V posledních letech doznala veřejná správa značných změn a samozřejmě neminuly ani sociální správu. Občané mají značné problémy, když se v ní chtějí orientovat. Kvalitativní zlepšení lze očekávat jen tehdy, když si všechny „novoty“ osvojí nejdříve pracovníci státní správy a následně budou potřebné občany správně informovat. Ostatně právě proto napsal Igor Tomeš se svým pracovním kolektivem přehlednou a fundovanou učebnici, kterou adresuje především všem studentům oborů sociální politika a sociální práce. Validní informace v ní najdou samozřejmě i ti, kteří už v sociální správě působí. Recenzovaný text vyšel poprvé už v roce 2002, nyní uvedlo nakladatelství Portál na český knižní trh jeho rozšířenou a aktualizovanou verzi.

V úvodu obsáhlé učebnice Igor Tomeš píše, že se se svým kolektivem rozhodl nejen oddělit obecný výklad od popisu praxe, ale využít formy otázek a odpovědí, aby se „houštiny“ složité organizace sociální správy prosvětlily.

Celý text je rozdělen na dvě části, 21 kapitol a řady podkapitol, u každé je uveden její autor. Výčet názvů základních kapitol dobře charakterizuje obsah knihy, a proto jej uvádím. Teoretickou část tvoří tyto kapitoly: Základní pojmy a principy správy (l), Pojetí sociální správy (2), Genese současné sociální správy v Evropě (3), Soudobé systémy sociální správy (4), Výstavba sociální správy (5), Subjekty sociální správy (6), Subjekty veřejné sociální správy (7), Státní služba (8), Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě (9), Výkon sociální správy (10), Financování sociální správy (11), Procesy v sociální správě (12). Druhá část o základních odvětvích sociální správy obsahuje tyto kapitoly: Sociálně právní ochrana (13), Správa zaměstnanosti (14), Zdravotní správa (15), Správa sociálního pojištění (16), Doplňková pojištění – penzijní připojištění (17), Správa státní sociální podpory (18), Správa pomoci v hmotné nouzi (19), Správa sociálních služeb a sociální péče (20) a Příbuzné správy se sociálním prvkem (21). Knihu uzavírá seznam použité literatury a seznam spoluautorů, když u každého z nich je stručný profesní životopis.

Zatímco studenti by měli znát „všechno“, pracovníci sociální správy si jistě budou vybírat podle svého zaměření a možná že budou studovat jen určité kapitoly. To je jistě také možné, přesto lze doporučit, aby čtenář nepominul teoretickou část, která je nezbytná nejen pro pochopení pojmů a historických faktů, ale především souvislostí. Bez nich totiž není možné seriózně hodnotit dnešní stav sociálních služeb, ani jejich budoucí vývoj.

Kniha je hodnotná a zcela jistě bude právem vyhledávaná všemi, kdo se zabývají sociální správou či se o ni zajímají.

Prof. PhDr. RNDr. Helena HAŠKOVCOVÁ, CSc.,Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Publikace Sociální správa je již druhým vydánímúspěšnéhotitulu, kterým kolektiv autorů pod vedením Prof. JUDr. IgoraTomeše, CSc. v roce 2002 úspěšně navázal na zejménaprvorepublikovou tradici výuky tohoto fenoménu. Druhé vydání jeaktualizované podle platného právního stavu k 1.1. 2009 a jezpřehledněno členění knihy pouze na dvě hlavní části –obecnou (autoři ji označují za teoreticko-metodickou) a zvláštní(praktickou).

Přestože je publikace podle svého vymezení určena jako učebnicestudentům sociálních oborů, tedy primárně neprávníkům,podařilo se autorům uchopením pojmu sociální správy skloubitvýklad v našem chápání tradičního práva sociálníhozabezpečení (respektive těch jeho částí, které označujemejako organizace a řízení) s těmi částmi správního práva,které jsou potřebné pro pochopení právních nástrojůpoužívaných právě v organizaci a řízení v právusociálního zabezpečení. Sociální správa je tak chápána jakointegrální součást veřejné správy a v rámci ní jepojata právě s těmi odlišnostmi, které vůči ostatníveřejné správě má. Zdůrazněn je tak charakter sociálnísprávy jako veřejné správy pečující, zatímco tradiční výukaveřejné správy se zaměřuje spíše na vrchnostenské aspektychápání veřejné správy s důrazem na výklad nástrojůvýkonu vrchnostenského oprávnění a jeho kontrolu. Současněautoři věnují pozornost jevům v sociální správě, kterémají charakter soukromoprávní, a představují tak sociálnísprávu také jako obor na pomezí veřejného a soukromého práva.

První část učebnice je skutečným teoretickým výklademsociální správy, tedy skloubením výkladu základů sociálnípolitiky s těmi instituty správního práva a vlastní veřejnésprávy, které jsou pro pochopení organizace a nástrojů sociálnísprávy nezbytné. Po výkladu základních pojmů a historickégeneze pojmu se tak čtenářům dostává výkladu o soudobýchsystémech sociální správy, výstavbě sociální správy,subjektech sociální správy, výkonu a financování sociálnísprávy. Protože je sociální správa chápána jako součástveřejné správy, je kladen důraz i na vysvětlení rozdílu mezistátní správou a samosprávou a na výklad státní služby.

Poslední kapitola první části se věnuje procesům v sociálnísprávě a přináší přehlednou a srozumitelnou formou výkladsprávního řízení, které je základem rozhodovacích procesův sociální správě a dále i správního soudnictví, kteréje nepostradatelnou zárukou zákonnosti každé veřejné správy,tedy i správy sociální. Stručným výkladem o řízení vevěcech soukromoprávních (a odkazem na další literaturu) jereflektována skutečnost, že některé procesy v sociálnísprávě se z hlediska právního odehrávají v roviněsoukromoprávní.

Druhá část učebnice v podstatě kopíruje klasický výkladpráva sociálního zabezpečení podle systematiky, která jeobvyklá v učebnicích tohoto právního oboru, a to v rozsahuté části práva sociálního zabezpečení, kterou nazývámeorganizace a řízení. Čtenáři jsou tak seznámeni se správou vdávkových systémech sociálního pojištění včetně pojištěníúrazového a pojištění doplňkových, se správou v oblastizdravotního pojištění a dále se správou v systémech státnísociální podpory, sociální péče, sociálních služeb a pomociv hmotné nouzi a konečně i se správou v systémechzaměstnanosti a sociálně-právní ochrany, která je chápanašířeji než jen jako sociálně-právní ochrana dětí, ale je doní zahrnuta i ochrana veřejného zdraví, bezpečnost a ochranazdraví při práci a ochrana před diskriminací.

Závěrem druhé části učebnice je věnována pozornost i jevůmpříbuzným se sociální správou, tedy sociální činnosti vezdravotnictví, sociální činnosti ve školství, sociálníčinnosti a bytové politice a sociální činnostiv přistěhovalectví a migraci.

V neposlední řadě je třeba ocenit široký výběr použitéliteratury, která obsahuje i tituly ryze právní (např. komentářke správnímu řádu), a která poskytuje pestré doplnění výkladutak širokého pojmu, jakým sociální správa bezesporu je. Cennána učebnici je i skutečnost, že přestože není primárně určenastudentům právnických oborů, mezi jejími autory jsou významníprávníci působící v sociální oblasti (v čeles editorem), kteří vtiskli učebnici právní charakter, kterýje však současně dobře čitelný a pochopitelný i neprávníkům.Cíl, kteří si autoři v úvodu učebnice vytkli, se takpodařilo v bohaté míře naplnit.

Sociální správa je studijním předmětem, kterýposkytuje informace o systémech orgánů aplikujících pravidlasociální politiky a předpisy sociální ochrany, a který taképoskytuje informace o způsobech, jak se tyto nároky uplatňují.Orgány a instituce sociální správy stále vznikají, mění se azanikají. Tento nikdy nekončící, dynamický proces je obzvláštěnapínavý v současné době, kdy dochází k dalšímzměnám ve sféře veřejné správy po našem vstupu doEvropské unie a k přijímání mnoha norem v různýchoblastech práva. Bez nadsázky se dá konstatovat, že každáinformace o sociální správě zastará v okamžiku, ve kterémbyla napsána. A právě za těchto okolností vychází II.rozšířené a přepracované vydání knihy, která je významnýma zdařilým pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě.

Zejména z uvedených důvodů autoři pojalituto učebnici spíše obecněji, jako knihu o principech, která jeúvodem do studia systémů a postupů v sociální oblasti.Nejde tedy v prvé řadě o praktickou příručku, která byobsahovala konkrétní a vyčerpávající popis současného stavupravidel platných pro sociální správu. Tato pravidla jsou dánaprávním řádem a studují se na právnických fakultách. V dalšímstudiu a v praxi je pak nutno ověřit si platná zněníprávních norem (zákony počínaje a předpisy obecníchsamosprávných orgánů konče). Pokud autoři přece jen popisujíkonkrétní situace, jde spíše o příklady k osvětleníprincipů.

ProfesorI. Tomeš a ostatní členové autorského kolektivu vycházejíz vlastních zkušeností získaných při výuce na vysokýchškolách. Jsou tedy nepochybně nejpovolanějšími z těch, kteříby na téma sociální správa mohli a měli psát. Autorským týmembyly doplněny, popř. přepracovány zejména tyto části: Kapitola 5.(původní 5.) - Výstavba sociální správy, Kapitola6. (původní 4.) - Subjekty sociální správy, Kapitola 7. -Subjekty veřejné sociální správy (Ústřední orgány činné vsociální správě, Regionální a oborové orgány), Kapitola 9. -Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě, Kapitola 20. -Správa sociálních služeb a sociální péče. Kdalším úpravám došlo v původních kapitolách.

Tyto změny považuji veskrze za velmi pozitivní :

• Napomáhají předevšímdalšímu a hlubšímu porozumění vlastnímu systému sociálnísprávy.

• Dále zdokonalujípřehled v tom, kde se sociální správa »na mapě« sociálnípolitiky nachází.

• Konečně aktualizujíinformace o současném dění přímo v oboru a v oborech blízkých.

Je dobře, že tato kniha vychází, protožeabsolventi oborů se sociálním zaměřením a jiných společenskýchvěd, kteří budou vykonávat sociální činnost a pracovatv sociální sféře, potřebují znát správu formalizovanéhosociálního prostředí. Tato kniha jim při orientaci v nepřehlednézměti organizačních struktur a norem je upravujících můževelice účinně pomoci. To je, dle mého mínění, primárnívýznam této knihy.

Při četbě této příručky si uvědomíme dalšívýznamnou skutečnost, která nebývá akcentována a není protoběžně vnímána jako faktum. Totiž, že sociální správa jetaké soukromoprávní záležitostí – systém řízenísociálních věcí může mít jak veřejnoprávní, taksoukromoprávní povahu. Tím se sociální správa liší odostatních odvětví správy jako takové. Všechny ostatní správnístruktury vznikaly a vznikají shora od „mocnáře“. Shora sezavádělo povinné školství, správa majetku vladaře, rozvíjelase regulace trhu a technická infrastruktura jako podmínkypodnikání. Sociální správa naproti tomu vznikala zdola,z potřeby obyčejných lidí, kteří vypadli z ekonomickýchsystémů a z různých důvodů se nebyli schopni podílet naekonomických procesech; vznikala ze sociálních potřeb jedněch aze strachu druhých ze sociálního napětí. Sociální institucevznikaly jako soukromá iniciativa. Vzpomeňme např. Společnostsv. Vincence z Pauly (založena na našem území v roce1876), zřizovatele věhlasných ústavů „Vincentinum“.

Veřejná samospráva se objevila, až když obce bylyohrožovány množstvím chudáků. Centrální moc státu začalasociální správu budovat až jako poslední. Sociální správa setak od ostatních oborů správy liší svým vývojem i svoupovahou. Je symbiózou soukromé a veřejné správy, při vědomísložitosti vymezení soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů,resp. hranic mezi nimi. Proto je zcela legitimní, že se autořizabývají soukromou správou samostatně vedle veřejné správy.Znalosti o sociální správě jsou nezbytné též z hlediskaevropského kontextu, který se vyznačuje vysokou úctou k lidskýmprávům a v jehož rámci vznikl fungující organismusoznačovaný jako social welfare state.

Aktuálnost vydání knihy je umocněna neblahýmizjištěními z průběhu a výsledků sociálních reforem,probíhajících v transformujících se zemích. Praxe sociálníchreforem v těchto zemích ukazuje, že jejichslabinou je nedostatečné institucionální zabezpečení. Chybějíorganizační kapacity k zabezpečení sociálních reforem,chybí moderní administrativní a informační technologie iprofesně vzdělaní a proškolení pracovníci, kteří by umělireformu provést. Ukázalo se, že tvůrci reforem podceňujípotřebu reformovat sociální správu souběžně s reformouvěcného obsahu sociální ochrany.

Touto publikací se autoři zároveň snažírehabilitovat sociální správu jako disciplínu, aplikovanou vědu,která byla v období 50. – 80. let zcela devastována. Nutnoříci, že se jim to podařilo nadmíru dobře.

Tato učebnice se zabývá formalizovanou částíspolečnosti, v níž se člověk pohybuje a která vytváříformalizované prostředí pro jeho žití. Zabývá se správoutohoto sociálního prostředí, tedy sociální správou. Má 2části rozdělené do 21 kapitol, které respektují pojetísociální správy, představující všechny (veřejnoprávní asoukromoprávní) formalizované organizace, činnosti a postupy,jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva na daném územía jež umožňují uspokojování potřeb sociálně slabýchklientů. Takto pojímaná sociální správa má svá pravidlastanovená právním řádem, své orgány a organizace, svéčinnosti a předepsané postupy.

Popisy a výklady v jednotlivých kapitoláchpublikace jsou ucelené, v záplavě dat, návodů a postupů sevšak žádné nosné téma neztrácí; celou publikaci vhodnědoplňují příklady získané praktickou zkušeností autorskéhokolektivu. Předložená publikace je koncipována přesně tak, abyodpovídala potřebám, kterým má sloužit. Všechny kapitoly tvoříjeden celek, vzájemná propojenost kapitol je velmi důležitá propraktické využití publikace uživateli z řad pracovníkůsociální sféry. V daném případě pomůže publikace uživateliprecizovat si orientaci v dané problematice.

V první části knihy, která je úvodem doteorie sociální správy, autoři shrnují principy, kterými seřídí soudobé systémy sociální správy zejména v Evropě,a představují subjekty sociální správy a veřejné sociálnísprávy a jejich výstavbu. Seznamují blíže s pojetímsociální správy, s pojmy správa, veřejná a státní správa isamospráva. Organicky sem zapadá geneze současné sociálnísprávy, a to i v evropském kontextu. Pozornost je věnovánastále rostoucímu významu nestátních organizací v sociálnísprávě. Autoři popisují i výkon, financování a procesyv sociální správě a zmiňují se o státní službě. Na tonavazuje druhá (dalo by se říci „zvláštní“) část výklademjednotlivých oborů, resp. odvětví sociální správy, jako jesociálně právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotníspráva, správa sociálního pojištění, doplňková pojištění(jako je např. penzijní připojištění), správa státnísociální podpory, správa pomoci v hmotné nouzi, správasociálních služeb a sociální péče. Nezapomnělo se ani napříbuzné správy se sociálním prvkem.

Tato publikace je v ČR prvním pokusem ouspořádání poznatků o sociální správě a o poskytnutíucelených informací k dokonalé orientaci v jejíproblematice. Jasně stanovuje svůj cíl – být vzorem mezipublikacemi obdobného charakteru. Jedinečná publikace na českémtrhu je nejen vynikajícím textem pro studenty sociálních oborů,ale zároveň publikací, kterou by měl mít ve své knihovněkaždý, kdo pracuje v sociální sféře. Stejně tak zde najdepoučení každý občan, který se ve svém životě mnohokrátprakticky setkává se sociální správou, nejčastěji jako klient.

Práci kolektivu vedl a koordinoval prof. JUDr. J.Tomeš, CSc. Na vypracování textů pracovalo celkem 7 autorůz pedagogické i výzkumné sféry. Oceňuji citlivý výběrautorského kolektivu, který se brilantně zhostilzpracování nesmírně složité a široké problematiky.