Autor knihy mě zaujal už dříve, bohužel než jsem si našel čas na čtení, autor zemřel. Mám smíšené pocity, když čtu jeho knihu a porovnávám ji s typem jeho smrti a domněnkami, které se vynořují. Nicméně jsem se snažil, aby toto neovlivnilo mé komentování knihy.

Na straně 24 píše v tom smyslu, že pokud dítě neprospívá, automaticky za to může rodič. Nicméně o pár stran dál už správně uvádí, že věc je složitější, protože těžko chtít u dítěte zlepšení – jak to říci – i děti jsou různé a těžko říct, co lze ovlivnit rodičem a co je dáno samotným dítětem. Na straně 37 si autor dává práci s tím, že používá různé termíny a pojmy, které víceméně říkají totéž, ale jsou z různých důvodů vhodnější – připomnělo mi to podobné aktivity u zaměstnavatele. Ač s výhradami, je pravda, že to má svůj význam. Na straně 50 mě zaujala a přesvědčila argumentace vůči tvrzení „ke vztahu s druhým rodičem nemohu nutit“ – srovnává to s čištěním zubů, chozením do školy či seznamováním s novým partnerem. Na straně 123 rozlišuje domov a domácnost, což je něco, co by si měli uvědomit všichni rodiče. Na straně 172 naleznete dotazník pro dítě, myslím, že by jej měli vyzkoušet všichni rodiče.

Kniha se velmi dobře čte, je srozumitelná a poměrně dobře strukturovaná. Je vidět, že se autor tématu dlouhá léta věnoval a vybudoval si jistou prestiž, která mě dovedla k jeho knize. Knihu bych s klidem doporučil jak laikům, tak i jako prevenci pro páry s dětmi. I mě něco dala – viz výše – a přiměla mě ještě více se zamyslet nad tím, co činím/činíme a jak to mohou vnímat děti či okolí. Zvláště ironie, nadsázka a škádlení jsou cizími těžko rozeznatelné, občas rizikové, přitom si myslím, že patří k udržování vztahu, protože … je to nejméně útočný způsob, jak poznávat citlivá místa a prokazovat zájem druhého.

Oficiální popis: Koncept sdíleného rodičovství byl vytvořen po mnoholetých odborných zkušenostech v oblasti práce s rodinami v situaci rozpadu rodičovského vztahu. Dosavadní používané postupy zatížené nedostatečnou koordinací poskytované odborné pomoci, neúměrným užíváním soudněznaleckých posudků a celkově konfrontačním přístupem k rozpadajícím se rodinám nepřinášely očekávané výsledky a výrazně nás odkláněly od standardní mezinárodní praxe.

Sdílené rodičovství představuje jak teoretický koncept, jehož prostřednictvím lze nahlížet na vztahy mezi rodiči (nejen v situaci rozpadu rodiny), tak konkrétní systém organizace poradenských modulů, jejichž prostřednictvím lze rodiče i děti provést zátěží spojenou s rodinnými vztahovými neshodami.

Publikace je určena široké odborné veřejnosti, která se setkává s rodinami potýkajícími se se vztahovými obtížemi, včetně rozpadu rodičovského vztahu, zejména soudcům, advokátům, sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, mediátorům, ale i pedagogům a zdravotníkům.

Ke knize jsem se dostala díky dlouholeté spolupráci s nakladatelstvím Portál.

V knize Sdílené rodičovství se autoři věnují výchově dětí, jejichž rodiče se rozešli jako partneři. Snaží se jim přiblížit koncept sdílené péče, aby mohli dětem zůstat v životě jako rodiče, pro které je hodnotou stabilita a pohoda jejich dítěte.

V knize nabízejí praktická doporučení, jak spolu mohou rodiče komunikovat a efektivně spolupracovat po rozchodu či rozvodu, aby tato změna v životě dítěte měla na jeho psychiku co možná nejmenší negativní dopad.

Autoři čtenáře provedou psychologickými aspekty sdílené péče, jejími modely, inspiruje rodiče, jak nekonfliktně komunikovat, realizovat pravidla péče o dítě, aby se necítilo pod tlakem či v konfliktu zájmů a jak mohou řešit případná nedorozumění, aby nepřerostla ve spory.

Autoři se také dotýkají právních a sociální aspektů tohoto konceptu, věnují se i specifickým situacím, jako je sdílená péče u velmi malých dětí.

Kniha stojí za přečtení, protože může pomoci

- Rodičům - najít cestu, jak po rozchodu plnit rodičovskou roli co možná nejvíce funkčním a harmonickým způsobem.

- Sociálním pracovnicím a soudcům – nabídkou praktických nástrojů pro rozhodování v této oblasti.

- Odborníkům – např. mediátorům, psychologům, právníkům a učitelům, kteří se při své práci setkávají s tématy rozchodů, rozvodů a střídavé péče.

K tomu nelze dodat nic jiného, než popřát rodičům hodně sil a podpory v rámci širší rodiny i odborné sítě.

Kniha "Sdílené rodičovství" je důležitým a přínosným průvodcem pro všechny, kdo se zajímají o péči o dítě po rozchodu rodičů. Autoři čerpají z bohatých zkušeností v psychologii, rodinném poradenství i soudní praxi, a nabízejí čtenářům nejen odborný pohled na téma, ale i praktická doporučení, jak postupovat v situacích, které mohou být pro rodinu emočně náročné.

Kniha se soustředí na koncept sdíleného rodičovství, který klade důraz na potřeby dítěte a jeho právo na harmonický vztah s oběma rodiči i po jejich rozchodu. Místo jednostranného přístupu nabízí vyvážený pohled na to, jak mohou rodiče spolupracovat, aby jejich dítě nezažívalo zbytečné stresy a konflikty. Díky přehledné struktuře a srozumitelnému jazyku je kniha čtivá a přístupná nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti.

Velkým přínosem knihy jsou konkrétní příklady a modelové situace, které rodičům ukazují, jak zvládat krizové momenty, komunikovat s bývalým partnerem a jak zajistit, aby dítě mělo bezpečné a stabilní zázemí. Autoři se věnují i roli odborníků – psychologů, soudců, sociálních pracovníků a pedagogů – a poskytují jim nástroje, jak rodinám v tomto složitém období pomoci.

Celkově je "Sdílené rodičovství" nesmírně hodnotnou publikací, která otevírá důležité téma s respektem a pochopením. Nabízí nejen teoretické základy, ale především praktická řešení, která mohou rodičům pomoci k lepší spolupráci ve prospěch jejich dítěte. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý rodič, který chce po rozchodu zachovat zdravé a fungující vztahy v rodině.