V posledních letech doznala veřejná správa značných změn a samozřejmě neminuly ani sociální správu. Občané mají značné problémy, když se v ní chtějí orientovat. Kvalitativní zlepšení lze očekávat jen tehdy, když si všechny „novoty“ osvojí nejdříve pracovníci státní správy a následně budou potřebné občany správně informovat. Ostatně právě proto napsal Igor Tomeš se svým pracovním kolektivem přehlednou a fundovanou učebnici, kterou adresuje především všem studentům oborů sociální politika a sociální práce. Validní informace v ní najdou samozřejmě i ti, kteří už v sociální správě působí. Recenzovaný text vyšel poprvé už v roce 2002, nyní uvedlo nakladatelství Portál na český knižní trh jeho rozšířenou a aktualizovanou verzi.

V úvodu obsáhlé učebnice Igor Tomeš píše, že se se svým kolektivem rozhodl nejen oddělit obecný výklad od popisu praxe, ale využít formy otázek a odpovědí, aby se „houštiny“ složité organizace sociální správy prosvětlily.

Celý text je rozdělen na dvě části, 21 kapitol a řady podkapitol, u každé je uveden její autor. Výčet názvů základních kapitol dobře charakterizuje obsah knihy, a proto jej uvádím. Teoretickou část tvoří tyto kapitoly: Základní pojmy a principy správy (l), Pojetí sociální správy (2), Genese současné sociální správy v Evropě (3), Soudobé systémy sociální správy (4), Výstavba sociální správy (5), Subjekty sociální správy (6), Subjekty veřejné sociální správy (7), Státní služba (8), Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě (9), Výkon sociální správy (10), Financování sociální správy (11), Procesy v sociální správě (12). Druhá část o základních odvětvích sociální správy obsahuje tyto kapitoly: Sociálně právní ochrana (13), Správa zaměstnanosti (14), Zdravotní správa (15), Správa sociálního pojištění (16), Doplňková pojištění – penzijní připojištění (17), Správa státní sociální podpory (18), Správa pomoci v hmotné nouzi (19), Správa sociálních služeb a sociální péče (20) a Příbuzné správy se sociálním prvkem (21). Knihu uzavírá seznam použité literatury a seznam spoluautorů, když u každého z nich je stručný profesní životopis.

Zatímco studenti by měli znát „všechno“, pracovníci sociální správy si jistě budou vybírat podle svého zaměření a možná že budou studovat jen určité kapitoly. To je jistě také možné, přesto lze doporučit, aby čtenář nepominul teoretickou část, která je nezbytná nejen pro pochopení pojmů a historických faktů, ale především souvislostí. Bez nich totiž není možné seriózně hodnotit dnešní stav sociálních služeb, ani jejich budoucí vývoj.

Kniha je hodnotná a zcela jistě bude právem vyhledávaná všemi, kdo se zabývají sociální správou či se o ni zajímají.

Prof. PhDr. RNDr. Helena HAŠKOVCOVÁ, CSc.,Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
Zdroj: Bulletin odborového svazu zdravotnictví a sociální péče

Orgány a instituce sociální správy stále vznikají, mění se a zanikají. Bez nadsázky lze konstatovat, že každá informace o sociální správě zastará v okamžiku, kdy byla napsána. A právě za těchto okolností vychází druhé rozšířené a přepracované vydání knihy, která je významným a zdařilým pokusem o uspořádání poznatků o sociální správě.

Zejména z uvedených důvodů autoři pojali tuto učebnici spíše obecněji, jako knihu o principech, která je úvodem do studia systémů a postupů v sociální oblasti. Nejde tedy o praktickou příručku, která by obsahovala konkrétní a vyčerpávající popis současných pravidel platných pro sociální správu. Ta jsou dána legislativou. Pokud autoři přece jen popisují konkrétní situace, jde spíše o příklady k osvětlení principů.

Členové autorského kolektivu vycházejí z vlastních pedagogických zkušeností, jsou tedy nepochybně autory nejpovolanějšími. Doplněny, popř. přepracovány byly zejména Kapitola 5. (původní 5.) - Výstavba sociální správy, Kapitola 6. (původní 4.) - Subjekty sociální správy, Kapitola 7. - Subjekty veřejné sociální správy (Ústřední orgány činné v sociální správě, Regionální a oborové orgány), Kapitola 9. - Nestátní organizace a jejich význam v sociální správě a Kapitola 20. - Správa sociálních služeb a sociální péče. K dalším úpravám došlo v původních kapitolách. Tyto změny považuji za veskrze velmi pozitivní, nebo napomáhají dalšímu a hlubšímu porozumění systému sociální správy, zdokonalují přehled v tom, kde se sociální správa „na mapě“ sociální politiky nachází, a aktualizují informace o současném dění v oboru a v oborech blízkých.

Absolventi oborů se sociálním zaměřením i jiných společenských věd, kteří budou vykonávat sociální činnost a pracovat v sociální sféře, potřebují znát správu formalizovaného sociálního prostředí. Tato kniha jim může velice účinně pomoci v orientaci v nepřehledné změti organizačních struktur a norem, které tuto oblast upravují. V tom podle mého názoru tkví primární význam této knihy.

Při četbě této příručky si uvědomíme, že sociální správa je také soukromoprávní záležitostí - systém řízení sociálních věcí může mít jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní povahu. Tím se sociální správa liší od ostatních odvětví správy, která vznikala a vznikají shora, zatímco sociální správa vznikala zdola, z potřeby obyčejných lidí, kteří se z různých důvodů nebyli schopni podílet na ekonomických procesech. Vznikala ze sociálních potřeb jedněch a ze strachu druhých ze sociálního napětí. První sociální instituce vznikaly jako soukromá iniciativa. Veřejná sociální správa se objevila, až když obce byly ohrožovány existencí velkého počtu chudých. Centrální moc státu ji začala budovat až jako poslední. Sociální správa je symbiózou soukromé a veřejné správy, při vědomí hranic mezi nimi. Proto je zcela legitimní, když se autoři zabývají soukromou správou samostatně. V evropském kontextu je sociální správa založena na vysoké úctě k lidským právům, z níž vychází i model social welfare state.

Aktuálnost vydání knihy je umocněna zjištěními z průběhu a výsledků sociálních reforem v transformujících se zemích. Ukazuje se, že jejich slabinou jsou nedostatečné institucionální zabezpečení, chybějící organizační kapacity, moderní administrativní a informační technologie i profesně vzdělaní a proškolení pracovníci. Tvůrci reforem obvykle také podceňují potřebu reformovat sociální správu souběžně s reformou věcného obsahu sociální ochrany. Touto publikací se autoři zároveň úspěšně snaží rehabilitovat sociální správu jako disciplínu, aplikovanou vědu, která byla v období 50.–80. let zcela devastována.

Učebnice je členěna do dvou částí rozdělených do 21 kapitol, které představující všechny formalizované organizace, činnosti a postupy, jimiž se realizuje sociální ochrana obyvatelstva. Takto pojímaná sociální správa má svá pravidla daná právním řádem, své orgány a organizace, své činnosti a předepsané postupy. Popisy a výklady v jednotlivých kapitolách publikace jsou ucelené, v záplavě dat, návodů a postupů se však žádné nosné téma neztrácí; celou publikaci vhodně doplňují příklady získané praktickou zkušeností autorského kolektivu. Knížka je koncipována přesně tak, aby odpovídala potřebám, kterým má sloužit. Všechny kapitoly tvoří jeden celek, vzájemná propojenost kapitol je velmi důležitá pro praktické využití uživateli z řad pracovníků sociální sféry.

V první části knihy, která je úvodem do teorie sociální správy, autoři shrnují principy, kterými se řídí soudobé systémy sociální správy zejména v Evropě, a představují subjekty sociální správy a veřejné sociální správy a jejich výstavbu. Seznamují blíže s pojetím sociální správy, s pojmy správa, veřejná a státní správa i samospráva. Organicky sem zapadá geneze současné sociální správy, a to i v evropském kontextu. Pozornost je věnována stále rostoucímu významu nestátních organizací v sociální správě. Autoři popisují i výkon, financování a procesy v sociální správě a zmiňují se o státní službě. Na to navazuje druhá část výkladem jednotlivých oborů, resp. odvětví sociální správy, jako jsou sociálně-právní ochrana, správa zaměstnanosti, zdravotní správa, správa sociálního pojištění, doplňková pojištění, správa státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, sociálních služeb a sociální péče. Nezapomnělo se ani na příbuzné správy se sociálním prvkem.

Publikace představuje velmi zdařilý pokus o uspořádání poznatků o sociální správě v ČR a o poskytnutí ucelených informací o této problematice. Může být vzorem publikacím obdobného charakteru. Je nejen kvalitním textem pro studenty sociálních oborů, ale zároveň publikací, kterou by měl mít ve své knihovně každý, kdo pracuje v sociální sféře, stejně jako každý informovaný občan, protože se s působením sociální správy v životě nejednou setká v roli klienta.

Práci kolektivu vedl a koordinoval prof. JUDr. J. Tomeš, CSc. Na vypracování textů pracovalo celkem 7 autorů z pedagogické i výzkumné sféry. Oceňuji citlivý výběr autorského kolektivu, který se zpracování nesmírně složité a široké problematiky brilantně zhostil.

Jiří Biskup
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Fórum sociání politiky

Publikace Sociální správa je již druhým vydánímúspěšnéhotitulu, kterým kolektiv autorů pod vedením Prof. JUDr. IgoraTomeše, CSc. v roce 2002 úspěšně navázal na zejménaprvorepublikovou tradici výuky tohoto fenoménu. Druhé vydání jeaktualizované podle platného právního stavu k 1.1. 2009 a jezpřehledněno členění knihy pouze na dvě hlavní části –obecnou (autoři ji označují za teoreticko-metodickou) a zvláštní(praktickou).

Přestože je publikace podle svého vymezení určena jako učebnicestudentům sociálních oborů, tedy primárně neprávníkům,podařilo se autorům uchopením pojmu sociální správy skloubitvýklad v našem chápání tradičního práva sociálníhozabezpečení (respektive těch jeho částí, které označujemejako organizace a řízení) s těmi částmi správního práva,které jsou potřebné pro pochopení právních nástrojůpoužívaných právě v organizaci a řízení v právusociálního zabezpečení. Sociální správa je tak chápána jakointegrální součást veřejné správy a v rámci ní jepojata právě s těmi odlišnostmi, které vůči ostatníveřejné správě má. Zdůrazněn je tak charakter sociálnísprávy jako veřejné správy pečující, zatímco tradiční výukaveřejné správy se zaměřuje spíše na vrchnostenské aspektychápání veřejné správy s důrazem na výklad nástrojůvýkonu vrchnostenského oprávnění a jeho kontrolu. Současněautoři věnují pozornost jevům v sociální správě, kterémají charakter soukromoprávní, a představují tak sociálnísprávu také jako obor na pomezí veřejného a soukromého práva.

První část učebnice je skutečným teoretickým výklademsociální správy, tedy skloubením výkladu základů sociálnípolitiky s těmi instituty správního práva a vlastní veřejnésprávy, které jsou pro pochopení organizace a nástrojů sociálnísprávy nezbytné. Po výkladu základních pojmů a historickégeneze pojmu se tak čtenářům dostává výkladu o soudobýchsystémech sociální správy, výstavbě sociální správy,subjektech sociální správy, výkonu a financování sociálnísprávy. Protože je sociální správa chápána jako součástveřejné správy, je kladen důraz i na vysvětlení rozdílu mezistátní správou a samosprávou a na výklad státní služby.

Poslední kapitola první části se věnuje procesům v sociálnísprávě a přináší přehlednou a srozumitelnou formou výkladsprávního řízení, které je základem rozhodovacích procesův sociální správě a dále i správního soudnictví, kteréje nepostradatelnou zárukou zákonnosti každé veřejné správy,tedy i správy sociální. Stručným výkladem o řízení vevěcech soukromoprávních (a odkazem na další literaturu) jereflektována skutečnost, že některé procesy v sociálnísprávě se z hlediska právního odehrávají v roviněsoukromoprávní.

Druhá část učebnice v podstatě kopíruje klasický výkladpráva sociálního zabezpečení podle systematiky, která jeobvyklá v učebnicích tohoto právního oboru, a to v rozsahuté části práva sociálního zabezpečení, kterou nazývámeorganizace a řízení. Čtenáři jsou tak seznámeni se správou vdávkových systémech sociálního pojištění včetně pojištěníúrazového a pojištění doplňkových, se správou v oblastizdravotního pojištění a dále se správou v systémech státnísociální podpory, sociální péče, sociálních služeb a pomociv hmotné nouzi a konečně i se správou v systémechzaměstnanosti a sociálně-právní ochrany, která je chápanašířeji než jen jako sociálně-právní ochrana dětí, ale je doní zahrnuta i ochrana veřejného zdraví, bezpečnost a ochranazdraví při práci a ochrana před diskriminací.

Závěrem druhé části učebnice je věnována pozornost i jevůmpříbuzným se sociální správou, tedy sociální činnosti vezdravotnictví, sociální činnosti ve školství, sociálníčinnosti a bytové politice a sociální činnostiv přistěhovalectví a migraci.

V neposlední řadě je třeba ocenit široký výběr použitéliteratury, která obsahuje i tituly ryze právní (např. komentářke správnímu řádu), a která poskytuje pestré doplnění výkladutak širokého pojmu, jakým sociální správa bezesporu je. Cennána učebnici je i skutečnost, že přestože není primárně určenastudentům právnických oborů, mezi jejími autory jsou významníprávníci působící v sociální oblasti (v čeles editorem), kteří vtiskli učebnici právní charakter, kterýje však současně dobře čitelný a pochopitelný i neprávníkům.Cíl, kteří si autoři v úvodu učebnice vytkli, se takpodařilo v bohaté míře naplnit.