ukázat na problematiku ze zcela jiného úhlu pohledu. Profesionální přednes je však velmi sympatický a čtivý, takže si vás Per Jensen snadno získá a provede vás obsahem vlastně během pár hodin. Knihu lze snadno přečíst za daný časový úsek, i když citlivější čtenáři mohou být odzbrojení tím, co se dozví a možná i začnou zvažovat vegetariánskou stravu.

Po dočtení budete znát spousta faktů a zajímavostí, kupříkladu budete vědět, že ve světě stoupla spotřeba masa za 25 let o 40% a že Švédi snědí až 90 kilo masa ročně, ale jak jsou na tom české poměry se autor samozřejmě nezmiňuje. Ovšem nakladatelství Portál a šikovná překladatelka Klára Fafejtová, která text opravdu skvěle přeložila, si dali práci a v Doslovu se předvedli. Dovídáme, že autor hovoří převážně o Švédsku, o jejich chovech zvířat, cituje ze švédského zákoníku a uvádí příklady ze statistik dané země, ale situace v naší země už byla na bedrech překladatelky. Připomíná informace, které jsme se dozvěděli, a srovnává je se situací v tuzemsku. Je vidět, že si dala práci, aby nám titul přiblížili a nic nám prakticky nechybělo. Toho si jako čtenářka opravdu cením a věřím, že to oceníte i vy. Publikace nám tak bude opět bližší a prakticky čtenáři nic nechybí.

Zvířata nejsou bez citu zřejmě není knihou pro každého, i přestože by si ji měl každý přečíst. Věřím, že lidem rozšíří obzory a pomůže k zamyšlení nad tím, jak se chováme k hospodářským zvířatům, která jsou mnohdy brána jako věc a nikoliv jako živí tvorové. Autor má skvělý způsob psaní, jak přednést své informace a přitom na nás netlačit. Bez výčitek a věcně ukazuje něco, co nám bývá skryto a já věřím, že když budeme všichni nahlížet na život trochu jinak, můžeme jej zpříjemnit i těm, které jsme degradovali na nižší bytosti nám sloužící.