Pokud patříte mezi příznivce C. G. Junga, nová knížka z nakladatelství Portál bude pro vás opravdovou lahůdkou, která vám rozzáří oči. Publikace přináší výběr z Jungovy tvorby i pozůstalosti, ale i vzpomínky jeho blízkých či dalších osob, které se s ním setkaly a spolupracovaly. Knížka je velmi pestrá a zajímavá, můžete se k ní opakovaně vracet. Já jsem neskutečně nadšená, protože patřím mezi velkou obdivovatelku Junga a takovou knihu jsem si nemohla nechat ujít.

Setkání s C. G. Jungem představují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století. Editoři díla brali ohled i na to, kterým výpovědím lze spíše věřit – například proto, že nejsou jen projevem zbožné úcty k uznávané autoritě nebo že nebyly za života jejich autora nikdy publikovány. Mají tak co nejautentičtěji odrážet osobnost C. G. Junga v paměti jeho současníků.

Mezi autory textů patří například Jungův kamarád z dětství, Jungovi žáci, zájemci o jeho učení, náhodné návštěvy v Jungově Bollingenské věži, lidé, kteří Junga poznali na jeho vědeckých a studijních cestách či kongresech. Například s anglickou spisovatelkou Patricií Hutchins a odbornicí na Jamese Joyce vedl Jung rozhovor o tomto spisovateli, s americkou klavíristkou Margaret Tilly hovořil o možnostech muzikoterapie, se slavným americkým letcem Charlesem A. Lindberghem zase diskutoval o tehdy populárním tématu létajících talířů. A Jungův spolužák Albert Oeri vzpomíná, že Jungovi nešla matematika a přezdívalo se mu „Soudek“.

Publikace se nedá hodnotit jinak než velmi vysoko, je mi ctí mít knihu ve své knihovně! Navnadit vás mohou spíše drobné ukázky:

Hovořil pak o zkušenostech mimosmyslového vnímání, snech a událostech pro snícího dosud neznámých, jež se následně stanou. Tyto sny obvykle přicházejí spíše tehdy, když je zpráva blízko, než v okamžiku události… Zmínil několik zkušeností s psychickým fenoménem spojeným se smrtí vzdálených osob. Někdy se vyskytlo to, čemu říkal strašidla, praskání a křupání v nábytku. Tu a tam se mu zdály varovné sny o lidech, kteří měli zemřít, nebo cítil neviditelnou přítomnost v čase jejich odchodu. (...)

Dr. Jung si vskutku hluboce uvědomuje, že i samo božství musí zahrnovat ďábla, aby bylo úplné, a lidé se s tímto faktem musejí odpovídajícím způsobem vyrovnat, a ne pouze dětinsky opakovat, že to tak být nemá. (...)

To je první typická vlastnost, s níž jste se u Junga setkali: jeho úcta ke druhému člověku, ať už je to kdokoli, a jeho zájem o individuální hodnotu v každém. (...)

To poslední, co bych rád každému z vás řekl, přátelé, je: jděte životem, jak nejlépe dovedete, byť by stavěl na omylu, protože život musí být nedokonalý a člověk často dospěje k pravdě skrze omyl.