Přibližte se hlubokému svědectví o osobně prožívané modlitbě examenu prostřednictvím knihy Modlitba, která mi změnila život. Jim Manney čtenáři nepředkládá suchý postup této ignaciánské praktiky, nýbrž čtivou a jednoduchou formou vysvětluje, jak examen může posílit vztah k Bohu každodenního života a proměnit náš hektický život.

Spisovatel Jim Manney v knize Modlitba, která mi změnila život (Portál, 2023) čtenáře uvádí do ignaciánské modlitby examen. Na první pohled snad ani není „tradiční“ modlitbou. Nevyznačuje se striktně danými formulacemi ani blíže určeným časoprostorem, v němž se má praktikovat. Manney, americký autor úspěšně popularizující ignaciánskou spiritualitu, ukazuje, že examen je modlitba neobyčejně jednoduchá a zároveň funkční. Zdánlivě banální, avšak schopná prohloubit vztah s druhými, s Bohem, a tím hluboce proměnit život toho, kdo se jej modlí.

Examen je sestaven z pěti volně po sobě jdoucích kroků. Běžně slouží k opravdové, leč jednoduché reflexi stávajícího dne. A také odhalení toho, co je v životě modliče dobré, a co naopak zlé.

Prvním krokem je Modlit se k Bohu za světlo. Cíl tkví v přiznání odlišnosti svého smýšlení od Božího a co nejvěrnějšímu přiblížení se k prožívaným radostem a vlastním chybám. Nejde však o pohled zaměřený na egoistické já, nýbrž beroucí v potaz i životy druhých, jimiž jsem obklopen. V examenu tak chceme nalézt odpověď nejen na otázku: „Jak se mi daří?“, ale i „Jak se jim daří?“

V druhém kroku nazvaném Děkujte jde o to zaměřit se na vše dobré, co Bůh činí v našich životech, a vybudovat si postoj vděčnosti. Posouváme se tak od prvního kroku, v němž hledáme Boha v právě přítomné každodennosti, ke snaze neidealizovaně vyzdvihnout to dobré.

Třetí krok tkví v hodnocení uplynulého dne. Nemáme jej rozpitvávat, nýbrž upřímně hledat pravdy o sobě a svém chování. Tím examen dovede uschopňovat k rozeznávání hlubších pravd o nás samých. V obecnější rovině se projevuje genialita svatého Ignáce, jenž modlitbu rozpracoval: examen nás vyzývá jak k zakoušení Boha, tak k reflexi svého chování. Při tom, zdůrazňuje Manney, je dle Ignáce důležité nesledovat pouze své činy a způsoby uvažování, ale i pocity.

Následující čtvrtý krok vyzývá k Postavení se čelem k tomu, co je špatně. Poté, co jsme odhalili své nedostatky, nastal čas ke změně. Ta je do překvapivě značné míry na nás. Manney (ani Ignác) nám nedávají konkrétní rady, jak na to. Přesto zaznívá zdůraznění předpokladu, že modlitbou nalezené hříchy jsou pouhým projevem daleko závažnějších problémů – našich hlubokých vnitřních poruch. Ty mohou vést k systematickým chybám a přešlapům, a tudíž je zapotřebí nalézt je a postavit se k nim čelem, ne pouze k oněm dílčím prohřeškům.

Pátým krokem examenu je čtenář-modlič výslovně vyzván k činu. Tímto i čtvrtým krokem se examen odlišuje od mnoha jiných druhů modlitby. K odevzdané kontemplaci přidává důraz na akci ze strany člověka. Examen obsahuje dvě, stejně významné složky: plnou důvěru v konajícího Boha a také lidskou aktivitu, jeho snahu o změnu. Máme se postavit čelem k tomu, co je špatně, s tím vědomím, že se modlíme k Dárci Dárců a e „celým kontextem examenu je láska.“

Proměna pohledu na svět

Vstřícnost knihy se v první řadě projevuje jejím rozsahem. Osvěžující čtivost, s jakou je text napsán, je druhým nezpochybnitelným kladem, pokud se má dostat k širší veřejnosti, a zároveň se snoubí s lehkostí samotné modlitby examenu. Věrohodnost modlitbě dodává sám autor, sečtělý a stovek jiných forem modliteb znalý, jenž svědčí o tom, že právě examen dokázal, co mnohé jiné modlitby ne – natrvalo změnit jeho vztah k Bohu i světu.

Další vstřícnost vůči čtenáři spočívá v heslovitém vysvětlení pěti kroků examenu již na přebalu knihy. Srozumitelnost je vystupňována shrnutím kroků jak v úvodu, tak v závěru samého textu knihy. Jasnost modlitby vystihuje název první kapitoly Examen v kostce, v níž Manney hutně vysvětluje smysl examenu. Přiléhavě tu tak padne originální název knihy – A Simple, Life-Changing Prayer.

K pochopení volby českého názvu Modlitba, která mi změnila život je zapotřebí pohroužit se do četby, jinak zůstane názvem vyznívajícím poněkud křečovitě či zveličeně. Modlitba examenu má schopnost hluboce proměňovat náš pohled na věci, lidi kolem nás. Pakliže v každém předmětu a objektu, kterým jsme obklopeni, dokážeme spatřit Boha, nic nemůže zůstat obyčejné. Jak svědčí Manney: „V examenu nejsou žádné hořící keře nebo dunivé hlasy z hory Sinaj. Bůh se zjevuje v tichém šepotu našich vzpomínek, myšlenek a pocitů, jež jsou vedené Duchem. Jak úžasná skutečnost!“

Jim Manney v examenu spatřuje daleko více postoj než metodu. Zdůrazňuje, že examen (a v tom se opět odlišuje od mnoha jiných druhů modlitby) se můeme modlit kdekoli a kdykoli, bez omezování se na přesně stanovený čas či jiné okolnosti. Má vést k přiblížení se vůli Krista a růstu ve svobodě.

Snad jediný nedostatek čimožná spíše nejasnost Manneyho uvažování se ukrývá v hesle „Všechno funguje“. Tím Manney vyzývá (ještě benevolentněji než Ignác) k libovolným úpravám jednotlivých kroků examenu a způsobu jeho modlení. Taková pobídka by chtěla dále rozvést, poněvadž jak poznám, že „to funguje“? A je vždy funkčnost dobrým měřítkem pro stále opravdovou, autentickou modlitbu examenu?

Opravdová svoboda, k níž Manney vyzývá, však nabízí více možných plodů než nástrah. Závěrečná kapitola s přiléhavým názvem Teď je řada na vás rozbíjí iluzi relaxační četby, varuje před nesnadností jakékoli vážně uchopené modlitby včetně examenu a zdůrazňuje nutnost pokoušet se vpravit modlitbu examenu do vlastního života. Jen tak může být skutečně tou modlitbou, která mění život.

Máme radi príbehy zo života. Našu pozornosť priťahujú zmeny a okamihy, kedy sa niečo „láme“. K výraznej zmene môže prísť aj v duchovnej rovine. Dnes si preto niečo povieme o modlitbe, ktorá zmenila život…

Priznám sa, že názov tej knihy ma zaujal – modlitba, ktorá mi zmenila život. A áno, kniha bola zaujímavá, bola pekným svedectvom, osobným príbehom a aj pútavo rozoberala a komentovala modlitbu. Samotnou modlitbou som však bol sklamaný. Prečo?

Predstavoval som si, že si sadnem k psychoanalytikovi do kresla a spolu budeme hľadať odpoveď na otázku, prečo som sklamaný. A on sa ma v duchu zázračnej otázky spýta, ako by tá modlitba mala vyzerať, aby som bol spokojný. A ja by som mu odpovedal, že som čakal niečo viac – magis, niečo veľkolepé, neznáme… možno niečo, čo má v sebe silu. A v týchto očakávaniach je príčina môjho sklamania.

V skutočnosti modlitba nemusí byť znovu objavená, nemusí byť starobylá, nemusí byť zložitá, môže byť jednoduchá. A ak spĺňa isté kritériá a je vyslovená s vierou, potom naozaj môže zmeniť život.

A v neposlednom rade, aj človek má v rukách zmeniť svoj život, ak sa tak rozhodne. Dosť často však tú zmenu očakávame od niečoho iného. Od lieku, od druhého človeka… nechceme do toho dať námahu. V tomto prípade od modlitby. A tak to zrejmé – námaha, nahrádzame niečím tajomným. Stačí to nájsť a stane sa (to).

Moje sklamanie má ešte jeden koreň. Já tu modlitbu poznám – modlitbu ktorá autorovi knihy zmenila život. A rovnako ako on som ju vnímal ako súčasť spytovania svedomia – v bežnom živote.

Napriek tomu však s odstupom času tú modlitbu hodnotím pozitívne a pokúsim sa ju priblížiť (na podklade knihy).

Examen

Nečakal som, že ma príbeh autora tak osloví. Do istej miery sa v ňom vidím.

Jim Manney prešiel jezuitskou formáciou, študoval na ich škole, dokonca pracoval a neskôr viedol jezuitské vydavateľstvo a bol zorientovaný v mnohých duchovných témach. Prečo som sa v ňom videl? Tiež som prešiel istou jezuitskou formáciou, dlhé roky ma sprevádzal jeden jezuitský kňaz, študoval som na jezuitskej škole, niektorí jezuiti zanechali výrazné stopy v mojom živote a počas práce v zahraničí, som býval v jezuitskom kláštore… Celkom veľa prepojení…

Zažil som opakovane (jezuitské) duchovné cvičenia. Knihu Duchovné cvičenia od Ignáca z Loyoly som mal vo svojej knižnici. Práve v tejto knihe ako súčasť spytovania svedomia je examen a to je práve tá modlitba, ktorá Jimmovi zmenila život. Poďme si ju priblížiť.

Už ste čítali Duchovné cvičenia?

Nedá mi nespomenúť ešte dve veci.

Pri čítaní knihy som si spomenul na film o Filipovi Nerim. Filip Neri bol rovesníkom Ignáca z Loyoly. Pôvodne chcel byť jezuitom. S Ignácom ho spájalo priateľstvo. Ignác si ho neustále doberal – či čítal jeho Duchovné cvičenia. Ako to dopadlo – neprezradím. Viac vo filme :).

Dnes už môžeme povedať, že podkladom pre Duchovné cvičenia ktoré napísal Ignác z Loyoly, bola kniha od García Jiméneza de Cisnerosa – opáta benediktínskeho kláštora. Ignác mal k dispozíciu jej vykrátenú verziu. Píšem o tom, pretože sme sa o tom pred časom spolu rozprávali. Viac tu: https://dennikn.sk/blog/3683546/ostrovy-pokoja-uprostred-mora-kazdodennosti/.

Modlitba examen sa skladá z 5 krokov. Jim Manney zamenil 2 kroky. Zamenil poradie prvých dvoch krokov a mal k tomu dobrý dôvod. Prvým krokom u Ignáca bolo ďakovanie a druhým prosba o poznanie (svetlo). Manney ich zamenil, pretože vďaka poznaniu lepšie viem, za čo ďakovať.

Ako sa modliť

Ale skôr než prejdeme k jednotlivým krokom.

Nie je pre nás jednoduché sa modliť. A to dokonca aj v prípade, že chceme. Je to určitá aktivita. A námaha. Niekedy sú život a udalosti v ňom ťažké. Niekedy je ťažké sa modliť. Ale máme problém aj s tým, komu. Tomu tam hore? A za čo? Čo má byť predmetom modlitby. Bez pochýb je pre nás ťažké aj také to úvodné nastavenie – kto som ja a kto ty. Prostredie, v akom sa má modlitba odohrávať. Často tak má podobu niečoho všeobecného, neosobného a formálneho.

Práve examen hľadá znamenie Božej blízkosti, v prítomnosti. V našom živote. V našom dni. V našej každodennosti a všednosti. Je o Božej prítomnosti v našom reálnom svete. Stačí trochu času – modliť sa pravidelne a tie hranice, medzi našim životom a duchovným svetom sa stratia. Splynú.

Žiť prítomnosť

Ignác z Loyoly začlenil examen do duchovných cvičení, aby tieto cvičenia získali určitú váhu a aby ich účinok prehĺbil. Len dodám, že jezuiti sú zvyknutí dva krát denne si robiť spytovanie svedomia. A jeho súčasťou je aj examen. Ak sa nižšie nad ním zamyslíte, on je spytovaním svedomia.

Examen vedie k snahe naladiť sa na Boha. Vnímať ho (aj) vo všedných veciach.

Boh je tu a nie tam. Vďaka examenu nachádzame jeho stopy v našom živote.

Všedné veci často prehliadame. Vnímame ich ako samozrejmosť. Oni však majú svoju hĺbku a štruktúru. Prečo by Boh mal chcieť byť prítomný, len v určitých okamihoch nášho života? Je prítomný stále. Vo všetkom.

V našom živote môžeme nachádzať jeho stopy. Máme takú skúsenosť. Len sme stratili cit si to uvedomovať.

Za čo sa máme modliť?

Čaro examenu nie je len v uvedomení si, že Boh kráča po našom boku. Ale aj v uvedomení, že ide o nesmierne praktickú modlitbu do a aj zo života. Náš život je jej ústrednou témou. Nie pre náš egoizmus, či narcizmus, ale pre naše spojenie s Bohom.

Často zápasíme s tým, za čo sa máme modliť. Chýbajú nám slová a pritom stačí sa modliť za život. Svoj život. Nižšie uvidíte, ako je náš život centrom takejto modlitby a ako ukazuje, za čo sa modliť. A ako sa následne vďaka modlitbe stane duchovným.

Premieňať sa

Examen nakoniec obracia našu pozornosť na Boha. Cez to, čo sa zmenilo v odstup (zlo / hriech) a odpustenie. Učíme sa byť sami sebou. Pracovať s emóciami a s myšlienkami. Byť k sebe úprimní a aj pred Bohom. Nebáť sa byť úprimní a postaviť sa vlastnej nedokonalosti – nie pre rezignáciu, nie pre hanbu, ale pre prijatie skutočnosti a jej vnímanie, ako výzvu pracovať na sebe.

5 krokov

Ako sme už hovorili, examen sa skladá z 5 krokov a Jim Manney prvé dva vymenil. Potrebujeme poznanie (svetlo) aby sme vedeli za čo sa modliť. Aká je realita? Aká je pravda o mne? Čo sa naozaj stalo a akú rolu som v tom zohral? Čo je dobré pre mňa? A akú rolu v tom hrá Boh? Je tam miesto pre neho? Získať toto poznanie, to je aj milosť. Dar. Je v tom aj oslobodenie, kus zrelosti a odhodlania byť sebou.

Druhý krok je spojený s vďačnosťou. Často máme pocit, že nemáme za čo ďakovať. Je to tým, že mnohé veci berieme ako samozrejmosť a takými nie sú. Vnímame ich ako samozrejmosť a prestali sme za ne ďakovať. Keby sme za ne ďakovali, boli by sme prekvapení, koľko ich je.

Tretí krok je zhodnotenie dňa – toho čo sa odohralo / naplnilo deň. Je v tom kus rozlišovania – čo sa stalo. Je to istá rekapitulácia. Ako sme prežili deň. Čo sa podarilo, čo nie. Čo sme urobili, čo sa nám nepodarilo. V čom sme boli darom a kde sme ublížili. Kde sa nachádzam a kam smerujem. Mal ten deň zmysel? Predstavuje posun na pomyselnej čiare, ktorá smeruje k cieľu? Naš život, to sú myšlienky, slová a skutky. A áno, aj emócie. To čo nami zmieta a derie sa na povrch…

Schopnosť rozlišovať nie je jednoduchá. Pre mňa osobne veľkým darom Duchovných cvičení a teda usmernenia od Ignáca z Loyoly sú slová o tom, že Boh hovorí v tichu a že dôležité rozhodnutia nemáme robiť v búrke. Často dôležité rozhodnutia robíme v takejto búrke. Pod tlakom, za silných emócií, na rýchlo, bez premyslenia… nemôžeme sa potom čudovať, že rozhodnutie sa ukáže ako nesprávne. Rozlišovanie sa spája so schopnosťou dobre posúdiť, aký je naozajstný stav a k tomu potrebujeme ticho (pokoj). Vonkajší a aj vnútorný. Veľké veci sa rodia v tichu.

Štvrtý krok sa spája s tým čo sa stalo a nemalo. Je to niečo, čo stavia múr medzi nami a Bohom. My staviame ten múr. A je jedno, či vedome, alebo nevedome. Našťastie tu je odpustenie. Odpustenie tento múr dokáže dať preč. Boh sa nevzdialil od nás, to my sme sa vzdialili od neho. To je ten problém.

Poznanie, vďačnosť, spoznanie, odpustenie a čo ďalej? To je piaty krok. Prešli sme určitú cestu a ďalší úsek máme pred sebou. Čo ma čaká? Tá predstava pomáha dobre naložiť s časom. Využiť ho naplno. Samozrejme, určite sa stane aj niečo nečakané. Je to tiež príležitosť premyslieť si, ale aj pozvať Boha. Prečo by sme sa mali uchádzať o jeho pomoc, až keď horí? My predsa v pokore vieme, že mnohé veci budú ťažké a niektoré sa podariť nemusia. A že budeme potrebovať Boha. Učíme sa pokore, ale aj zanechávame sebaľútosť a utiekame sa k Bohu.

Examen ako znamenie doby

Keď sa nad tým zamyslíte, je v tom kus všímavosti a mindfulness. Poznanie seba je dnes základom, či ste veriaci, alebo nie. Žijeme v dobe, kedy bez poznania seba by nás informácie, ale aj trendy pohltili. Potrebujeme vedieť, kto sme. Nie ste veriaci? Nevadí. Aj tak potrebujete hodnoty a etiku. A rozlišovať medzi dobrom a zlom. A rozlišovať aj vo svojom živote. Odpustenie. Dnes nie je bežné ani medzi veriacimi. Často odmietame odpustiť aj sebe samému. A tak si všetko to negatívne nesieme na chrbte, ako batoh. Tam kde chýba odpustenie, objavujú sa zdravotné problémy. Mnohé čakárne sú preplnené, pretože niečo v sebe dusíme. Niečo dokáže poriešiť kňaz, niečo terapeut a niečo psychiater… V dobe kedy žijeme rýchlo, potrebujeme efektívne narábať s časom. Nie preto, aby sme do neho napchali čo najviac vecí, ale aby čas slúžil nám. To všetko sa spája s examenom. Keď sa to tak vezme, examen praktizujem celé roky. Možno túžim po ďalšej, hlbšej zmene a k tej nestačí modlitba. K tej musím pristúpiť ja sám. Niečo preto urobiť…

.

Modlitba, ktorá mi zmenila život. Skúste sa nad tým znovu zamyslieť. Zmena začína tu a teraz. Začína Vašim rozhodnutím – niečo urobiť zo svojím životom. Sprievodcom a aj nástrojom tejto zmeny môže byť práve examen, pretože je postavený na Vašom živote. Vďaka nemu viete, za čo sa treba modliť. A na podklade života budujete poznanie seba, objavujete Boha vo svojom živote, zápasíte s vlastnými slabosťami, ale zároveň ich prekonávate vďaka Božej láske a pozývate Boha do svojho života. Modlitba ktorá Jimovi zmenila život. A môže zmeniť aj Váš… „Prosím príď Bože. Budem čakať, kým sa neobjavíš.“

V životě člověka, u něhož křesťanství není jen titulem před nebo za jménem, se celý život objevuje a rozvíjí jedno centrální téma – téma modlitby. Bez ohledu na to, v jaké církvi je člověk doma a žije-li v západním či východním civilizačním okruhu, je modlitba tématem, s nímž nikdo z nás nebude za celý svůj život hotov. Také proto mě potěšila rozsahem sice malá, ale vynikající kniha amerického novináře a někdejšího šéfredaktora jezuitského nakladatelství Loyola Press Jima Manneyho Modlitba, která mi změnila život (Portál 2023).

Kniha, která vyšla v angličtině skoro již před třinácti lety a byla citlivě přeložena Martinem Bedřichem, patří v šestici Manneyho publikací k těm drobnějším. V českém prostředí jde pak vůbec o první jeho přeloženou knihu. Leitmotivem, jak bychom možná u autora spjatého s jezuity čekali, je asi jedna z nejznámějších modliteb, kterou do života uvedl a na sobě prověřil sám zakladatel jezuitů Ignác z Loyoly.

Modlitba, pro kterou se vžilo označení examen, je rozložena do pěti jednoduchých kroků, jejichž promeditování by mělo člověku zabrat asi čtvrt hodiny denně. Examen má tuto strukturu: 1) Požádejte Boha o světlo. Chci se na svůj den dívat Božíma očima, nejen svýma vlastníma. 2) Děkujte. Den, který jsem právě prožil, je Božím darem. Jsem za něj vděčný. 3) Zhodnoťte uplynulý den. Pečlivě se ohlížím za právě prožitým dnem, veden Duchem svatým. 4) Postavte se čelem ke svým nedostatkům. Postavím se čelem k tomu, co je špatné – v mém životě i ve mně. 5) Pohleďte vstříc nadcházejícímu dni. Ptám se, kde v nadcházejícím dni potřebuji Boha.

Examen, jak si uvědomil i sám autor, je zvláštní druh modlitby. Nejde o speciální spojení se s Bohem kdesi mimo prostor a čas. „Modlitba,“ říká Manney, „pro mě byla jakýmsi odděleným časem. S examenem se hranice mezi modlitbou a životem rozostřily.“ Do examenu se vepsaly mnohé Ignácovy životní zkušenosti z dětství, z dospívání, z války, z prvního setkání s životopisy svatých, z rozhodnutí se svým životem navzdory své komplikované povaze něco udělat. Tak se examen stal trvalou součástí života. Není třeba ho odkládat na později. Lze ho mít všude s sebou a najít skrze něj způsoby, jak by i v náročných dnech mohl člověka zcentrovat a zklidnit.

Examen je vlastně modlitbou uvědomění toho, co je v mém životě silné, krásné, zdravé a dobré, a co je v něm naopak chaotické, špatné a bolavé. „Examen,“ píše Manney, „nám pomáhá napravit to, co je špatně, tím, že si věci ujasníme. Selhání je všudypřítomný, všezahrnující životní stav.“ Bůh, připomíná autor, není někde „tam nahoře“, ale tady. Naše setkání s ním tedy nemusí připomínat astronoma, který se dívá do volného vesmíru a hledá v galaxiích další obyvatelnou planetu. Může začít tady a teď, bez komplikované přípravy, svobodně a hlavně bez obav.

Ignác i Manney mohli možná trochu bojovat s tím, že se jejich modlitba a navíc Ignácova duchovní cvičení někdy dost liší od toho, co si obvykle představujeme pod pojmem modlitby. Je zvláštní, když autor připomíná svoji kamarádku, které examen přišel „velmi sebestředný“. Je to pravděpodobně věc osobního duchovního naladění a osobnostního ukotvení, ale examen nebo právě examen bych ústy teoložky Kateřiny Brichcínové nazval „modlitbou Tebestřednou“, přičemž oním Ty je myšlen Bůh. Nejde o to, že by křesťan nemohl s Bohem poeticky a ve vlnobití emocí a citů rozmlouvat o čemkoliv, o horských loukách, o bolesti hlavy nebo o teorii relativity. Může.

Pro každodenní život ale potřebujeme modlitbu, s níž budeme moci být rychle a blízko u Boha a která nás současně znovu něco naučí o nás samých. Jednoduchá, věcná a krátká modlitba examenu se pochopitelně může stát branou k jiným modlitbám. Spojuje v sobě totiž pro duchovní život to nejdůležitější: reverenci před Bohem a touhu nabírat si ze zdroje jeho lásky a milosrdenství a zároveň svobodu spoluurčovat běh svého života a stávat se sám pro sebe, pro druhé, pro církev i pro společnost vědomým, aktivním a činným.

Modlitba examenu změnila Jimu Manneymu život, a zdá se, že k lepšímu. Zkuste jí dát šanci i vy. Nic tím nezkazíte, spíš naopak, mnohé vyzískáte. Jeho kniha je svědectvím, že i ryzí věci duchovního života lze popisovat způsobem, na který není třeba doktorát z teologie, prožitky mystického vytržení a navíc literární talent Ernsta Hemingwaye. Jde to i jinak. Musí. A Bohudíky za to.