Život přináší každému člověku řadu každodenních problémů, které se snaží s větší či menší úspěšností řešit. Pro jedince, kterému jsou dány do vínku méně příznivé okolnosti, představují tyto leckdy zcela banální problémy obtížně řešitelné překážky. Nejde však pouze o to, že se vozíčkář nedostane přes některé bariéry nebo že chudí rodiče nemohou zaplatit svému dítěti doučování, nemalá část problémů vzniká z neznalosti a neporozumění veřejnosti, včetně odborníků, možnostem i naplňování potřeb těchto jedinců. Informace z pera autora lidsky citlivého, odborně zkušeného a navíc znalého tuzemských podmínek poslouží ke kultivaci nejprve odborného prostředí a jeho prostřednictvím i širší veřejnosti. Stále platí, že vyspělost společnosti je vyjádřena i úrovní péče o nejslabší členy společnosti, kteří sami mají omezené síly, jak prosadit svá práva. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním patří mezi formy pomoci a má přispět ke zlepšení jejich kvality života.
Libor Novosad, předseda Asociace poraden pro osoby se zdravotním postižením České republiky, působící na Technické univerzitě v Liberci mj. jako vedoucí Akademické poradny, navazuje na svou předcházející práci Základy speciálního poradenství (Portál, 2000, 2006). Recenzovaná práce je určena zejména speciálním pedagogům a sociálním pracovníkům. Autor uvádí, že není primárně určena pro psychology a psychoterapeuty. Nechci se přít o slůvko primárně, rozumím, že autor se jím dopředu brání proti případným výtkám, že psychologickým aspektům poradenství věnuje jen menší pozornost. Jinak by si ovšem podle mého názoru publikaci měli přečíst právě psychologové (i lékaři, které autor nezmiňuje), protože porozumět způsobům uvažování a odborným pohledům spolupracujících disciplín, jejich pojmovému aparátu, přístupům a možnostem intervence patří k povinnostem psychologů (stejně jako naopak). Třeba aby neměli nerealistická očekávání od partnerských odborníků, aby vnímali, odlišnou memtodologickou i metodickou přípravu, a také, že k řešení jednoho problému lze zcela legitimně přistupovat i z jiného úhlu pohledu, aby si uvědomovali přednosti i případná omezení tohoto přístupu. Současně jim umožní, aby nahlédli do problematik a institucí, které nejsou hájemstvím běžných poradenských psychologů a tak zvýšili svou citlivost ke kompetenčním hranicím jednotlivých poradenských disciplín.
Autor se snaží zabývat se jak obecnějšími problémy poradenství zejména pro zdravotně znevýhodněné, tak i konkrétními návody, příklady. Jakkoli odborní pracovníci v bezprostřední praxi nemají příliš v oblibě obecnější kapitoly a požadují především návody, jak mají konkrétně postupovat při řešení poradenských problémů, je uznáváno, že základní nedostatky poradenské praxe netkví ve špatné práci jednotlivců, ale bývají obvykle dány právě nejasnostmi systémovými a přístupem na úrovni obecného uchopení problematiky.
Kniha je rozdělena na tři části a jedenáct (podle textu 12) kapitol. První tři kapitoly se věnují postavení jedinců se zdravotním znevýhodněním v české společnosti. Autor se snaží vypořádat s jejich situací ve společnosti, s trendy v zapojování zdravotně znevýhodněných, vztahem společnosti k nim apod. Rovněž uvádí počty jedinců v jednotlivých kategoriích zdravotního postižení. Zde je zajímavé, jak jednotlivé rezorty přistupují k postižení odlišně přesto, že zřejmě všechny vycházejí z klasifikace poruch a nemocí Světové zdravotnické organizace. Kde pak jsou v této statistice jedinci se specifickými poruchami učení a chování (např. dyslexie, ADHD), kteří jsou v MKN-10 zahrnuti a i školství je akceptuje jako svébytnou kategorii zdravotního postižení? Statistické výkaznictví není sice záležitost autora, ale je škoda, že se k problému nevyjádřil, zejména když dále i tyto kategorie zmiňuje. V dnešní vzdělanostní společnosti může mít totiž postižení jedince ve vzdělávací oblasti stejně fatální důsledky pro jeho osobní rozvoj i jeho zapojení do společnosti jako tradiční zdravotní postižení. V dalších pasážích se autor zabývá integrací a inkluzí, vzděláváním a sociální péčí o tyto osoby.
Přehlédnout bychom neměli stručnou podkapitolu 1.5 Mají lidé s postižením speciální potřeby? Odpověď je autora překvapující, nicméně zcela logická. Proč by měli mít tito jedinci jiné potřeby než ostatní lidé? Je zřejmé, že často používáme slova, celé fráze, aniž bychom se zamýšleli nad jejich obsahem. Ovšem o několik stránek autor ilustruje zakořeněnost kategoriálního přístupu a sám se dopouští stejné nepřesnosti, když postuluje Zvláštnosti v přístupech ke klientům s postižením (str. 147). Kdyby totiž pracoval s klientelou bez postižení, určitě by konstatoval, že pro ně platí v zásadě totéž a že se tedy nejedná o žádné zvláštnosti. To, co se někdy uvádí jako speciální požadavek pro práci s jedinci s postižením, platí pro všechny klienty. Jistě jedinec bez postižení nepotřebuje využívat Braillovo písmo, nebo hlasový výstup z počítače a bezbariérový přístup používá jedině proto, že se mu tudy příjemněji chodí nebo příjemněji zvládá text. Mnohá další doporučení kultivují obecně mezilidské vztahy. Autoři, kteří se zabývají specifickými populacemi, obvykle akcentují rozdíly mezi touto a běžnou populací a někdy trošku zapomínají na skutečnost, že rozdíly uvnitř každé skupiny jsou obvykle výrazně větší než rozdíly mezi skupinami. Druhá kapitola se zabývá podmínkami, oblastmi a cíli sociální integrace. Třetí kapitola Lidský faktor integrace mj. ukazuje jak jednotlivé používané pojmy ovlivňují náš přístup k postiženým.
Druhá část práce je věnována samotnému poradenskému procesu. Poradenství není jen izolovaná aktivita jedné odbornosti, ale představuje integrální součást celkové rehabilitace jedince (4. kapitola). Jako každá odborná činnost stojí i poradenství pro zdravotně a sociálně znevýhodněné na řadě východisek (5. kapitola). Obsáhlá šestá kapitola se zabývá principy a metodami poradenské práce. Autor rovněž přetiskuje podstatné pasáže několika etických kodexů, zabývá se komunikací v poradenství, uvádí již zmíněné zvláštnosti v přístupech ke klientům s postižením a zvláštnosti týkající se jednotlivých postižení. Nejasná pro mě je podkapitola Vybrané diagnosticko-poznávací a terapeutické metody ve „speciálním poradenství“. Autor zde zavádí „terapeutickou metodu“ a „preventivní metodu“ , což vnímám jako velmi neobvyklý přístup.
Třetí část věnuje autor poradenským zařízením ve školství a to jak těm tradičním jako jsou PPP, SPC, SVP, dále výchovní poradci a školní psychologové v 8. kapitole, tak i poradenským aktivitám, které poskytují lékaři, státní správa, linky důvěry (9. kapitola). Pětistránkový přívažek v podobě desáté kapitoly nabízí způsoby financování „speciálních potřeb“.. Jedenáctá kapitola je velmi zajímavá, obsahuje 6 minikazuistik s otevřeným koncem. Autor čtenáře provokuje k domýšlení, když se u každé ptá, co dál. Dvanáctá kapitola obsahuje dnes již nezbytné informace, kde hledat pomoc, tedy několik internetových odkazů na stránky organizací pro zdravotně postižené.
Z textu vyplývá podstatně silnější orientace autora na dospělé klienty. Pokud zmiňuje spíše okrajově problematiku dětí, nesdílel jsem vždy jeho pohled v plném rozsahu. Autor např. pokládá za neetické a neprofesionální mluvit o klientovi ve třetí osobě v jeho přítomnosti (str. 148). Jenže u menších dětí (s postižením i bez postižení) je náš podstatný partner rodič a nelze to jinak. A dítě bývá velmi často přítomno rozhovoru. Jen neříkám „ho“, ale používám křestní jméno. Ne zcela obvyklé je použití diagnostických kategorií LMD a ADD/ADHD (str. 157, 202) – podle autora z LMD vyplývá syndrom ADD/ADHD. Věcně se s takovým pojetím můžeme setkat i dnes, ale z hlediska terminologického představují použité termíny pouze o vývojové etapy téhož.
Předcházející řádky by mohly vyvolávat dojem, že jsem vnímal knihu jako nedobrou a že tedy hledám a nacházím pouze nedostatky, abych to mohl doložit. Je tomu právě naopak. Autor pouze nekompiluje, snaží se porozumět souvislostem, nabízí vlastní výklady, vychází z osobních i profesních zkušeností, proto stojí kniha za přečtení, diskusi, případně i polemiku a nejen za to, abych podrobněji přepsal obsah. A přestože autor klade důraz na zdravotně postižené jedince, knížka ve skutečnosti prohlubuje porozumění všem jedincům. Doporučit ji proto lze všem odborníkům ze všech pomáhajících profesí.
PhDr. Václav Mertin
